Jak již jeho jméno napovídá, narodil se Erich Zakowski 25. listopadu 1933 ve Východním Prusku, tedy v části Německa, kterou po 2. světové válce zabrali Poláci. Jedenáctiletý Erich musel společně s matkou a čtyřmi sourozenci již v zimě 1945 svou vlast opustit. Jejich útěk před ruskou armádou je nakonec „zavál“ na západ Německa do oblasti Porýní. Technicky založený Zakowski se vyučil automechanikem a po absolvování mistrovských zkoušek založil v městečku Niederzissen nedaleko Nürburgringu vlastní firmu. Nejednalo se ovšem o normální opravnu. Zakowski se zabýval i laděním motorů a podvozků. Logickým krokem poté bylo roku 1968 založení závodního týmu.

Zakspeedem upravené cestovní Fordy Escort poté na celém světě porážely konkurenci. Špičkoví jezdci jako Dieter Glemser a Hans Heyer hromadili pro Zakowkého tituly. Jeho aktivity na tomto sektoru našly svého vrcholu, když roku 1978 prezentoval světu svůj neuvěřitelný Zakspeed Ford Capri Turbo pro šampionát DRM. Dokázal, že dovede postavit prototyp, který de facto nemá s cestovním vozem co společného a vybavil ho přeplňovaným agregátem vlastní výroby. Hvězdy jako Hans Heyer, Harald Ertl a Klaus Ludwig poté rádi využívali potenciál tohoto oheň chrlicího monstra. To už byl Zakspeed dávno jakousi sportovní pobočkou Forda. Postavil podobný vůz na bázi Mustangu pro americkou sérii IMSA a zastupoval značku i s prototypy skupiny C.

Erich Zakowski v roce 1978 prezentoval světu svůj neuvěřitelný Zakspeed Ford Capri Turbo pro šampionát DRM (foto: Roman Klemm)

V polovině 80. let přesto spolupráce s Fordem skončila a Zakowski nasazoval v DTM vozy dosavadního konkurenta BMW. Prioritu tehdy ovšem už stejně měl jiný projekt – Formule 1! Erich se na tento úkol vrhl stylem Enza Ferrariho, hodlal totiž nejen postavit vlastní monopost, ale i vlastní motor! A to v dobách, kdy turbosvětu F1 vládly velké automobilky jako Renault, BMW, Ferrari a Honda. Pesimisté tušili, že to nemůže dopadnout dobře…

Tvrdohlavý stříbrovlasý Zakowski ale šel za svým cílem. Začátkem roku 1985 prezentoval světu Zakspeed Zakspeed 841, pro který se mu podařilo získat potentního sponsora cigaretovou značku West. Vůz debutoval v Estorilu s Jonathanem Palmerem v kokpitu. Jak se dalo předpokládat, byla spolehlivost motoru hlavním problémem projektu. Palmer dojel jen jedinkrát do cíle a to v Monaku! Zakowski přesto načerpal tolik sebevědomí, že od sezony 1986 nasazoval dva vozy typu 861. Spolehlivost se zlepšila, Palmer dojel pětkrát mezi top 10 a dvojka Rothengatter jednou, což tehdy na body opět nestačilo.

O první a historicky jediné bodíky Zakspeedu v mistrovství světa F1 se 3. května 1987 v Imole postaral nový pilot týmu Martin Brundle. Dojel pátý, přidal pak ještě 7. místo v Monaku, jinak ale většinou šachovnicový praporek neviděl. Dvojka stáje Němec Christian Danner dojížděla spolehlivěji – šestkrát skončil mezi top 10. Zatímco zůstal sponzor West Zakspeedu dále věrný, vyměnil Zakowski pro rok 1988 znovu svou jezdeckou sestavu. Tentokrát se spoléhal na mladou hvězdu F3 Bernda Schneidera a zkušeného Itala Piercarla Ghinzaniho. S konkurenceschopností Zakspeedu Zakspeed 881 to ovšem vypadalo zle. Oba jezdci se za celý rok jen pětkrát dostali do klasifikace Grand Prix, na druhé straně negativní bilance stálo 18 nekvalifikací!

S nástupem nové „atmosférické F1“ začal Zakowski přeci jen kooperovat s cizím výrobcem motorů a to Yamahou. Tato japonsko-německá spolupráce nevedla přes pokrokovému šasi Gustava Brunnera k úspěchu. Naopak, stala se totálním propadákem, Schneider se kvalifikoval pouze do dvou velkých cen, dvojka Aguri Suzuki získal málo veselý rekord šestnácti selhání v předkvalifikaci(!) za sebou. Zakowski sice chtěl pokračovat i roku 1990, již během zimních testů ale bylo jasné, že partneři Yamaha a West ztratili zájem.

Začátkem 90. let Erich odstoupil z vedení firmy. Převzal ho syn Peter. Ať už byly důvody jakékoliv, s podnikem to od té doby šlo z kopce. V posledních dekádách přišel Zakowski téměř o celé firemní impérium, které postavil na nohy (jaká to další paralela k Schnitzerovi). Po několika letech strávených na Kanárech se vrátil pod hrad Nürburg a na veřejnosti se již neobjevoval.

Erich Zakowski, který je bez debat jednou z ústředních postav německého a evropského poválečného motorsportu, zemřel ve vší tichosti 1. listopadu 2023.

Text: Roman Klemm (redakčně korigováno), foto: Roman Klemm