Také letošní legendární závod 24h Le Mans trpěl nedostatkem účastníků v nejsilnější třídě „Hypercar“, proto obě tovární Toyoty mohly porazit jen defekty. Japonci ovšem vážné problémy neměli. Závodili jakoby ve vlastní lize a nakonec slavili zcela dominantní vítězství stylu 1-2 o jehož hodnotě se jistě dá diskutovat…
Pohled na soupisku startujících v hlavní třídě letošní 24hodinovky v Le Mans sice nesliboval, podobně jako v minulých letech, příliš vyrovnaný průběh, ale tento podnik patří k nejtradičnějším v motorsportu a tak mu i letos patřila relativně velká pozornost médií.
Á propos tradice: Poprvé od roku 1968 se nejelo v „zaběhnutém“ červnovém termínu. Před 33 lety to způsobily chuligánské nepokoje v Paříži, letos ona neblaze známá „mediální chřipka“.
Předstartovní atmosféra 24H Le Mans 2021 (foto: Toyota Gazoo Racing média)
Ale zpět k oné málo slibné startovní listině. Výstavní, naprosto přetechnizovaná a tím finančně nedostupná, třída „Hypercar“ obsahovala celých 5 přihlášek. Dvě od jasného favorita Toyoty, dvě od amerického dobrodruha a kutila Jima Glickenhause a jednu od domácího výrobce Alpina, jehož vůz LMP1 vlastně pravidlům hypercarů neodpovídá… Mnohem veselejší byl pohled na prototypy třídy LMP2. Bylo jich rovných pětadvacet. Experti očekávali právě zde ty nejzajímavější souboje, rýpalové si přáli, aby po případném odpadnutí hypercarů i jedna „LMP2jka“ z nich vyhrála – jak se málem přihodilo nedávno. Zbytek 62 startujících tvořily mnohem pomalejší vozy GT a jeden „speciál pro postižené“ (špičkový motorsport si prostě někdo v FIA spletl s Paralympics…).
Le Mans má coby mediální záležitost čtyři důležité vrcholy. Zaprvé zcela přetažený „hype“ před podnikem, kterého samozřejmě nejvíce využila favorizovaná automobilka Toyota. Zadruhé boj o pole position, který také šel zcela jasně na konto Japonců, neboť Kobajaši zajel zlehka o 1,6 sekundy rychleji než konkurence. Zatřetí vedení po startu, o které se Toyotě postaral pilot prvního stintu Mike Conway. Od 16:00 h sobotního odpoledne tedy šlo jen o to, docílit i čtvrtého vrcholu – celkového vítězství o 24 hodin později.
A právě s ohledem na celkový triumf v legendárním závodě nezačala operace Toyoty nejšťastněji. V La Sarthe poprvé po mnoha dnech pršelo! Na takové podmínky dostalo zcela nepřipravené startovní pole od ředitelství tři kola za safety carem. Start za vodícím porsche velkému glancu Le Mans sice trochu ubral, poleman Conway se ale po oněch třech okruzích suverénně ujal vedení. Za ním ovšem vrazil zcela přemotivovaný Olivier Pla (Glickenhaus) do druhého japonského vozu s Buemim v kokpitu. Oba mohli se ztrátou pokračovat a Nicolas Lapierre (Alpine) se na čas těšil z druhého místa. Conway poté demonstroval, že se jeho GR101 nachází ve vlastní třídě a ostatním rychle ujel. Po začátečnických chybách Lapierra a Westbrooka ve druhém Glickenhausu se po první hodině na druhém místě skutečně dočasně usadil vůz třídy LMP2 – Jota Oreca s Portugalcem Felixem da Costou v kokpitu.
Bývalý pilot F1 Buemi ale neměl problém, aby druhou Toyotu brzy poté „protáhl“ z hloubi pole na druhou pozici a oba japonské vozy od té chvíle nerušeně držely dvojité vedení, přičemž obdarovávaly soupeře za soupeřem celými koly ztráty…
Situace ne špičce se poté trvale stabilizovala, soumrak a především déšť kolem 21:00 h ovšem několika týmům Le Mans 2021 silně pokazily. Na mokré trati se mnoho účastníků (převážně ve třídě LMP2) rozloučilo s dobrým výsledkem směrem do štěrku, či dokonce svodidel. Nejdříve vrazil Argentinec Colapino do Němky Floerschové, kterou později torpédoval Ligier týmu Algarve. Znamenalo to konec pro dívčí tým Floersch/Calderon/Visser. Ve stejný okamžik havarovaly v šikaně po první zatáčce oba vozy stáje United Autosport a také jezdci chrabrého ARC Bratislava Konopka/Webb/Konopka byli více mimo trať než na ní. Dále v popředí hodnocení LMP2 zahodil zkušený Anthony Davidson nehodou všechny naděje vedoucího týmu Jota.
#7 Conway, Kobajaši a Lopez, Toyota Gazoo Racing, Toyota GR010 – Hypercar, 24H Le Mans 2021 (foto: Toyota Gazoo Racing média)
Právě takové okolnosti potvrzují třídu skutečných borců. Posádky Toyoty si v noci podobné faux pas nedovolily a když se roztáhla ranní mlha vedli Conway/Kobajaši/Lopez o dobré 2 minuty před týmovou posádkou Buemi/Nakajima/Hartley. Na starou Alpinu LMP1 Lapierra, Negraa a Vaxiviera měli gigantický náskok 4 kol – letošní Le Mans byl skutečně „non contest“…
Ve třídě LMP2 se mezitím prosadily oba vozy Oreca belgické stáje WRT. Vedla posádka Frijns/Habsburg/Milesi před Kubicou/Delétrazem/Yeem. Mezi vozy GT kralovalo AF Corse Ferrari 488 Pier-Guidiho, Calada a Ledogara.
Šest hodin před koncem ovšem Japoncům přeci jen ztuhly rysy, i když jen na chvilku. Při výjezdu z pomalé Arnage Buemiho GR101 náhle zpomalila. Nač dříve musel pilot vyrukovat s kladivem a šroubovákem, se ovšem dnes řeší jinak. Švýcar svou elektronickou „obludu“ zastavil a vypnul. Pak zmáčkl tlačítko „reset“, všechny myslitelné i nemyslitelná systémy vozu znovu naskočily a jelo se vesele dál… Na absolutní dominanci Toyoty ani tohle nic nezměnilo.
Oba tovární vozy si až do konce závodu vzájemně neublížily a aniž by vůbec musely jít naplno na hranice svých možností, slavily jejich posádky Mike Conway, Kamuj Kobajaši a José Maria Lopez a Sébastien Buemi, Kazuki Nakajima a Brendon Hartley dvojité vítězství. Toto vítězství vlastně nebylo v žádném okamžiku 24hodinovky vážně ohroženo – za takových okolností je Le Mans a vlastně i celý světový šampionát WEC fraškou…
S velkým odstupem dojeli třetí „lokální matadoři“ Lapierre, Vaxiviére a Negrao a pan Glickenhaus se mohl těšit ze skutečnosti, že oba jeho vozy nejenže dojely do cíle, ale i to, že pomalejší vůz byl nakonec ušetřen potupné porážce rychlejšími LMP2.
Strašný osud potkal populární posádku Robert Kubica, Louis Delétraz a Yifei Ye, která ještě v posledním kole vedla, když jejich vůz zůstal stát! Z vítězství ve třídě LPM2 se tedy radovali jejich týmoví kolegové od WRT Robin Frijns, Ferdinand von Habsburg a Charles Milesi. Zlatý pohár třídy GT si domů vezli piloti Ferrari Alessandro Pier Guidi, James Calado a Come Ledogar, „slovenský“ Ligier se v hodnocení nakonec objevil jako 25.
Závěrem: Pozorovat 24 hodin, jak jediný tovární tým zesměšňuje soukromou konkurenci, jen těžko pozvedlo sportovní hodnotu legendárního podniku. Pořádající ACO a FIA by se měly zamyslet nad tím, zda je jejich cesta technického overkillu, kterou s nimi mimo Toyoty nikdo nehodlá jít, ta správná. Letošní Le Mans v mnohém smutně připomínalo věhlasné Indy500 – oba závody přežívají především díky svému velkému jménu a tradici. Ročník 2021 těžko vejde do dějin coby opravdový „klasik“…
Výsledek 24h du Mans 2021
- Conway/Kobajaši/Lopez, Toyota GR010 – Hypercar
- Buemi/Nakajima/Hartley, Toyota GR010 – Hypercar
- Negrao/Lapierre/Vaxiviére, Alpine A480 – LMP1
- Derani/Mailleux/Pla, Gliskenhaus 007 – Hypercar
- Briscoe/Westbrook/Dumas, Glickenhaus 007 – Hypercar
- Frijns/Habsburg/Milesi, WRT-Oreca 07 – LMP2
- Gelael/Vandoorne/Blomkvist, G-Drive-Oreca 07 – LMP2
- Canal/Stevens/Allen, Panis-Oreca 07 – LMP2
- di Resta/Lynn/Boyd, United Autosports-Oreca 07 – LMP2
- Smiechowski/van der Zande/Brundle, Inter Europol-Oreca 07 – LMP2
Text: Roman Klemm, foto: Toyota Gazoo Racing média