Ne každá tradice je dobrá tradice – pořadatelé Indy 500 a FIA letos opět nenašli rozumnou cestu a pořádají dva ze tří nejdůležitějších podniků automobilového sportu o stejný víkend! Vylučují tím prakticky start špičkových jezdců v obou závodech, což je v moderním sportu ale beztak vyloučeno. Kde jsou časy, kdy Mario Andretti a Clay Regazzoni létali přes oceán, aby se pokusili o štěstí jak na Cote d´Azur, tak v Indianě…? Polemanem 108. vydání kolotoče na „Brickyardu“ je 30letý Novozélanďan Scott McLaughlin před Australanem Willem Powerem a Američanem Josefem Newgardenem. Pro druhou řadu se kvalifikovali dva piloti McLarenu, Alex Rossi s Kylem Larsonem, vedle svěřence AJ Foyta, Santina Ferrucciho.

Ale postavení na startu v první řadě má v Indianapolisu hodnotu pro Public Relations. Vyhrát může, na rozdíl od GP Monaka, každý ze 33 kvalifikaných. Startovní pole je opět velmi kvalitní, mimo jmenovaných jezdců jsou na startu bývalí jezdci F1 Takuma Sato a Romain Grosjean a odchovanci evropské F2 a F3 Felix Rosenqvist, Alex Palou, Callum Ilott, Marcus Armstrong, Christian Lundgaard, Connor Daly a vítěz minulého ročníku Marcus Ericsson. Postaví se jim zkušení borci US-scény jako Pato O´Ward, Ryan Hunter-Ray, Colton Herta, Ed Carpenter, Helio Catsroneves a Scott Dixon. Na věhlasný ovál se vrací Marco Andretti s touhou, prolomit tam příslovečnou smůlu jeho rodiny. Jedinou ženou v poli bude statečná Angličanka Katherine Legge, která je známá z DTM.

Postavení na startu Indy 500

1. Scott McLaughlin, Penske 234,220
2. Will Power, Penske 233,917
3. Josef Newgarden, Penske 233,808
4. Alexander Rossi, McLaren 233,090
5. Kyle Larson, McLaren 232,846
6. Santino Ferrucci, A.J Foyt Racing 232,692
7. Rinus VeeKay, Ed Carpenter Racing 232,610
8. Pato O’Ward, McLaren 232,584
9. Felix Rosenqvist, Meyer Shank Racing 232,305
10. Takuma Sato, Rahal Letterman Lanigan Racing 232,171
11. Kyle Kirkwood, Andretti 230,993
12. Ryan Hunter-Reay, Dreyer and Reinbold Racing 230,567
13. Colton Herta, Andretti 232,316
14. Alex Palou, Ganassi 232,306
15. Callum Ilott, McLaren 232,230
16. Marcus Armstrong, Ganassi 232,183
17. Ed Carpenter, Ed Carpenter Racing 232,017
18. Kyffin Simpson, Ganassi 231,948
19. Marco Andretti, Andretti 231,890
20. Helio Castroneves, Meyer Shank Racing 231,871
21. Scott Dixon, Ganassi 231,851
22. Augustin Canapino, Juncos Hollinger Racing 231,847
23. Sting Ray Robb, A.J Foyt Racing 231,826
24. Christian Rasmussen, Ed Carpenter Racing 231,682
25. Tom Blomqvist, Meyer Shank Racing 231,578
26. Romain Grosjean, Juncos Hollinger Racing 231,514
27. Linus Lundqvist, Ganassi 231,506
28. Christian Lundgaard, Rahal Letterman Lanigan Racing 231,465
29. Conor Daly, Dreyer Reinbold Racing 231,243
30. Pietro Fittipaldi, Rahal Letterman Lanigan Racing 231,100
31. Katherine Legge, Dale Coyne Racing with Rick Ware Racing 230,092
32. Marcus Ericsson, Andretti 230,027
33. Graham Rahal, Rahal Letterman Lanigan Racing 229,974

Nekvalifikoval se: Nolan Siegel, Dale Coyne Racing.

Text Roman Klemm (redakčně korigováno), foto Roman Klemm

Jezdci a týmy IndyCar

Ilustrační foto (foto: Roman Klemm)

Tempo budou i v roce 2024 udávat špičkové stáje Ganassi, McLaren, Penske a Andretti. Mexičan Patricio O´Ward a Američan Colton Herta jak známo nezvládli přestup do F1, takže se budou muset spokojit s dalším pokusem o vyrvání titulu Španělovi Alexovi Palou. Z mladších protagonistů by měli hrát výraznou roli opět Kyle Kirkwood a Rinus Veekay. Postaví se jim opět známí veteráni Scott Dixon, Josef Newgarden s Alexem Rossim a k tomu silná „švédská frakce“ sestávající z Marcuse Ericssona, Felixe Rosenqvista a Toma Blomqvista.

Je zajímavé, že letos byl přerušen „příliv evropských talentů“ do IndyCar. Nováčkové pocházejí vesměs z amerických juniorských šampionátů.

Jediným stálým přírůstkem z „evropské školy“ tedy letos bude 28letý Pietro Fittipaldi. Bývalý pilot F1 Romain Grosjean se v šampionátu udržel jen za cenu sestupu do slabšího týmu Juncos.

Technika IndyCar

Dříve technicky tak různorodé monoposty IndyCar nastoupí i letos coby „značkový pohár Dallara“ výlučně s vozy italského dodavatele. Od formule 2 je bude odližovat výběr mezi dvěma výrobci motorů Honda a Chevrolet, letos poprvé v jakémsi „hybridním“ provedení.

Kalendář IndyCar 2024

Pozitivním jevem kalendáře je, že se 7 ze 17 závodů sezony bude konat na tradičních oválech a podařilo se pozastavit další nárůst provizorních městských tratí. Přihlouplými úzkými betonovými kanály se monoposty IndyCar „povlečou“ jen čtyřikrát. Vedle Indy 500, absolutního drahokamu ročníku, se pojede in na dalších tradičních místech amerického motorsportu jako Long Beach, Elkhart Lake, Laguna Seca, Mid Ohio a Portland.

Termíny závodů IndyCar

10. 3. – St Petersburg (město/letiště)

21. 4. – Long Beach (město)

28. 4. – Barber Park (autodrom)

11. 5. – Indianapolis (autodrom)

26. 5. – Indy 500 (ovál)

02. 6. – Detroit (město)

9. 6. – Elkhart Lake (autodrom)

23. 6. – Laguna Seca (autodrom)

7. 7. – Mid Ohio (autodrom)

13. 7. – Newton 1 (ovál)

14. 7. – Newton 2 (ovál)

21. 7. – Toronto (město)

17. 8. – St. Louis (ovál)

25. 8. – Portland (autodrom)

31. 8. – Milwaukee 1 (ovál)

1. 9. – Milwaukee 2 (ovál)

15. 9. – Nashville (ovál)

Sestavy týmů IndyCar

Penske (Chevrolet)
Josef Newgarden, Scott McLaughlin, Will Power

McLaren (Chevrolet)
Patricio O’Ward, David Malukas, Alexander Rossi, Kyle Larson (jen nepravidelně)

Ganassi (Honda)
Kyffin Simpson, Linus Lundqvist, Scott Dixon, Alex Palou, Marcus Armstrong

Foyt (Chevrolet)
Santino Ferrucci, Sting Ray Robb

Rahal (Honda)
Graham Rahal, Pietro Fittipaldi, Christian Lundgaard, Takuma Sato (jen nepravidelně)

Coyne (Honda)
Jack Harvey, Nolan Siegel, Colin Braun

Carpenter (Chevrolet)
Rinus VeeKay, Christian Rasmussen (jen nepravidelně), Ed Carpenter (jen nepravidelně)

Dreyer Reinbold (Chevrolet)
Ryan Hunter-Reay, Conor Daly (oba jen nepravidelně)

Andretti (Honda)
Colton Herta, Kyle Kirkwood, Marcus Ericsson, Marco Andretti (jen nepravidelně)

Abel (Chevrolet)
R.C. Enerson (jen nepravidelně)

Meyer Shank (Honda)
Felix Rosenqvist, Tom Blomqvist, Helio Castroneves (jen nepravidelně)

Juncos Hollinger (Chevrolet)
Romain Grosjean, Agustin Canapino

Text Roman Klemm (redakčně korigováno), foto Roman Klemm

Kvalifikace: Pátá pole position pro Scotta Dixona

„Největší sportovní podnik světa“ (co se počtu diváků týče) a „největší závod světa“ (zde už zbývá asi jen odkaz na grandiózní dějiny „Brickyardu“) měl letos problém vůbec zaplnit všech tradičních 33 startovních pozic.

Kvalifikace se konala jako vždy již dlouho před termínem závodu, ale startovat směl každý, kdo se na ona čtyři měřená kola vydal – takže šlo de facto vlastně jen o lukrativní „pole position“. Již popáté (2008, 2015, 2017 a minulý rok) si ji zajistil nadmíru zkušený Novozélanďan Scott Dixon z týmu Chipa Ganassiho. Doletěl pro ni průměrem 376,58 km/h. Bývalý jezdec Chip Ganassi mohl být celkově spokojen v „shoot-outu“ nejlepších šesti jeli hned čtyři jeho piloti. Španěl Alex Palou se kvalifikoval jako druhý hned vedle týmového kolegy Dixona a další dva „evropští odchovanci“ Marcus Ericsson s Tony Kanaanem do druhé startovní řady. Homogenitu Ganassiho Hondou poháněných dallar narušovaly jen dva vozy týmu Eda Carpentera, kde Nizozemec Rinus VeeKay směl doplnit trojstup první řady a sám Ed Carpenter zajel na 4. místo.

A další u nás známí jezdci? Oba McLareny Dallara O´Warda a Rosenqvista tvořily společně s rookiem Romainem Grosjeanem třetí řadu, Takuma Sato zajel 10. čas, v IndyCarech zatím velmi pomalá hvězda NASCARů Jimmy Johnson si směl splnit životní sen startu v Indy500 překvapivě z 12. místa, Charouzův bývalý pilot F2 Callum Ilott debutoval na tomto posvátném místě z 19. pozice, Alex Rossi stál hned za ním, Marco Andretti se chtěl znovu pokusit prolomit „rodinné prokletí v Indy“ z 23. pozice, tlusťoučký Juan Pablo Montoya stál na 30. místě hned před bývalým borcem F2 Christianem Lundgaardem. A jezdec, jehož pozdní přihláška se narychlo postarala o to, že „stará cihelna“ přeci jen zase přivítala 33 pilotů, bratr zesnulého Justina, Stefan Wilson, „vycpal“ pole jako poslední.

Závod Indy 500: Rozhodl sprint na 4 kola

„Indy 500“, to není jen samotný závod. Obrovitost celého areálu diváka dokonce trochu „okrádá“ o realizaci rychlostí, kterými se projektily po 2,5mílovém oválu honí. Indianapolis, to je především dodržování tradic, které mají své přesné místo již několik dní před nedělním závodem. Když ovšem přeletí i poslední bombardér a je odzpívána poslední hymna, dojde na ona tradiční slova „Gentlemen start your engines“, která tradičně pronese majitel okruhu a tím je poslední 3 roky Roger Penske. Od tohoto okamžiku jde výhradně o sport. Letos tomu nebylo jinak.

Je sice smutné, že IndyCary nabízí fandům jen jednotná šasi Dallara, jako F2 nebo F3, za to si (oproti „zajeté hierarchii F1“) ovšem může každý ze 33 chlapců na startů být jist, že „malou šanci má i on“. Stačí „kápnout“ daného dne na správné nastavení, správnou taktiku a trocha štěstí…

V zásadě je úplně jedno, kdo vedl po startu, kdo vedl po 100 kolech, nebo po 150. Důležité je „přežít“ a být mezi nejrychlejšími ještě 20 kol před cílem.

Ale pro úplnost. Po startu se na špičce usadila trojice z první startovní řady. Ve vedení se střídali především Ganassiho borci Dixon a Palou. První výměnu pneumatik absolvovali jezdci po 30 kolech. „Sedla“ očividně především VeeKayovi, který na novém obutí předjel Dixona a začal atakovat Paloua. Nizozemcův let za slávou ovšem skončil ve zdi druhé zatáčky 39. kola, čímž se zároveň postaral o první neutralizaci. Druhá těžká nehoda na sebe nenechala dlouho čekat, když o 28 kol později „ztratil“ svou Juncos Dallaru na stejném místě Angličan Ilott. I on zůstal nezraněn.

Palou vjel do boxů při následující neutralizaci příliš brzy, musel akci opakovat a rozloučil se tím se špičkovou pozicí.

Po polovině 500 mil, tedy po 100 kolech, vedl relativně těsně semknuté jezdecké pole Dixon, kterého neustále atakoval Connor Daly, syn bývalého pilota F1 Dereka. V jejich závětří se drželi Pato O´Ward, Marcus Ericsson, Tony Kanaan a Santino Ferrucci – vesměs jezdci, kteří svou cestu na Brickyard našli přes evropské juniorské třídy.

106. kolo znamenalo třetí neutralizaci, když tentokráte „políbil“ zeď druhé zatáčky rookie z F1 Romain Grosjean. Také Francouz mohl opustit vrak bez zranění.

Přesně po třech čtvrtinách závodu mohli převést do nedaleké továrny pana Gianpaola Dallary čtvrtý vrak, tentokrát to byl Penskeho jezdec Scott McLaughlin, kdo „očesal své šasi“ o závěsy a kola. Jedním z hlavních jevů Indy 500 roku 2022 tedy bylo selhání vozů velkého Rogera.

Dixon vše ztratil kvůli penalizaci za přestupek v boxech při poslední zastávce. A tak do rozhodující fáze 10 závěrečných kol vjeli s nejlepšími šancemi Marcus Ericsson, následován s odstupem 3 sekund O´Wardem, Kanaanem, Satoem a krajanem Rosenqvistem. Ericssonovy vyhlídky ale pokazil týmový kolega Jimmy Johnson, když se i on stal 6 kol před cílem obětí druhé zatáčky. Švéd ztratil svůj náskok, protože byl závod přerušen, aby se závěrečná 4 kola mohla dojet naostro. Typické „velké finále po americku“…

Ericssonův vůz byl ale výborně nastaven a Švéd neztratil nervy, prosadil se v posledním restartu dne a chladně odvrátil i O´Wardův útok v první zatáčce posledního okruhu. 32letý bývalý jezdec F1 a kolega Josefa Krále v GP2 se stal druhým švédským vítězem Indy500 po Kenny Brackovi.

Výsledek 106. ročníku Indy 500 sezony 2022

1. Marcus Ericsson, Ganassi
2. Pato O´Ward, McLaren
3. Tony Kanaan, Ganassi
4. Felix Rosenqvist, McLaren
5. Alexander Rossi, Andretti
6. Conor Daly, Carpenter
7. Helie Castroneves, Meyer-Shank
8. Simon Pagenaud, Meyer-Shank
9. Alex Palou, Ganassi
10. Santino Ferrucci, Dreyer-Reinbold

Text Roman Klemm (redakčně korigováno), foto Roman Klemm

Ke čtvrtému závodu sezony indycarů sezony 2022 se dostavilo 26 účastníků na přírodní trať Barber Park u Birminghamu ve státě Alabama. Po „městských“ okruzích v St. Petersburgu a Long Beach a po oválu ve Fort Worthu se tedy jednalo o první klasický silniční okruh letošního kalendáře.

Kvalifikace do Nizozemska

Nejrychlejší v kvalifikaci byl na americké scéně vyrostlý Nizozemec Rinus „VeeKay“ (čti van Kalmthout) z týmu Eda Carpentera před Mexičanem Patricio O´Wardem (McLaren), Španělem Alexem Palou (Ganassi), Novozélanďanem Scottem McLaughlinem (Penske), Američanem Alexandrem Rossim (Andretti) a Švédem Felixem Rosenqvistem (McLaren). „Známí Evropané“ Romain Grosjean (Andretti) směli vyrazit z 8., Callum Ilott (Juncos) z 11. a Marcus Ericsson (Ganassi) ze 12. startovního místa.

Proces letmého startu na líbivé, ale diváky málo navštěvované trati, nevedl na špičce za pozorným VeeKayem ke změnám. Grosjean s Ilottem se ovšem dokázali posunout kupředu na 7. a 8. místo.

Vítěz Patricio O´Ward, McLaren Dallara (foto: Roman Klemm)

Dráha připomínající Brands Hatch neposkytuje příliš mnoho příležitostí k předjetí a tak se mezi top 6 dlouho nikdo ani nesnažil o nějakou nepromyšlenou akci. Na pořadí VeeKay, O´Ward, Palou, McLaughlin, Rossi, Rosenqvist a Ilott se proto do třetiny závodu na 90 kol nic nezměnilo. V této fázi špička měnila pneumatiky a slibně rozjetý Ilott se krátce poté postaral výletem do štěrku o první neutralizaci závodu.

V půli závodu v čele Rinus „VeeKay“

VeeKay vedl s malým časovým polštářem i po polovině závodu, starosti mu ovšem asi dělala trojice Herta, Newharden a Grosjean, která měnila pneumatiky ve zcela jiném intervalu a o zmíněnou neutralizaci nazouvala druhou čerstvou sadu.

O výrazné změny v pořadí se pak postarala až závěrečná třetina závodu, právě když jezdci naposledy přezuli. Dosavadní lídr ztratil touto akcí hodně času a když se vracel na trať, stal se nejdříve obětí rozjetého O´Warda a o pár kol později ho předjel i Palou. Úřadující šampion Palou v posledních kolech sice zkrátil O´Wardův náskok na jedinou sekundu, ale na rozhodující útok mu již nezbyl čas. Dvaadvacetiletý Mexičan ve službách McLarenu Pato O´Ward si tedy zopakoval loňské vítězství na stejné trati, třetí místo zachránil VeeKay před „frakcí zkušených“ jezdců Powerem a Dixonem.

Výsledek závodu IndyCarů v Birminghamu

1. Patricio O´Ward, McLaren Dallara
2. Alex Palou, Ganassi Dallara
3. Rinus VeeKay, Carpenter Dallara
4. Will Power, Penske Dallara
5. Scott Dixon, Ganassi Dallara
6. Scott McLaughlin, Penske Dallara

Text Roman Klemm (redakčně korigováno), foto Roman Klemm

NTT IndyCar Series v Long Beach

Rovinka Shoreline Drive vedoucí podél moře hostila třetí závod letošní NTT IndyCar Series a v kvalifikaci udělal největší krok směrem úspěchu Colton Herta z týmu Michaela Andrettiho. Vybojoval si pole position a byl právem plný optimismu. Synovi dřívějšího underdoga IndyCarů Biana Herty patřila úvodní třetina závodu na 85 kol. Colton výborně odstartoval a usadil se na špičce před Josefem Newgardenem (Penske) a Alexem Palou (Ganassi). Mladý Američan si vybudoval časový 2sekundový polštář, Newgardenovi s Palouem ovšem nikdy výrazněji nedokázal ujet. Za nimi se na trati, která předjíždění příliš nesvědčí, postarali o rozruch hlavně Švéd Felix Rosenqvist (McLaren) a Američan Alex Rossi (Andretti). V pěkném boji o 4. místo se v této fázi prosadil Rossi, zatímco si jeho soupeř poškodil vůz.

Při prvních ze dvou zastávek v boxech „doplatil“ doposud dominující Herta na svůj příliš malý náskok. Tým Chipa Ganassiho a i mechanici Rogera Penskeho pojali výměnu pneumatik a čerpání paliva šikovněji než tým Andretti. Pořadí poté znělo: Palou, Newgarden a Herta. V 56. kole pak poleman Herta ztratil veškeré naděje, když ulomil o zeď obě levá kola.

Dvacet sedm kol před koncem závodu to byly opět zastávky v boxech a taktika, kdo se postaraly o změnu na špičce. Tým Penske pracoval tentokrát lépe a jeho jezdec Newgarden se na trať vrátil těsně před Palouem. Třetí místo za nimi dlouho držel druhý Švéd Marcus Ericsson (Ganassi), ale kvůli defektu zadní pneumatiky havaroval i on. Silný závěr závodu poté předvedl Francouz Romain Grosjean, startující za Michaela Andrettiho. Bývalý šampion GP2 a pilot F1 nejdříve překonal Paloua a kdo ví, zda by si nepodal i Newgardena, kdyby se nemuselo kvůli nehodě Takuma Satoa těsně před finišem neutralizovat.

Josef Newgarden vyhrál po oválu v Texasu svůj druhý závod roku a na stupních vítězů ho doplnili Grosjean s Palouem. Střízlivěji dopadl i tento závod pro mladé „nováčky z Evropy“. Calum Ilott po málo konkurenceschopném výkonu nedojel, Christian Lundgaard skončil po dlouhé zastávce v boxech jen 18. a pro Tatianu Calderonovou je již úspěchem, když jízdu na chvostu pole dokončí bez chyby. Podařilo se a byla klasifikovaná jako 16. Ještě hůře si v IndyCarech ovšem vede hvězda NASCARů Jimmie Johnson. Jezdec Chipa Ganassiho havaroval v obou trénincích, přičemž si naštípl kost ruky a stejným způsobem, a to v hrazení ze starých gum, dokončil i samotný závod, ve kterém za sebou dokázal beztak držet pouze Calderonovou. Všeobecně se očekává, že si stárnoucí Johnson ještě splní svůj velký sen závodu Indy 500 a pak ono trapné působení v monopostech ukončí.

Výsledek závodu IndyCarů v Long Beach:

1. Josef Newgarden, Penske
2. Romain Grosjean, Andretti
3. Alex Palou, Ganassi
4. Will Power, Penske
5. Pato O’Ward, McLaren
6. Scott Dixon, Ganassi
7. Graham Rahal, RLL
8. Alexander Rossi, Andretti
9. Helio Castroneves, Meyer-Shank
10. Kyle Kirkwood, Foyt

Text Roman Klemm (redakčně korigováno), foto Roman Klemm

NTT IndyCar Series kvalifikace

Na relativně jednoduchém a kraťoučkém okruhu se představilo velmi „zdravé“ startovní pole, které čítalo 26 účastníků. Mezi nováčky při tom bylo pod sluncem Floridy několik jmen, které známe z evropské F1, F2 a F3 minulých let jako Romain Grosjean, Devlin DeFrancesco, Callum Ilott, Christian Lundgaard a Tatiana Calderon.

Stojí za to se krátce seznámit s kvalifikačním modusem IndyCarů. Startovní pole je rozděleno na dvě skupiny, které mají 10 minut času, aby si připsaly rychlý čas. Nejrychlejších 6 z každé skupiny si to poté rozdá v další 10minutové části, po které „zbyde v kole“ jen 6 nejlepších, mezi kterými se rozhodne v závěrečné 6minutové kvalifikaci.

V první skupině se prosadil vítěz St. Petersburgu minulé sezony Colton Herta (Andretti Honda) před Grahamem Rahalem a Rinusem VeeKayem. Bývalý jezdec Charouz Racing Systemu ve formuli 2 Callum Ilott měl s novým náčiním zatím problémy a dosáhl na své Juncos Dallaře jen 10. času. Sympatická Kolumbijka Tatiana Calderon byla ve všech dosavadních trénincích poslední a zůstala si „věrná“ i nyní…

Druhou kvalifikační skupinu ovládl zkušený Will Power (Penske Chevrolet) před týmovým kolegou Scottem McLaughlinem a výborně naladěným Grosjeanem, kterého nevyvedla z míry ani hloupá začátečnická nehoda z pátku. Poslední místo této skupiny patřilo legendě NASCARů 46letému „veteránovi“ Jimmie Johnsonovi.

Jedno kolo na trati v St. Petersburgu netrvá ani 60 sekund a tak šlo v rozhodující šestiminutovce mezi Powerem, McLaughlinem, Grosjeanem, Hertou, Pagenaudem a VeeKayem o setinky. „Let“ mezi betonovými kvádry vyšel překvapivě nejlépe 28letému Scottovi McLaughlinovi. Novozélandský svěřenec Rogera Penskeho porazil australského kolegu Powera o 12 setin sekundy, za nimi se k nedělnímu startu do sezony 2022 směli seřadit Colton Herta, Rinus VeeKay, Romain Grosjean a Simon Pagenaud.

Firestone Grand Prix of St. Petersburg

Pro bývalou hvězdu australských cesťáků McLaughlina, který jede v IndyCarech teprve svou druhou sezonu, se jednalo o vůbec první pole position. Za krásného slunečného počasí a před dobře zaplněnými tribunami McLaughlin reagoval na startu výborně. Z prvního ze sta kol závodu se vrátil McLaughlin jako první před Hertou, VeeKayem, Powerem a bývalými piloty F1 Ericssonem a Grosjeanem.

Úvodních 20 kol zůstalo toto pořadí beze změny. Pak se ovšem Power dostal před Hertu na 2. místo a VeeKay se začal propadávat startovním polem. První neutralizace nastala o 5 kol později, když se David Malukas (Coyne Honda) „otřel“ o bariéru vlevo, pak vpravo a zůstal stát se zlomenými závěsy uprostřed dráhy. McLaughlin tím přišel o 3sekundový náskok a špička zavítala do boxů k výměně pneumatik.

Výborně naladěného Australana ale ani to nerozházelo. Nadále udával tempo a závěrečných 20 kol závodu mohl atakovat z prvního místa s náskokem 2 sekund na úřadujícího šampiona Alexe Palou, který předvedl fantastický střed závodu. Následovali Power, VeeKay a Herta.

Ke konci závodu Palou začal lídra dotahovat. 25letý Španěl se z kdysi průměrného jezdce GP3 v USA vyvinul v opravdového šampiona a poslední kola strávil v McLaughlinově závětří. Ten ale zachoval klid a s náskokem jedné délky vozu poprvé vyhrál.

„Evropští nováčci“ se nedokázali prosadit. Nejlepší byl pátý Grosjean, Lundgaard skončil jedenáctý, Ilott devatenáctý a Calderon poslední.

Výsledek Firestone Grand Prix of St. Petersburg

1. Scott McLaughlin, Penske Dallara Chevrolet
2. Alex Palou, Ganassi Dallara Honda
3. Will Power, Penske Dallrara Chevrolet
4. Colton Herta, Andretti Dallara Honda
5. Romain Grosjean, Andretti Dallara Honda
6. Rinus VeeKay, Carpentier Dallara Chevrolet
7. Graham Rahal, Rahal Dallara Honda
8. Scott Dixon, Ganassi Dallara Honda
9. Marcus Ericsson, Ganassi Dallara Honda
10. Takuma Sato, Coyne Dallara Honda

Druhý závod sezony NTT IndyCar Series 2022 se pojede za tři týdny a zavede jezdce na ovál Texas Motor Speditéry ve Fort Worthu.

Text Roman Klemm, foto Roman Klemm

Vrcholem opět závod Indianapolis 500

Mistrovství, jehož vrcholem bude koncem května opět bez diskuzí velký Indianapolis 500, sestává ze 17 závodů, z nichž se pouze jediný nepojede na území USA, ale v kanadském Torontu. IndyCar pod vedením Rogera Penskeho tedy bude i v sezoně 2022 pokračovat ve smířlivé politice vůči FIA (čti F1) a zachová si pouze jakýsi „národní“ formát.

Smutnou jednotvárností bude opět vynikat použitý materiál. Všichni piloti usednou do monopostů Dallara DW12 s téměř uzavřenými kokpity a částečně zakrytými koly, což je snad ještě výrazněji „proti duchu koncepce monopostů“, než použití ochranných pomůcek v Evropě. Nebýt angažmá dvou výrobců pohonných jednotek Chevrolet a Honda (přeplňované motory objemu 2,2 litry), upadly by IndyCary na úroveň „značkového poháru“ jako F2 a F3.

Jistou pestrost nabízejí americké okruhy. Jezdci se budou muset vypořádat s kompletní paletou typů tratí od oválu v Indianapolisu, přes sterilní moderní motodromy až po prozatímní městské trati, letiště a klasiky „z jiné doby“ jako Elkhart Lake, Portland, Mid Ohio a Laguna Seca.

Moderna a „dinosauři“ na sebe narazí také ohledně samotných pilotů. Mladíci, jako úřadující šampion Alex Palou, Colton Herta nebo Kyle Kirkwood, narazí na zkušené borce rázu Willa Powera, Scotta Dixona, Helia Castronevese a Takumi Satóa. Armádu jezdců „z jiné doby“ doplní v Indianapolisu Juan Pablo Montoya, Tony Kanaan a Ed Carpenter. Zamíchat pořadím se při tom budou snažit i nově příchozí z Evropy Callum Ilott, Christian Lundgaard a jediná žena v poli Tatiana Calderon.

Účastníci NTT Indycar Series 2022

(Pozn.: italika – pilot pojede jen vybrané závody)

Kalendář 2022 – NTT IndyCar Series

Text: Roman Klemm, foto: Roman Klemm

Ročník 2021 „největšího závodu světa“ jak oněm 200 okruhům po 2,5mílové speedway západně od metropole Indianapolis pořadatelé říkají, stál především ve znamení očekávaného „střídání stráží“. Na špičku IndyCarů se totiž pořád výrazněji tlačí nová jména, což bylo dobře znát již na sestavě první startovní řady. Se zkušeným novozélandským polemanem Scottem Dixonem (Ganassi) si ji totiž dělili mladíci Colton Herta (Andretti) z USA a Rinus Veekay (Carpenter) z Nizozemska. A v tomto smyslu promíchala kvalifikace i zbytek pole.

Otázkou tedy bylo, zda se ještě jednou prosadí jeden z mazáků rázu Tonyho Kanaana, Ryana Huntera-Reaye, Takumi Satoa, Juana-Pabla Montoyi, Josefa Newgardena, Marca Andrettiho, Helia Castronevese, Simona Pagenauda a Willa Powera, nebo zda se zde bude radovat jedna z dalších početných „svěžích tváří“ zastoupených i několika jezdci, které dobře známe například z evropské scény formule 1 a 2: Marcus Ericsson, Alexander Rossi, který zde již jednou vyhrál, Patricio O´Ward, Pietro Fittipaldi, Scott McLaughlin, Felix Rosenqvist, Conor Daly, Santino Ferrucci, či Max Chilton.

Ve státě Indiana již v relativně velkém měřítku odbourali politické restrikce minulých 15 smutných měsíců a tak směl pořadatel připustit na tribuny své ohromné „staré cihelny – Brickyardu“ kolem 130 000 diváků. Také všechny tradiční prvky před startem, když na tradici se v USA kladw velký důraz, jako prezentace startovní vlajky a Borg Warner Trophy, prezentace pilotů, prezentace osobností, modlitba za padlé válek, defilé armádních sborů, zpívané hymny, přelet US Air Force, vypuštění tisíců barevných balonků a klasický povel k nastartování motorů, vyřknutý majitelem oválu Rogerem Penskem, mohly být celebrovány jako „za starých dobrých časů“. V tomto ohledu skutečně nesahá žádná Grand Prix F1, snad s výjimkou Monaka, Indianapolisu ani po kotníky.

V 11:00 h místního času ale nastal okamžik, kdy show musela stranou. Teď již platily jen rychlost, spolehlivost a jistá dávka štěstí. Poleman Dixon se na špičce ohřál po startu jen krátce, než ho na prvním místě vystřídal 19letý Herta a brzy poté 20letý Veekay (Rinus van Kalmthout), který tu ještě před dvěma lety startoval jen v juniorské třídě IndyLights. Indy 500 ale není o tom, být první po pěti kolech, zde jde o to, mít pokud možno nejlepší výchozí pozici po třech hodinách honičky – tedy těsně před cílem.

O první nehodu závodu se postaral nezkušený Brit Stefan Wilson, bratr zesnulého jezdce F1 Justina, když při první zastávce v boxech dupl na brzdy tak brutálně, že se jeho Andretti Dallara otočila do zdi. Závod ztratili v boxech hned na to i Dixon a Rossi. Odumřel jim motor a dlouho se nedařilo nastartovat.

Když pomineme skutečnost, že se vozy po Brickyardu pohybují rychlostí těsně pod 400 km/h, tak jeho sportovní průběh dlouho pozbýval výrazného vzrušení. Staral se o něj především Conor Daly, syn pilota F1 Dereka, když startujíc jen z 19. pozice po 51 kolech převzal vedení. Jinak se pořadí měnilo vlastně jen vlivem taktiky zastávek v boxech. Pole se ovšem ještě drželo „pohromadě jako korálky na niti“ a po polovině závodu platil stav Daly, Veekay a O´Ward. „Mladá fronta“ se tedy zatím dokázala prosadit.

Také do druhé poloviny závodu nastoupilo téměř celé pole de facto v těsném semknutí, což spíše připomínalo podnik NASCAR, než honičku monopostů. Změn pořadí na trati nyní k zábavě publika přibývalo a okusit, jak chutná vedení v Indianapolisu, směli i mladí Patricio O´Ward a Alex Palou z Mexika a Španělska.

Po předposledních zastávkách v boxech, tedy zhruba po třech čtvrtinách závodu, měli v rukou nejlepší karty Palou, zkušený Catroneves, O´Ward, Hunter-Reay, Veekay a Herta. Otázkou nyní bylo, kdo z této pevně sevřené skupiny nejlépe hospodařil s palivem, životností pneumatik a který z týmů zvolil nejvýhodnější frekvenci zastávek? Zatímco Veekay s Dalym draze platili za vysoké úvodní tempo, vedl ostatní do posledních deseti kol Palou před Castronevesem a O´Wardem. Obřími kroky je ale doháněl jezdec, který se doposud držel v ústraní, vítěz z roku 2019 Simon Pagenaud na jeho žluté Penske Dallaře. Dva junioři proti dvěma bývalým vítězům – jaké to velké vyvrcholení.

Sedm kol před koncem se na špičce usadil Castroneves, o dvě kola před koncem ho Palou ovšem předjel nazpět. Mladík z Barcelony zahájil největší sprint svého života, Castronevese jedoucího v Indy již po jednadvacáté, ale nesetřásl ze závětří. V předposledním kole převzal 46letý Brazilec první místo a dojel si pro čtvrtý triumf na Brickyardu. Po dlouhých a úspěšných dekádách strávených v týmu Rogera Penskeho slavil tentokrát s maličkým týmem Mika Shanka a Jima Meyera. A „Spiderman“ Castro Neves slavil jak se patří tím, že vylezl vysoko na záchytný plot rovinky, ze kterého zdravil nadšené tisíce fandů. Pro jednou se tedy ještě prosadila zkušenost.

Výsledek 105. ročníku 500 mil v Indianapolisu 2021

1. Helio Castroneves, Meyer Shank
2. Alex Palou, Ganassi
3. Simon Pagenaud, Penske
4. Patricio O´Ward, McLaren
5. Ed Carpenter, Carpenter
6. Santino Ferrucci, Rahal
7. Sage Karam, Dreyer Reinbold
8. Rinus Veekay, Carpenter
9. Juan Pablo Montoya, McLaren
10. Tony Kanaan, Ganassi

Text: Roman Klemm, foto: Roman Klemm

Kdo neusnul při sledování „husího pochodu“, který letos nabídla „napínavá“ Grand Prix Monaka, ten se mohl hned po průjezdu Verstappena cílem vrhnout na kvalifikaci pro „největší závod světa“ v Indianapolisu, kde skutečně dlouho nebylo jasno kdo z koho.

Kvalifikace na velkých 500 mil vlastně začala 4hodinovou částí již v sobotu. Ta ovšem jen napevno ustanovila sestavu startovních řad 4–10. Mezi kvalifikovanými tohoto „středu pole“ lze nalézt známá jména jako Alex Rossi, Takuma Sato, Pietro Fittipaldi, Juan-Pablo Montoya, Sebastien Bourdais, Marco Andretti, Simon Pagenaud a Max Chilton.

Prvních devět si ovšem vydobylo právo, jet v rozhodující nedělní kvalifikaci o pole position, za to muselo nastoupit nejpomalejších pět z 35 účastněných znovu o 11. a poslední startovní řadu. Dva nešťastníci tedy měli příští neděli jen přihlížet.

Neděle začala rozhodnutím ohledně samotné kvalifikace. Jako první měl místo na startu „v suchu“ Serge Karam, pak se dokázal přes lehké šournutí o zeď kvalifikovat i vítěz z roku 2018 –Penskeho Will Power – jehož slabý výkon byl vlastní senzací sobotní části kvalifikace. O poslední 33. startovní místo se v závěrečných minutách („Last Row Session“) muselo rozhodnou mezi jedinou ženou v poli Švýcarkou Simonou de Silvestrovou a Američany RC Enersonem a Charliem Kimballem. De Silvestrová zajela jen 3. čas a musela vyčkat výkonů soupeřů. Nováčkovi Enersonovi z týmu TopGun ovšem nepomohlo ani retrolakování ve stylu Johnny Lighting, vítěze z roku 1971 Ala Unsera, když zůstal nejpomalejším. Jako poslední byl na trati syn bývalého konstruktéra McLarenu F1 Charlie Kimball – ani on ale ke svému zděšení na čas de Silvestrové nestačil.

„Musím přiznat, že to letos bylo zvláště těžké. Jsem ale super hrdá na to, co jsem zde dokázala a doufám, že jsem i dalším mladým děvčatům pozitivním příkladem,“ shrnula šťastná de Silvetsrová, která hned po rozhodnutí spěchala k ubrečenému Kimballovi, aby ho „postavila na nohy“. Kvalifikace de Silvestrové je zajímavá i proto, že její tým sestává převážně z ženských členů a patří Beth Parettové.

Kdo bylo oněch devět jezdců, kteří se kvalifikovali pro rozhodující „Fast 9 Qualifiers“? Nejrychlejším v sobotu byl 3násobný poleman Brickyardu Scott Dixon (Ganassi), s ním mladý Colton Herta (Andretti), zkušení Tony Kanaan (Ganassi) s Edem Carpenterem (Carpenter), mladý Nizozemec Rinus Veekay (Carpenter), bývalý brazilský šampion Helio Castroneves (Shank), mladý Španěl Alex Palou (Ganassi), zkušený Američan Ryan Hunter-Reay (Andretti) a bývalý pilot F1 Marcus Ericsson (Ganassi).

Na své pokusy o co nejrychlejší průměr na 4 letmá kola vyrazili jeden po druhém v opačném pořadí a nakonec to byl 40letý Scott Dixon z týmu Chipa Ganassiho, kdo si pole position průměrem 231,685 mph zajistil. Vedle zkušeného Novozélanďana se do prvního trojstupu postaví mladíci Colton Herta a Rinus Veekay. Syn bývalého jezdce Briana Herty při tom byl jen o 19 tisícin sekundy pomalejší než Dixon. Z pohledu majitelů stájí byl kvalifikační víkend velkým triumfem pro Chipa Ganassiho, který má čtyři vozy v prvních třech startovních řadách. Michael Andretti může být částečně spokojen, zatímco technici Rogera Penskeho a AJ Foyta zapracovat na zlepšení nastavení svých dallar pro den závodu.

Pole position v Indianapolisu, čímž bychom opět byli u porovnání s Monakem, jistě hraje spíše komerční než sportovní roli – příležitostí k předjetí bude mít 33 účastníků 30. května více než dost. V USA žijící otec dvou dětí Dixon nastoupí ve „staré cihelně“ již po devatenácté a rád by zde konečně zopakoval své vítězství z roku 2008. Zvláště, protože se konečně zase pojede před diváky. Pořádající IMS otevře 40 procent tribun, což bude odpovídat návštěvě kolem 130 000 lidí.

Postavení na startu Indianapolisu 2021

1. řada: Scott Dixon (Ganassi), Colton Herta (Andretti), Rinus Veekay (Carpenter)
2. řada: Ed Carpenter (Carpenter), Tony Kannan (Ganassi), Alex Palou (Ganassi)
3. řada: Ryan Hunter-Reay (Andretti), Helio Castroneves (Shank), Marcus Ericsson (Ganassi)
4. řada: 10. Alexander Rossi (Andretti), 11. Ed Jones (Coyne), 12. Patricio O´Ward (McLaren)
5. řada: 13. Pietro Fittipaldi (Coyne), 14. Takuma Sato (Rahal), 15. James Hinchcliffe (Andretti)
6. řada: 16. Scott McLaughlin (Penske), 17. Graham Rahal (Rahal), 18. Felix Rosenqvist (McLaren)
7. řada: 19. Conor Daly (Carpenter), 20. Jack Harvey (Shank), 21. Josef Newgarden (Penske)
8. řada: 22. JR Hildebrand (Foyt), 23. Santino Ferrucci (Rahal), 24. Juan Pablo Montoya (McLaren)
9. řada: 25. Marco Andretti (Herta-Andretti), 26. Simon Pagenaud (Penske), 27. Sebastian Bourdais (Foyt)
10. řada: 28. Stefan Wilson (Andretti), 29. Max Chilton (Carlin), 30. Dalton Kellett (Foyt)
11. řada: 31. Serge Karam (Dreyer Reinbold), 32. Will Power (Penske), 33. Simona de Silvestro (Paretta)

Nekvalifikovali se: 34. Charlie Kimball (Foyt), 35. RC Enerson (Top Gun)

Text: Roman Klemm, foto: Roman Klemm

autor crambno’29 R