V loňské sezóně dominovali šampionátu Jonathan Rey na Kawasaki, Toprak Razgatlioglu na Yamaze a Alvaro Bautista na Ducati. Před letošní sezonou superbiku nejvíce překvapil přestup Topraka od Yamahyk BMW, dále také po letech odchod Jonathana od Kawasaki právě k Yamaze. Jediná Ducati neměla neměnila svého prvního jezdce Španěla Alvara.

Před rokem se tato trojice podělila o vítězství v jednotlivých jízdách. První závod vyhrál Rey, Superpole Race Razgatlioglu, a druhý závod po odpadnutí z prvního místa Bautista.

#54 Toprak RAZGATLIOGLU (TUR) BMW M 1000 RR první

V letošním roce si však všechny závody pohlídal Toprak Razgatlioglu se svoji BMWa stal se tak nekorunovaným králem mosteckého víkendu. Alvaro Bautista dvakrát spadl a jeho nejlepším umístěním bylo čtvrté místo z prvního závodu. V superpole spadl z třetího místa při nájezdu do posledního kola a ve druhém závodu vydržel v sedle své Ducati do první zatáčky. Jonathan Rea dojel nejlépe na šestém místě v druhé závodní jízdě.

#1 Alvaro BAUTISTA v první zatáčce po startu druhého závodu

Předsezónní změny se bohužel týkaly i českého jezdce Olivera Königa, na kterého nezbylo místo v žádném týmu. I přesto se na start postavili čeští jezdci. V třídě SSP to byli Ondrej Vostatek a na divokou kartu Filip Feigl, oba na strojích Triumph Street Triple RS 765. Kromě nich ve třídě SSP300 Daniel Tureček a Filip Novotný oba na Kawasaki Ninja 400. Další český jezdec Petr Svoboda se v Mostu objevil pouze s berlemi.

#50 Ondrej Vostatek (CZE) Triumph Street Triple RS 765 na roštu

Výsledky SBK

První závod:
1.    #54 T. Razgatlioglu (TUR) BMW M 1000 RR
2.    #9   D. Petrucci (ITA) Ducati Panigale V4R
3.    #29 A. Iannone (ITA) Ducati Panigale V4R

Superpole Race:
1.    #54 T. Razgatlioglu (TUR) BMW M 1000 RR
2.    #11 N. Bulega (ITA) Ducati Panigale V4R
3.    #22 A. Lowes (GBR) Kawasaki ZX-10RR

Druhý závod:
1.    #54 T. Razgatlioglu (TUR) BMW M 1000 RR
2.    #11 N. Bulega (ITA) Ducati Panigale V4R
3.    #55 A. Locatelli (ITA) Yamaha YZF R1

Výsledky SSP

První závod:
1.    #99 A. HUERTAS (ESP) Ducati Panigale V2
2.    #53 V.  Debise (FRA) Yamaha YZF R6
3.    #62 S. Manzi (ITA) Yamaha YZF R6
..
13. #50 O. Vostatek (CZE) Triumph Street Triple RS 765
21. #92 F. Feigl (CZE) Triumph Street Triple RS 765

Druhý závod:
1.    #99 A. HUERTAS (ESP) Ducati Panigale V2
2.    #62 S. Manzi (ITA) Yamaha YZF R6
3.    #55 Y. Montella (ITA) Ducati Panigale V2
..
12. #50 O. Vostatek (CZE) Triumph Street Triple RS 765
20. #92 F. Feigl (CZE) Triumph Street Triple RS 765

Výsledky SSP300

První závod:
1.    #7   L. VENEMAN (NED) Kawasaki Ninja 400
2.    #22 M. Garcia (ESP) Kove 321 RR-S
3.    #50 C. THOMPSON (AUS) Kawasaki Ninja 400
..
22. #11 F. Novotný (CZE) Kawasaki Ninja 400
31. #86 D. Tureček (CZE) Kawasaki Ninja 400

Druhý závod:
1.    #7   L. VENEMAN (NED) Kawasaki Ninja 400
2.    #58 I. Iglesias Bravo (ESP) Kawasaki Ninja 400
3.    #57 A. Mahendra (INA) Yamaha YZF-R3
..
17. #11 F. Novotný (CZE) Kawasaki Ninja 400
DNF #86 D. Tureček (CZE) Kawasaki Ninja 400

Šesté kolo MOTUL FIM Superbike World Championship je již minulostí, přilákalo rekordní počet návštěvníků a přineslo nové traťové rekordy. Celkem přes 58 tisíc fanoušků si nenechalo ujít tuto prestižní událost, což znamená nárůst návštěvnosti proti loňskému roku. Mostecký autodrom má za sebou již čtvrtý ročník a v zákulisí začínají jednání s promotérem o prodloužení spolupráce na další roky.

Foto okénko MOTUL FIM Superbike World Championship z Mostu

Obrazová procházka čtvrtečním depem

Přehled favoritů

Co je Winter Trial?

Winter Trial je šestidenní rallye pravidelnosti pro klasická auta, která se koná v zimě.

Je to zážitek z jízdy po zasněžených silnicích drsnou krajinou, zatímco se navigujete a snažíte se co nejvíce přiblížit stanoveným časům. Týmy ujedou za den přibližně 350 km a týmy trial kategorie jely i dva noční okruhy kolem 150 km.

Winter Trial – fotogalerie objektivem Milana Spurného

Co čekalo na účastníky Winter Trial 2024?

Start – 28. ledna 2024

Cíl – 2. února 2024

Auta – klasická auta vyrobená před rokem 1986 (do 31. 12. 1985)

Délka rallye – cca 2 500 km

Něco z historie Winter Trial

Vůbec první Winter Trial se konal v roce 2001. Tuto událost vyhráli Roger Byford a Willy Cave na MGB. Tento první ročník se jel z Nizozemska na jih přes Alpy a skončil v Monte Carlu. Od té doby závod navštívili všechny země v Evropě, kde se dá rozumně očekávat sníh.

Minulý rok začala The Winter Trial v Berchtesgadenu a po kompletním turné po Slovinsku byli vítězové korunováni v Brdu (Slovinsko). Poprvé si vítězství připsali Rob van Leeuwen a Maurits Verhoeff.

Konečné výsledky Winter Trial 2024

Letošní závod ovládly posádky z Nizozemska, když obsadily v obou kategoriích pódiová umístěni.

Kategorie Trial:

1. Rob van der Leeuw / Maurits Verhoeff (NL/NL) – Alfa Romeo Guilia
2. John Temmink / Wouter Bakker (NL/NL) – BMW Alpina B2
3. Wout Roelofs / Jürgen Donders (NL/NL) – Porsche 911 S

… 10. Josef Šedivý / Vladimír Losek (CZ/CZ) – Lancia Stratos
… 13. Karel Mach / Jan Bláha (CZ/CZ) – Škoda 130 RS
…20. Michal Pavlíček / Karl Mach jr. (CZ/CZ) – Alfa Romeo GTV 2000

Kategorie Challenge:

1. Diederik Nolten / Tom Hendriks (NL/NL) – Porsche 911
2. Jarno Bak / Ad van der Werf (NL/NL) – Ford Escort MK1
3. Sjouke Kuindersma / Jaap Jongman (NL/NL) – Volvo 142S

Text: Milan Spurný, foto: Milan Spurný

Jaké vozy byly k vidění? Největší klenot byl poslední vůz v kariéře mistra světa z roku 1976 Jamese Hunta z Anglie. James Hunt po odchodu z týmu McLaren v roce 1978, se v následujícím roce objevil v týmu Olympus Cameras Wolf Racing za volantem vozu Wolf WR7 a WR8. Jednalo se o vůz nového typu – wind car, ale ze sedmi závodů v roce 1979 viděl cíl jenom jednou, když dojel na osmém místě ve Velké ceně Jihoafrické republiky. V Monacu s vozem WR7 odstoupil pro poruchu po čtyrech odjetých kolech a následně se rozhodl ukončit svou kariéru. Shodou okolností právě v Monaku 1973 absolvoval svou první a také poslední velkou cenu. Za volantem F1 se objevil ještě jednou, v nemistrovském závodu v červnu 1979 na okruhu Donnington Park, ale to bylo s typem WR8 a skončil na druhém místě. Jeho osud se naplnil 15. června 1993 v jeho londýnském domě, kde zemřel ve věku 45 let na infarkt. Vůz WR7 „zdědil“ Keke Rosberg a absolvoval s ním pouze jeden závod – Velkou cenu Velké Británie, kterou nedokončil pro poruchu vstřikování. A právě tento monopost se objevil v Brně.

Dalšími vozy F1, které se objevily na závodní dráze byly Lotus T127 z roku 2010 a Toro Rosso STR1-04 z roku 2006. Ostatní vozy, které se na trati objevily, nebyly čisté F1, ale vozy série GP2 s designem Ferrari F1 a Williams/BMW F1. V depu pak byly k vidění ještě dva vozy F1 Toro Rosso z let 2006 a 2008, a Ferrari 310B Michaela Schumachera z roku 1997. Bohužel jsem si nemohl podívat na výrobní štítek tohoto Ferrari, abych si ověřil historii vozu, a tak musíme věřit promotérům show. Další formulí v desingu F1 se v boxech představil vůz Renault V6 (2006). A to bylo vše, dost nebo málo.  Na uspořádání závodu počet pojízdných vozů  nebyl dostatek a tak, alespoň mini show. Co bude s BOSS GP v Brně dál? Uvidíme za rok, při další Podzimní ceně Brna.

Fotogalerie Masaryk Racing Days & F1 show

Už ve čtvrtek se uskutečnila tradiční spanilá jízda závodních speciálů městem končící na parkoviště „Za poštou“, kde se diváci mohli poprvé za víkend přímo setkat s aktéry závodů při autogramiádě a zblízka si prohlédnou také jejich závodní monstra.

Claudio Capelli s fanynkou

FIA European Truck Racing Championship je oficiální název seriálu, jehož pátý závod se jede právě v Mostu. Česká stáj Buggyra ZM Racing v letošní mistrovství Evropy nestartuje, ale na domácí půdě udělala výjimku a na startu se objeví s jedním vozem, který bude pilotovat Adame Lacko, pro něhož to bude první start po téměř roce.

Další český jezdec Martin Doubek startuje v seriálu NASCAR Whelen Euro Series s vozem Ford Mustang nizozemské stáje Hendriks Motosports. Martin statuje v obou kategoriích a snad se mu konečně letos podaří na domácí půdě vyhrát.

Poprvé od roku 2013 se v sérii EuroNASCAR představí dvě rychlé závodnice, které sdílí jeden vůz. Michaela Dorčíková (SVK) a debutantka Stefani Mogorovic (HRV) budou řídit vůz #1 Ford Mustang stáje Academy Alex Caffi Motosport.

Velkou neznámou bude závod doprovodné série EuroLegend Cup 2023, ve které jsou jezdci soustředěni a připraveni se na trati bavit. A právě předjíždění a brzdění přitahují pozornost diváků.

Fotogalerie: Čtvrteční motoristické „hemžení“ v Mostě

Text a foto Jan Škoda

Ty tam jsou časy, kdy pan Mateschitz sáhl hluboko do svých plných kapes, aby publiku hrdě předváděl nejen historické vozy od F1 až po DRM, ale posadil do nich i opravdová a historicky relevantní esa rázu Laudy, Piqueta, Prosta, Patreseho, Heyera, Bergera, Stucka, Hezemanse a další.

Díky za to, že se i letos nad první zatáčkou (tedy v dřívějším Hella-S) objevily „Legendy“ – jejich kvalita ovšem byla poněkud sporná. Red Bull tentokrát vyhlásil heslo „CanAm“ a sběratelé přivezli do Štýrska šest exponátů této věhlasné US-série pro sportovní dvousedadlová monstra z přelomu 60. a 70. let minulého století.

Ani nevadilo, že v sobotu ujely čtyři z nich jen jediné kolo, jedno ani nebylo v pojízdném stavu a jedno se porouchalo po několika metrech. Již samotné zahřívání jejich 6- až 8litrových agregátů stálo za to. Vždyť dokonale přehlušily podivné bzučení F1, která právě absolvovala to, čemu se říká „sprint“…

K vidění byly McLareny M6B, M8C a M8C, BRM P157 a Lola T165, jejichž obsazení mi dalo podnět k výše „naznačené“ kritice, že jezdci totiž byli vesměs z „vlastní kuchyně“ Red Bullu. Žádní pozvaní pamětníci, kteří by k daným exponátům měli historickou vazbu, ale prostě (v ohledu na CanAm) jen B-osobnosti, které na Red Bull Ringu tento víkend tak i tak byly: Dr. Helmut Marko (sportovní ředitel Red Bullu), Jos Verstappen (v roli táty Maxe), Juan Pablo Montoya (v roli táty Sebastiana), Alex Wurz (komentuje pro televizi) a Mark Webber (manažuje mladé jezdce).

Takže ještě jednou dík, ale do budoucna prosím o trochu více historické hloubky…

Legendy CanAm na Red Bull Ringu – fotogalerie

Text: Roman Klemm (redakčně korigováno), foto: Roman Klemm

Neděle v Rakousku sice znamenala smutné DNF (nedojetí), ale i tak jediný Čech ve velkém mezinárodním okruhovém sportu jistě načerpal další sebedůvěru a motivaci do budoucna.

Průběh závodu FIA F2 při GP Rakouska včetně výsledků ze sprintu a hlavního závodu najde na partnerském webu.

Roman Staněk – fotogalerie FIA Formule 2 na Red Bull Ringu

Text: Roman Klemm (redakčně korigováno), foto: Roman Klemm

Na letošní závod Ecce Homo 2023 je přihlášeno celkem 194 jezdců z 15 evropských zemí. Velmi rychlí jezdci jsou známí z Itálie nebo Španělska, ale ve startovní listině se najdou i takové země jako je Kosovo, Srbsko nebo Makedonie.

O nadcházejícím víkendu se kromě mistrovství Evropy soudobých a historických vozidel do vrchu pojede také mistrovství ČR soudobých a historických vozidel, Česká trofej, mistrovství Slovenska a mistrovství Rakouska.

V sobotu začínáme v 8:00 hodin, v neděli potom v 8:30 hod.

Bude vrcholem Ecce Homo souboj Merli vs. Trnka?

Rozhodně byste si neměli nechat ujít souboj mezi nejrychlejším Christianem Merlim, držitelem traťového rekordu a několikanásobného vítěze tohoto závodu, s domácím démonem Petrem Trnkou, který se krůček po krůčku zlepšuje a přibližuje těm úplně nejrychlejším. A navíc je to domácí – šternberský pilot.

Fotogalerie nejrychlejších vrchařských pilotů

Autor: Milan Spurný, foto: Jan Škoda

Fotogalerie Hankook Carboniacup 2023 autodrom Most

#32 Michal Dokoupil, CZZ, Yamaha R6, Jarní cena Brna 2023, Masarykův okruh Brno (foto: Pavel Pustějovský)

O dramatické momenty nebyla nouze v kubatuře nad 600 kubických centimetrů. I díky penalizaci za předčasný start pro Jiřího Šustra uspěl v sobotním závodě Karel Pešek. Závodník, který na Jarní cenu Brna zamířil rovnou z 24hodinového závodu v Le Mans, se potýkal s technickými problémy svého stroje. „Výsledek je to hezký, ale komplikací bylo mnoho. Jsem rád, že jsem vůbec dojel, měl jsem velké problémy s převodovkou. Jel jsem přímo na motorce, která má za sebou Le Mans, potřebovali jsme vyzkoušet ještě nějaká nastavení, ale nakonec bude spíš potřeba udělat motor,“ popisuje komplikace s technikou Pešek, který nakonec do nedělního závodu nenastoupil.

#6 PRÁŠEK Michal, CZE, Triumph Street triple RS, Jarní cena Brna 2023, Masarykův okruh Brno (foto: Pavel Pustějovský)

V druhém víkendovém klání se tak cesta k vítězství otevřela právě Šustrovi, který si soubojem v posledním kole zajistil prvenství před druhým v pořadí Miroslavem Pokorným.

Návrat International Sidecar Trophy

Velmi očekávanou událostí byl návrat International Sidecar Trophy. Mezinárodní šampionát potěšil diváky na tribunách jak vysokou účastí posádek, tak atraktivními závody. V obou víkendových kláních plnil roli spolujezdce jedné z přihlášených sidecar Čech Ondřej Kopecký. Posádka s pilotem Grabmüllerem si v nedělním závodě připsala vítězství.

„Do Brna jsem se těšil, čtyři roky jsem tu nestartoval. Michael je pan jezdec, navíc počasí vyšlo na jedničku, takže jsme si to moc užili. Pro mě jsou srdcovka přírodní okruhy, ale Brno se mi líbí. Je to pro nás bezpečné, trať je široká, dobře se tu předjíždí. Z pohledu spolujezdce jsou pro mě o něco náročnější časté šikany, ale na druhou stranu to mám rád, jsou tam dobře vidět rozdíly mezi jezdci a člověk má šanci něco nahnat,“ shrnuje dojmy z prvního závodního víkendu sezóny Kopecký.

Fotogalerie Jarní ceny Brna objektivem Pavla Pustějovského

Motocykloví fanoušci se po Jarní ceně Brna mohou těšit ještě na dva závodní víkendy, které se v letošní sezóně na Masarykově okruhu uskuteční. Lukrativní červencový termín připadl mezinárodnímu šampionátu Alpe Adria, který svou obnovenou premiéru na Automotodromu Brno zažil loni. Na něj na přelomu září a října naváže druhý podnik českého roadracingu pod patronací ČAMS – Velká cena Bohumila Staši.

Text: Petr Boháč, TZ Automotodrom Brno, foto: Pavel Pustějovský

Jízda pravidelnosti historiků umožnila start max 40 posádkám a auto muselo být vyrobeno v letech 1945-1993, automobily musely odpovídat dopravním předpisům pro provoz na pozemních komunikacích a musely být po celou dobu označené startovními čísly, které dodal pořadatel akce.

Historic Pecka 2023 ve Mříčné by VDR

Celkem byly pro účastníky připraveny 3 etapy o délce ca 400Km a pořadatelé při průjezdech bedlivě sledovali, jestli posádky nepřevyšují stanovený maximální limit pro km/h. Pokud ho překročí více jak o 10Km/h hrozí vyloučení ze soutěže.

Start soutěže naplánovali organizátoři již na pátek 14.4. a po večeři nastoupili posádky na první své kilometry první etapy. Po přespání pak pokračovala jízda převážně po silnicích II a III třídy i druhý den.

Historic Pecka 2023 ve Mříčné by VDR

A koho jsme letos mohli zahlédnout na silnicích v okolí Pecky, nebo Jilemnicka? Například německé vozy Wartburg, Škodovky 130RS, 1000 MB, Rapid, Innocenti Mini, Opel Ascona, Ford Fiesta, nebo Volvo Amazon.

Historic Pecka 2023 ve Mříčné by VDR

Několik dalších foto naleznete zde  Historic Pecka 2023 

Výsledky Historic Pecka 2023:

výsledky Historic Pecka 2023

Vláďa Rožánek, Historic Pecka 2023

Ne zcela naplněná kariéra blonďatého dlouhána začínala velmi slibně. V roce 1981 získal titul francouzského mistra formule 3, což mu umožnilo postup do evropského šampionátu F2. Ve stejném roce na sebe upozornil i senzačním druhým místem v klasické 24hodinovce v Le Mans, když společně s krajany Jeanem-Louisem Schlesserem a Jacky Haranem dojeli na Rondeau Cosworth M379 zcela nečekaně druzí za továrním Porsche 936 vítězů Jackyho Ickxe a Dereka Bella.

Ve formuli 2 začala Philippeho osudná spolupráce s malým francouzským specialistou AGS. Dvě druhá místa ve Vallelunze a Mantorp Parku byla výbornou přípravou na sezonu 1983, kdy dojel nejlépe druhý v Perguse a na výbornou sezonu 1984, kterou korunoval vítězstvím v posledním závodě této třídy vůbec, v Brands Hatch. To již byl sponzorován cigaretovým gigantem SEITA (Gitanes) a patřil i do hledáčku státní automobilky Renault, která mu koncem sezony umožnila debut ve formuli 1 na třetím továrním voze. Velkou cenu Portugalska Streiff ovšem nedokončil. Toho roku se za to vrátil na stupínek vítězů v Le Mans, kde společně s Davidem Hobbsem a Sarelem van der Merwem dovedl Porsche 956 týmu Johna Fitzpatricka na 3. místo.

Pevného kokpitu pro Grand Prix se Philippeovi ovšem pro sezonu 1985 nedostalo a tak zůstal s podporou Gitanes u AGS, kde pilotoval nový karbonový vůz týmu v F3000. Rychlý, ale nespolehlivý monopost stačil ovšem jen na jediné třetí místo v Zandvoortu.

A tak pomohla náhoda. Když se koncem roku Guy Ligier neshodl se svým pilotem de Cesarisem, navrhl společný sponzor Gitanes logicky dát šanci Streiffovi. A ten jí jaksepatří využil! Jak v Monze, tak i ve Spa a v Brands Hatch dovedl svůj Ligier Renault JS25 do cíle spolehlivě mezi top 10 a čtvrtý závod za francouzskou equipu korunoval senzačním 3. místem v derniéře sezony 1985 v Adelaide. Australský stupínek měl pro Streiffa ovšem znamenat jeho nejlepší výsledek ve formuli 1 vůbec.

V roce 1986 se zaslouženě stal pevnou součástí cirkusu F1. Získal kokpit ve stáji Kena Tyrrella, za kterého jednou startoval (Kyalami) již koncem minulé sezony. Britovy motory Renault poháněné monoposty ale nepatřily mezi nejrychlejší a Philippe dokázal bodovat pouze v Anglii a Austrálii. Ještě hůř na tom byl tým Tyrrell v techniky přechodném roce 1987, kdy proti konkurenci s přeplňovanými agregáty nasazoval jen vozy s atmosférickými motory. Philippe sice dovedl svůj Tyrrell Cosworth DG016 na dobré 4. místo v cíli v Hockenheimu, největší „ránou sezony“ ovšem zůstal dojem z těžké nehody se týmovým kolegou Jonathanem Palmerem ve Spa.

Phillipeově „tržní hodnotě“ to neprospělo a pro další sezonu mu nezbylo, než se vrátit do malé stáje AGS přítele Henriho Juliena, který si právě troufl do F1. Špatně financovaný trpasličí tým zde nastoupil jako vyslovený outsider, ale Streiff ovšem dokázal několikrát mile překvapit. Vůz konstruktéra Vanderpleyna pravidelně kvalifikoval, což tehdy nebylo v obřím poli účastníků samozřejmostí. Dvanácté místo ve Velké ceně Monaka slavili u AGS jako vítězství a nejlepším výsledkem roku byla výborná 8. pozice v Suzuce.

Pro sezonu 1989 Philippe u AGS zůstal hlavně proto, že si sliboval od tučnější finanční injekce sponzora Camel lepší materiál. Při předsezonních testech na trati Jacarepagua u Ria de Janeira ovšem došlo ke katastrofě. Philippe v důsledku defektu závěsu havaroval, přičemž jeho vůz šel do přemetu. Dopad nevydržel lajdácky koncipovaný ochranný oblouk za hlavou jezdce a Francouz přežil jen s ochrnutím od hrudi dolů.

Motorům ale zůstal rodák z La Tronche u Grenoblu věrný. Byl to on, kdo přišel s nápadem organizovat zimní Masters Karting v Paříži, kterého se rok co rok účastnili nejlepší jezdci světa. Philippe Streiff zemřel 23. prosince 2022.

Fotostřípky: Vzpomínky na Philippe Streiffa

Streiffův povedený debut u Ligiera v Monze roku 1985

Roku 1987 nebylo s atmosférickým Tyrrellem Cosworth co vyhrát, v Zeltwegu havaroval Streiff již v 5. kole.

Philippeův povedený AGS Ford JH23 v roce 1988 v Monaku

Poslední setkání s autorem: GP Belgie roku 2010

Text: Roman Klemm (redakčně korigováno), foto: Roman Klemm

Pařížský rodák byl jedním z nejúspěšnějších pilotů „francouzské vlny“, která díky příkladné podpoře od firem Elf a Marlboro zaplavila formuli 1 od poloviny sedmdesátých let. Dvojnásobný vítěz Grand Prix se narodil 25. června roku 1949 a než mu učarovaly motory, propadl na vysoké úrovni lyžování.

Roku 1972 vyhrál výběr mladých závodníků „Pilote elf“ a dle osvědčeného schématu startoval příští dva roky úspěšně ve formuli Renault. S podporou olejárny Elf vyrazil od roku 1974 i s formulí 2, kde v sezoně 1976 poprvé zvítězil a celkově skončil třetí.

Ve formuli 1 debutoval v polovině sezony 1977 s penězi elfu a Teddyho Yipa na Ensignu N177 v Silverstone. Jeho následující výsledky (bodovaná místa v Německu, Nizozemsku a Kanadě) poukazovaly natolik na „hvězdnou“ budoucnost mladého Francouze, že mu Marlboro dalo při výběru pilota McLarenu přednost před Gillesem Villeneuvem. Stáj Teddyho Mayera se ale právě nacházela v krizi a sezony 1978 a 1979 jediným čtvrtým místem ve Švédsku Patrickově dobré pověsti právě nedodaly. I přes titul mistra CanAm se do formule 1 mohl po roční přestávce vrátit pouze díky starému spojení s Yipem. Číňan se v roce 1981 pokoušel o štěstí s vlastní konstrukcí typu TY01 a Tambay s ní překvapivě úvodem roku zabodoval. Po několika málo úspěšných závodech přešel k týmu Ligier, ani zde se ovšem neprosadil. Zdálo se, že Tambayova kdysi slibná kariéra F1 končí.

I on sám byl vnitřně s formulí 1 hotov, když mu ke comebacku znenadání dopomohla tragédie, když v roce 1982 zahynul v Zolderu jeho přítel Gilles Villeneuve a u Ferrari hledali pilota, který by Kanaďana do jisté míry nahradil. A tak Tambay seděl od Velké ceny Nizozemska ve Ferrari 126C2. Ihned potvrdil, že se špičkovým materiálem dokáže adekvátně zacházet, takže v Anglii dojel třetí, ve Francii čtvrtý a v srpnu vyhrál Velkou cenu Německa v Hockenheimu. Právě při tomto podniku se těžce zranil Pironi a z „nouzového řešení Tambaye“ se přes noc stal Ferrariho jediným pilotem. Později dojel druhý na Monze, což Scuderie honorovala smlouvou pro další sezonu.

Patrick prožíval zrod své druhé kariéry a ročník 1983 se stal jeho nejlepším vůbec, neboť vyhrál v Imole, dojel dvakrát druhý a třetí a celkově skončil na čtvrtém místě tabulky. I když to pro tým Ferrari nebylo dost, oplýval Tambay i v příštích dvou letech výborným materiálem. Stal se totiž jezdcem Renaultu. Vozy státního podniku ovšem byly konkurenceschopné jen na papíře a vrcholem Patrickova působení u régie zůstala pole position a druhé místo z Dijonu v roce 1984.

Renault poté ve formuli 1 vyklidil pole a Tambay rád přijal nabídku Carla Haase a stal se pilotem jeho nové organizace FORCE Lola. Projekt se ale stal propadákem, Patrick se závodem v Adelaide koncem října 1986 loučil s formulí 1 podruhé a nadobro.

Kariéru závodníka poté nechal vyznít občasnými starty ve sportovních prototypech a pravidelnými účastmi při rallye Paříž–Dakar. Více času mu ovšem začala zabírat jeho politická dráha a péče o sportovní kariéru nadaného syna Adriena.

S Tambayem jsem se naposledy mohl setkat v Monaku roku 2018 a to již byl velmi poznamenán Parkinsonovou chorobou. Pozvánku ke stejnému podniku (Monaco Historique) letos již nemohl přijmout.

Fotostřípky: Setkání s Patrickem Tambayem

Roku 1983 vede Tambay před týmovým kolegou Arnouxem a Piquetem v Zeltwegu.

Patrick Tambay na Renaultu v Monze roku 1985

Ročník 1986 (Haas Lola Ford) byl Tambayovým posledním ve formuli 1

První osobní setkání – Norisring 2007

Naposledy u závodů – Monaco Historique roku 2018

V Monaku podepisuje Patrick Tambay svou biografii.

Text: Roman Klemm (redakčně korigováno), foto: Roman Klemm

Pořadatelé názvem seriálu Memoriál Oldy Nývlta dávají hold jednomu ze zakladatelů místního autoklubu v Jilemnici, ale také jednomu z uznávaných časoměřičů a výborných organizátorů Oldy Nývlta. Dalším, kdo se dříve významně podílel na chodu autoklubu a endura byl již zesnulý Tomáš Kubát. Datum ustanovení místního autoklubu sahá až do roku 1946 a revoluci a pádu Svazarmu se znovu autoklub Krakonoš stal součástí Československého autoklubu. V některých letech se autoklub věnoval i závodům automobilů a od roku 2009 se opět začal věnovat závodům motocyklů Enduro.

Letos opět organizátoři z AK Krakonoš Jilemnice s Acerbis MEFO ECC zavítali za místní fotbalový stánek do Mříčné, kde měli své sídlo a závody endura se pak konaly na nedaleké louce, či poli. Trať byla obdobou loňského ročníku, ale počasí letos bohužel nepřálo ani pořadatelům, ani jezdcům. Trať v sobotu i neděli zkrápěl déšť, a tak motorkáři měli své průjezdy náročným okruhem trochu složitější než v minulém ročníku. Místy byly vyjeté koleje, ze kterých nebylo radno se dostat, ale míst na předjíždění měli jezdci na trati i tak dostatek, bláto lítalo vzduchem a nekonečné provazy deště trochu kazily příjemnou atmosféru endurových závodů.

Memorial Oldy Nývlta 2022 by VDR

I přes nepřízeň počasí dorazili i diváci s deštníky, fandit mladým i starším motocyklovým nadšencům, bylo pro ně připraveno bohaté občerstvení s podporou pivovaru Rohozec. Sobotním dopolednem vyrazili na trať děti, které měly trať upravenou svému věku, dále pak následoval 150 – minutový závod hobby jezdců dvojic bez licence a od 14 hodin pak závod licencovaných jezdců dvojic a veteránů na 150 minut. Druhý den startovali dopoledne licencovaní i jezdci bez licence ve trojicích, tedy maratón tříčlenných družstev. Dvěstěčtyřicetiminutový závod už dá jezdcům zabrat, na takto náročné zablácené trati, která ráno ještě vydatně promokla, se rádi vystřídají. Po závodě dostali úspěšní jezdci věcné dary a odjeli čistit svoje benzínové miláčky po závodu. Sláva vítězům, čest poraženým. Zvláštní poděkování patří organizátorům a sponzorům akce.

Závod ve Mříčné se i přes nepřízeň počasí vydařil a již teď se můžeme těšit na další Memoriál Oldy Nývlta ve Mříčné.

Text a foto Vláďa Rožánek, VDR

Ingo Gerstl se posadil za volant Toro Rosso STR1-04. Tento vůz se poprvé představil v pátém závodu formule 1 sezóny 2006 s Vitantoniem Liuzzim za volantem a Vitantonio s tímto šasi získal v sezóně jeden bod za 8. místo ve Velké ceně USA.

S dalším vozem Toro Rosso měl původně startovat Florian Schnitzenbaumer (DEU). Rovněž tento vůz se proháněl na okruzích v sezóně 2006. Tehdy za volantem se Scottem Speedem, který však v sezóně nebodoval. Bohužel o víkendu se na brněnské trati vůz Toro Rosso STR1 vůbec neobjevil. O tom, že stáj Scuderia Toro Rosso měla při vývoji svého prvního vozu úzké vazby na sesterský tým Red Bull, svědčí výrobní štítek u tohoto vozu – Red Bull Racing One Team CHASSIS #RBR1-04.

F1 Toro Rosso STR3-04 s kterou Vettel nestartoval

S třetím vozem Toro Rosso se na okruhu představil Thomas Jackermeier (DEU). Tento vůz pochází z roku 2008 s typovým označení Toro Rosso STR3-04 se na okruhu v Brně představil poprvé. V sezóně 2008 stáj tento konkrétní vůz nasadila až v druhé polovině sezóny od GP Belgie se Sebastienem Bourdaisem za volantem. Ten s tímto podvozkem startoval do konce sezóny a bodoval pouze jednou v Belgii, kde získal dva body za sedmé místo.

A pro zajímavost, byť vůz má historickou jmenovku VETTEL, tak do závodu s ním Vettel ani jednou NEODSTARTOVAL.

Velkou neznámou byl poslední vůz formule 1 značky Lotus 127-02. Tento typ ještě v seriálu BOSS GP nestartoval a Brno mělo být jeho premiérou. Jenže ani v sobotu a ani v neděli Thomas Jakoubek (AUT) na trať s touto formulí nevyrazil. Vůz pochází z roku 2010 a podle čísla šasi se však přímo na start Velké ceny ani jednou nepostavil. Ve stáji Lotus F1 Racing tehdy působili Jarno Trulli a Heikki Kovalainen.

Tím skončil výčet všech vozů F1 představených na brněnském okruhu při Masaryk Racing Days. V boxech čtyři a na trati nakonec dva vozy F1. Je to málo nebo moc? Konkurenční série MAXX FORMULA také nabízí podívanou na vozy nejvyšší kategorie ať už F1 nebo z americké Cart, ale také se dají spočítat na prstech jedné ruky. Možná by bylo zajímavé, v budoucnu vypsat v Brně závod, společný pro obě série s odděleným bodováním.

Toro Rosso STR1-04 – Ingo Gerstl

Pilot: Vitantonio Liuzzi
Počet startů: 13
První start: 7. 5. 2006 (GP EUR Nürburgring)
Nejlepší startovní pozice: 13 (GP CHN)
Nejlepší umístění: 8 (GP USA)
Ingo Gerstl časem 1:36,065 min zajel 10. září 2017 oficiální rekord okruhu

Toro Rosso STR1(#RBR1-04) – Florian Schnitzenbaumer

Pilot:  Scot Speed
Počet startů: 13
První start: 12. 3. 2006 (GP Bahrain)
Nejlepší startovní pozice: 11 (GP EUR Nürburgring)
Nejlepší umístění: 9 (GP Australie)

Toro Rosso STR3-04 – Thomas Jackermeier

Pilot: Sebastien Buemi
Počet startů: 6
První start: 7. 9. 2008 (GP Belgie)
Nejlepší startovní pozice: 9 (GP Belgie)
Nejlepší umístění: 7 (GP Belgie)

Lotus 127-02 – Thomas Jakoubek

Pilot: ?
Počet startů: 0
První start: x
Nejlepší startovní pozice: x
Nejlepší umístění: x

Fotogalerie formulí 1 ze seriálu BOSS GP na Masarykově okruhu v Brně

Text a foto: Jan Škoda (zdroj: The Formula One Archives)

Páteční pohled za oponu BOSS GP – fotogalerie 

Text a foto: Jan Škoda

Na nedělní startovní rošt se jezdci postavili v obráceném pořadí z prvního závodu a los rozhodl o tom, že se vítěz postaví až na desáté místo na startu. Oba aspiranti na titul, tedy  Petr Semerád a Bartosz Groszek, stáli vedle sebe ve čtvrté startivní řadě. Lepší start měl Groszek a po prvním kole byl na druhém místě za Václavem Janíkem. Semerád postoupil na páté místo.

Zápletka Semerád a Groszek

Od třetího kola však již jeli oba soupeři za sebou a schylovalo se k souboji. Ten však trval jen krátce, nebo spíše se vlastně nekonal. V pátém kole totiž Semerád odbočil do boxů k mechanikům a bohužel už z nich nevyjel. K titulu pro českého jezdce tak mohlo pomoc jen nedojetí Groszeka. To se však nestalo a polský jezdec mohl slavit zisk titulu TCR Eastern Europe 2022.

Slabou náplastí pro český tým bylo druhé místo šéfa mistrovského týmu Václava Janíka. Vítězství si i přes zdravotní handicap připsal Petr Fulín a stal se nejúspěšnějším jezdce TCR víkendu na autodromu v Mostu.

Konečné pořadí šampionátu TCR Eastern Europe 2022

1. Bartosz Groszek 180 bodů
2. Petr Semerád 169 b.
3. Petr Čížek 134 b.
4. Václav Janík 106 b.
5. Sebastian Steibel 87 b.

Finálový závod TCR Eastern Europe na autodromu v Mostě (fotogalerie)

Text a foto: Jan Škoda  

Závod by se dal nazvat „ONE MAN SHOW“ Petra Fulína. Ale za ním se děly divy. Hyundai Petra Semeráda šlapala lépe než švýcarské hodinky a po tvrdých soubojích z toho nakonec byly stupně vítězů. A jako bonus navíc před do té doby vedoucím Bartoszem Groszkem z Polska.

Situace se tím pádem srovnala, tedy spíše otočila a po první závodě víkendu se Petr Semerád se 169 body dostal o jeden bod do vedení v šampionátu před polského soka Groszeka.

Jako třešnička na dortu bylo zisk titulu pro tým Hyundai Janík Motorsport, k němuž stačily právě body Semeráda a Janíka, který dojel šestý.

Cesta Petra Semeráda na stupně vítězů objektivem Jana Škody

Text a foto: Jan Škoda

Kvalifikace trucků FIA ETRC objektivem Honzy Škody

Foto: Jan Škoda

Z názvu podniku je každému jasné, že se na okruhu v rámci svých sérií představí jednak trucky a jednak monstra z NASCARu. V Mostu však se jede i poslední závod série TCR Eastern Europe, kdy se jedná o závody cestovních vozů A právě v tomto závodu se bude rozhodovat o konečném pořadí jezdců, ve kterém na druhém místě se ztrátou dvou bodů figuruje Petr Semerád se svým Hyundai Elantra z týmu Janík Motorsport.

Předzávodní atmosféra na autogramiádě objektivem Jana Škody

Text a foto: Jan Škoda

Je zajímavé, kdo ze soudobých výrobců nejvíce využil tradiční Oldtimer Grand Prix na Nürburgringu k vlastní propagaci. Letos tomu byla jednoznačně značka Škoda! Dobrá, stalo se tak i díky skutečnosti, že kluby Porsche a Ferrari letos jaksi „povolily“, ale i tak německá pobočka Škody je stálým a vítaným hostem tohoto podniku.

Nikdy nezapomene pozvat i restaurátory s jejich exponáty z Česka. A tak byl stánek mladoboleslavské firmy roku 2022 naplněn zajímavými vozy, kolem kterých vzpomínaly stovky diváků. Hvězdou víkendu při tom jistě byl jeden z dvou postavených „sporťáků“ Škoda Sport – a sice šasi, které se roku 1950 zúčastnilo s jezdci Bobkem a Netušilem maratonu 24h v Le Mans.

Pouze dva exempláře existují i od studie GT – Škody 1100 OHC Coupé – z nichž jeden také našel cestu pod hrad Nürburg. K tomu byl prezentován i monopost F3 z roku 1969 a samozřejmě bezpočet „kupéček“ od sériového výrobku až po speciál 130 RS. V paddocku a při demonstračních jízdách se k nim přidružily další vozy jako jedinečný speciál Favorit 16 L/H, Tudor, Octávie (Spartak) a Popular.

Fotogalerie – škodovky na Nürburgringu

Text: Roman Klemm (redakčně korigováno), foto: Roman Klemm

Petr Trnka vytvořil nový traťový rekord

Největším tahákem a také velkým překvapením byl start průběžně vedoucího jezdce mistrovství Evropy v kategorii sportovních vozů (E2-SC 3000) Petra Trnky na špičkovém voze Norma M 20 FC. Ke svému stratu Petr uvedl, že využívá každé možnosti ke startu v ostré jízdě z důvodu testování svého speciálu. Ve Vrbně Petr Trnka potvrdil svou roli favorita a v každé z jízd, jak v sobotu, tak i v neděli, byl nejrychlejší ze všech a své úsilí završil nedělním rekordem trati časem 1:16,07.

K tomuto času se nejvíce přiblížil David Komárek na voze McF1 Evo Komvet, který trať zvládl v čase 1:20,79. Oba jezdci se během víkendu postupně přetahovali o rekord, který v loňském roce vytvořil právě David Komárek časem 1:21,83 se stejným vozem.

Nejrychlejší ženou byla, jak v sobotu, tak i v neděli, Kristýna Fillova na voze Mitsibishi Evo Komvet. V závěsu za ní pak dojela Tereza Machová s vozem Norma F 20. V sobotu se ztrátou 1,44 sekundy (jela se pouze jedna závodní jízda) a v neděli pak se ztrátou 3,04 sekundy. V neděli se jeli tři jízdy a započítávaly se dvě s nejlepším časem. V jedné z jízd však byla Tereza o 0,03 sekundy rychlejší než Kristýna, ale ztráta v dalších jízdách však posun před Kristýnu neumožnila.

Mezi historiky kraloval Jiří Heda na speciálu Lola 589

V MČR-HA letos kraluje Jiří Heda na krásném voze Lola 598, kterého nahání Miloš Zmeškal na Raltu 032 a Jaroslav Prášek s Chevronem B42 F2, který však o víkendu nestartoval.  Ve Vrbně Lola ostatním nedala šanci a v obou závodech byla nejrychlejší.

Oba závody v rámci MHCC v absolutním pořadí opanoval již zmiňovaný David Komárek se svým McF1 Evo, který je první i v průběžném celkovém pořadí MHCC. Druhé místo patřilo po oba dny Jiřímu Špalkovi s vozem Norma M20F EVO a třetí Kristýně Fillové Mitsibishi Evo Komvet. V průběžném celkovém pořadí je však výše postavená Kristýna, která má náskok jednoho bodu na Jiřího Špalka.

Josef Hlavinka s vozem Opel Lotus dokázal vyhrát oba závody v rámci České trofeje a dvakrát skončil druhý Martin Hort s vozem Peugeot 106.

Podrobnější výsledky z Vrbna pod Pradědem lze dohledat na stránkách MAVERICK RESCUE.

Fotogalerie z Vrbenského vrchu objektivem Jana Škody

Text a foto Jan Škoda

Krásnou technickou soutěž v okolí Mladé Boleslavi a širokém okolí zaznamenal Vláďa Rožánek v roce 2020 u Hodkovic nad Mohelkou.