Výlet mimo trať Fina rozhodil a v dalších rychlostních zkouškách již nedokázal být tak rychlý a konzistentní jako v první etapě. Nejlepší výsledky byly jen třetí místa v erzetách za domácím duem Václavem Pechem a Janem Kopeckým. Ze sedmi sobotních měřených úseků jich Pech vyhrál 5 a obhájce titulu Kopecký pouze 2, nikdo další nedokázal urvat erzetové vítězství.

Třetí v cíli #2 Huttunen Jari, Lukka Mikko, FIN, Hyundai i20 R5, Rally Bohemia 2020 (foto: Pavel Pustějovský)

Nedělních 5 vítězných erzet a minimum chyb posunulo Václava Pecha také do čela celé soutěže a také k jeho letošní první výhře v domácím rallyovém šampionátu. Dokázal porazit továrního jezdce Škoda Motorsport Jana Kopeckého o 6,4 sekundy, přerušil tak jeho vítěznou šňůru, která začala v roce 2015.

Debata kamarádů mimo závodní vůz, na trati to jsou rivalové. Vítězové #6 Pech jun. Václav, Uhel Petr a druhá posádka #1 Kopecký Jan, Hloušek Jan, Rally Bohemia 2020 (foto: Pavel Pustějovský)

Václav Pech svým vítězstvím ve 47. Rally Bohemia položil Janu Kopeckému první překážku při cestě k zisku osmého titulu mistra republiky v automobilových soutěžích.

Vítězové #6 Pech jun. Václav, Uhel Petr, CZ, Ford Focus RS WRC ’06, EuroOil Team, Rally Bohemia 2020 (foto: Pavel Pustějovský)

47. Rally Bohemia, závod MČR v automobilových soutěžích, výsledky v cíli (po 18 RZ)

1. Pech jun. Václav – Uhel P. (CZ, Ford Focus RS WRC ’06) 1:29:59,5
2. Kopecký Jan – Hloušek Jan (CZ, Škoda Fabia Rally2 evo) +6,4
3. Huttunen Jari – Lukka Mikko (FIN, Hyundai i20 R5) +49,8
4. Mareš Filip – Bucha R. (CZ, Škoda Fabia Rally2 evo) +1:04,7
5. Černý J. – Černohorský P. (CZ, Volkswagen Polo GTI R5) +1:54,7
6. Wagner Simon – Winter Gerald (AUT, Škoda Fabia Rally2 evo) +1:58,3
7. Jakeš Miroslav – Machů Petr (CZ, Škoda Fabia R5) +2:22,6
8. Cais Erik – Žáková J. (CZ, Ford Fiesta R5 MkII) +2:29,9
9. Štajf V. – Rajnoha F. (CZ, Volkswagen Polo GTI R5) +2:3:14,9
10. Cvrček ml. V. – Prokorát T. (CZ, Škoda Fabia R5) +3:46,5

Text: Milan Spurný, foto: Pavel Pustějovský, zdroj: youtube.com, ewrc.cz

Celkový rozpočet barumky se každoročně pohybuje okolo 25 milionů korun. Jsou v něm zahrnuty jak promotérské poplatky, tak pronájmy cest a komunikací, po kterých soutěž vede, jejich opravy před závodem a po jeho skončení, tiskoviny pro veřejnost i samotné závodníky nebo například náklady na pracovníky, ať už ty, kteří soutěž připravují celoročně, nebo činovníci, časoměřiči, traťoví komisaři, zdravotníci či pomocníci na samotný závodní víkend – celkem jde o více než 2000 lidí.

„Momentálně nevíme, jak by vše vypadalo, kdyby v našem kraji začala platit omezující opatření, která platí nyní například ve vedlejším Moravskoslezském kraji,“ uvedl zástupce ředitele soutěže Jan Regner na dnešní tiskové konferenci ve Zlíně. „Cítíme, že když se 50. ročník udělá příští rok, bude to důstojné. Nevíme, zda je správné rozhodnutí ano nebo ne, to nám ukáže až budoucnost,“ přiznal Jan Regner.

Definitivní rozhodnutí, že se letošní ročník rallye nepojede, padlo až dnes. „Zatím jsme utratili asi 2,5 mil. korun, kdybychom se rozhodli, že pojedeme, museli bychom začít platit další smlouvy. Hlavní však je, že chceme jet závody s diváky, mít slušné startovaní pole a doprovodný program,“ řekl ředitel soutěže Miloslav Regner s tím, že organizátoři si zároveň nechtějí pokazit renomé, které si vybudovali.

Barumka se za dobu své existence dostala do pozice, kdy bývá opakovaně hodnocena jako druhá nejvýznamnější motoristická akce po MotoGP v Brně. Motorky se v Brně letos pojedou, avšak bez diváků. My byli vždy hrdí, že do Zlína na barumku jezdí každoročně přes padesát tisíc fanoušků, kteří při rally děláte tu jedinečnou atmosféru, a nedokázali si tuto rally představit zcela bez lidí.

Bohužel, hrozba je zpátky a my dospěli k názoru, že i když jste se za nás vy, fanoušci postavili, je s ohledem na zdraví všech a na nadále velmi nejistou epidemiologickou situaci nutným a správným řešením odložení jubilejního 50. ročníku Barum Czech Rally Zlín na rok 2021.

Tisková konference Barum Czech Rally Zlín

Text: Milan Spurný, zdroj: czechrally.com, foto: Pavel Pustějovský

Pro jubilejní padesátý ročník jsme se chtěli vydat cestou výjimečných oslav v různých podobách. Jenže uteklo pár týdnů a situace se radikálně změnila. Barumka nyní bojuje o to, aby vůbec mohla proběhnout. Ze sportovního hlediska by se jednalo o mimořádně kvalitní ročník – z kalendáře mistrovství světa odpadá jeden podnik za druhým a jezdci se ptají, zda místo něj mohou závodit právě v mistrovství Evropy, nabízejícím v tuto chvíli jediný ucelený kalendář mezinárodních rallye, které se z hlediska nezbytných hygienických opatření mohou bez větších potíží uskutečnit.

Bohužel koronavirová epidemie se zásadně promítla i do ekonomiky našeho závodu i mnoha partnerů. V tuto chvíli se proto soustředí všechna naše pozornost na vás, diváky a fandy. Jste to vy, kdo vedle závodních posádek tvoří neskutečnou atmosféru ať už na rychlostních zkouškách, na městské speciálce, v servisní zóně, na startu a cíli nebo třeba při autogramiádách. Jste kořením zlínské rallye a od vypuknutí koronavirové epidemie jsme ani na chvíli neuvažovali, že by se barumka odjela bez vaší účasti. Teď však nastala chvíle, kdy potřebujeme vaši podporu a kdy můžete rozhodnout o dalším osudu tohoto závodu. Do naplnění rozpočtu totiž aktuálně chybí 3,5 milionů Kč. Je to obrovská částka a na její zkompletování zbývá jen minimum času, nicméně i přesto doufáme, že se jubilejní ročník podaří zachránit.

Obracíme se tedy na všechny diváky barumky, fanoušky rallysportu, soutěžní týmy, místní obyvatele, kterým voní benzín, stejně jako na firmy a podnikatele, abyste pomohli finančně podpořit uskutečnění padesáté barumky – ať už by proběhla letos anebo v roce 2021, kdy by už celková situace mohla být o něco příznivější.

Číslo účtu, kam můžete přispět na 50. Barum Czech Rally Zlín:
Účet: 5886761329/0800
Číslo účtu v zahraničním formátu:
IBAN: CZ28 0800 0000 0058 8676 1329
BIC (SWIFT): GIBACZPX

Transparentní účet ON-LINE: Zobrazit.

Jména všech, kteří barumku v této mimořádné situaci podpoří, budou umístěna na startovní rampu. Byli bychom nesmírně šťastní, kdyby se rozpočet podařilo zajistit a se všemi podporovateli se nakonec mohli – ať už letos, nebo napřesrok – u rampy společně sejít.

Velmi vám děkuji za pomoc, které si velmi vážíme.

Miloslav Regner, ředitel Barum Czech Rally Zlín

Zdroj: czechrally.com, foto: Pavel Pustějovský 

Ogier s Toyotou Yaris útočí na šotolinové soutěži v Mexiku na vyrovnání šestého triumfu krajana Sébastiena Loeba a usiluje o třetí výhru v řadě. Tänak během pátku kvůli poškození zadní nápravy ztrácel až 40 sekund a po stíhací jízdě se zatím posunul na čtvrtou příčku.

Dalšího z favoritů Belgičana Thierryho Neuvillea zase zastavily v deváté rychlostní zkoušce problémy s elektronikou hyundae, ale v sobotu by měl pokračovat.

Chvíle hrůzy si prožil Suninenův kolega z M-Sport Ford WRT týmu Esapekka Lappi. V sedmé erzetě totiž s navigátorem utíkali z hořícího fordu a následná rychlostní zkouška byla zrušena. V průběžném pořadí byli na čtvrté pozici.

Mexická rallye zatím pokračuje podle plánu, byť pandemie koronaviru ochromila sportovní akce takřka po celém světě. Již s předstihem však byla zrušena další soutěž světového šampionátu na konci dubna v Argentině po zavedení bezpečnostních opatření argentinské vlády.

WRC: Mexická rallye – třetí podnik mistrovství světa v automobilových soutěžích

Pořadí po 12 z 24 RZ: 1. Ogier, Ingrassia (Fr./Toyota Yaris) 1:23:09,2, 2. Suninen, Lehtinen (Fin./Ford Fiesta) -13,2, 3. Evans, Martin (Brit./Toyota Yaris) -33,2, 4. Tänak, Järveoja (Est./Hyundai i20) -33,4, 5. Rovanperä, Halttunen (Fin./Toyota Yaris) -35,7, 6. Greensmith, Edmondson (Brit./Ford Fiesta) -1:16,8.

Text: Milan Spurný, foto: Kamil Mach

Po slavnostním startu se posádky přesunuly na dvě úvodní, téměř 43 km dlouhé zkoušky, po kterých se do čela Rallye Monte Carlo dostal Belgičan Thierry Neuville (Hyundai i20 Coupe WRC) před obhájcem loňského vítězství Sébastienem Ogierem (Toyota Yaris WRC). Na třetí pozici se usadil šampion Ott Tänak.

Šampion Tänak hned v úvodu Rallye Monte Carlo havaroval

Ott Tänak z Estonska havaroval ve čtvrté rychlostní zkoušce Rallye Monte Carlo a jeho premiéra v továrním týmu Hyundai Motorsport úspěchem neskončí. Dvaatřicetiletý pilot skončil ve vysoké rychlosti kolem 185 km/h mimo trať a výrazně poškodil svůj vůz, který nakonec spadl ze skály na silnici pod ní. Posádka se při nehodě nezranila.

Od čtvrté zkoušky se ve vedení držel Elfyn Evans s toyotou, ale šestou a sedmou erzetu vyhrál Ogier a dostal se do vedení, které si udržel i po svém druhém místě v poslední páteční zkoušce, kterou vyhrál Neuville. Po druhé etapě a 8 RZ z celkových 16 se bude nejlépe usínat v týmu Toyota Gazoo Racing, jehož dvě posádky drží průběžné vedení v soutěži.

WRC: Rallye Monte Carlo – MS v automobilových soutěžích, po 2. etapě:

Pořadí po 8 ze 16 RZ: 1. Ogier, Ingrassia (Fr./Toyota Yaris) 1:43:31,5, 2. Evans, Martin (Brit./Toyota Yaris) -1,2, 3. Neuville, Gilsoul (Belg./Hyundai i20) -6,4, 4. Loeb, Elena (Fr., Mon./Hyundai i20) -1:06,9, 5. Lappi, Ferm (Fin./Ford Fiesta) -1:57,2, 6. Rovanperä, Halttunen (Fin./Toyota Yaris) -2:19,2…

Text: Milan Spurný, foto: Media Toyota Gazoo Racing WRC

Klub vodních sportů Jedovnice pořádal mistrovství světa motorových člunů v kategoriích F500, F350 a F125 a mistrovství Evropy kategorie FR1000. Tento závod patří historicky mezi nejstarší závody nejen u nás, ale také v Evropě.

Pohled na depo člunů a startovní molo

Mimo rozjížďky letošního šampionátu se na hladině rybníka Olšovce objevily také historické motorové kluzáky z minulého století, při kterém si pozorný fanoušek uvědomil technický a technologický pokrok této atraktivní motoristické disciplíny. Diváky jistě nadchla také ukázková exhibice na vodních skútrech, která vyplnila čas mezi ostrými závodními rozjížďkami.

Exhibice vodních skútrů zaujala nejen diváky.

Pojďme si neobvyklý a pekelně atraktivní sport, ve kterém řvou motory a stříkají gejzíry vody, přiblížit trochu více.

Závodí se na uzavřených tratích vyznačených minimálně dvěma bójemi. Start do závodu je pevný z mola (tzv. JETTY). Třicet sekund před startem se rozsvítí červené světlo a motory musí být v klidu. Poté, co světlo zhasne, mechanici motory nastartují a spustí člun do vody.

Start kategorie kluzáků F350

Rozjížďka je na 8 kol proti směru hodinových ručiček, tedy „na levou ruku“. Závod tvoří tří jízdy (sprinty), ve kterých se pořadí boduje a každému jezdci body za umístění sčítají. Kdo jich má v součtu nejvíc, vítězí. Při závodech mistrovství světa a Evropy se jezdí ale čtyři rozjížďky, přičemž nejhorší výsledek se škrtá. To umožňuje uspět i jezdci, kterého případně potká v některé z rozjížděk technický problém, porucha nebo havárie.

Souboj katamaranů kategorie F500, závod mistrovství světa Jedovnice 2019

Kategorie ve kterých se soutěží

Čluny se rozdělují dle tvaru trupu (katamarany, kluzáky – propridery, dno lodi ve tvaru V), objemu a umístění motoru (zavěšený nebo zabudovaný) a druhu použitého paliva (metylalkohol nebo benzin).

V Jedovnicích se letos závodilo v kategorii kluzáků F125 a F350 (proprider) o objemu motoru 125, 350 ccm. V tomto kluzáku pilot leží na břiše, jednou rukou drží volant a druhou ovládá plyn. Maximální rychlost strojů F350 se pohybuje okolo 170–175 km/h. A protože jde o kluzák, tak při zatáčení kolem bójí bude klouzat a je nutný větší poloměr při průjezdu.

Proprider klouzající po hladině, kategorie F350

Další kategorie, kterou byla k vidění, jsou katamarany, které patří mezi „královskou třídu“ značenou F500, kde objem 4válcového motoru je 500 ccm, jako palivo se používá metylalkohol a motory mají otáčky 13 900 ot./min. Jejich rychlost atakuje již 190 km/h. Na následujícím videu z on-board kamery tréninkové jízdy Holgera Klugeho se můžete alespoň částečně představit závodní podmínky v katamaranu kategorie F500.

V tomto závodním člunu je pilot již připoután jako v soutěžním automobilu šestibodovými bezpečnostními pásy a kokpit pro jezdce je uzavřen. Mezi specifické vlastnosti katamaranů patří jejich manévrovací schopnosti, díky kterým je člun schopen zatáčet „jakoby jel po kolejích“ – na výrazně menším poloměru než je u kluzáků.

Přípravy na startu kategorie F500 – #5 Marcin Zielinski, POL

Třetí kategorii člunů, které mohli diváci vidět, byla FR1000. Jak už lze z názvu vytušit, tak motory mají zdvihový objem 1000 ccm a palivem je benzin. Otáčky motoru jsou do 10 000 ot./min., maximální rychlost těchto člunů se pohybuje okolo 155 km/h a jezdec zde sedí rovněž v bezpečnostním kokpitu. Pro diváky a fotografy jsou tyto čluny zajímavé tím, že vytvářejí za sebou extrémní gejzíry vody.

Gejzíry odstřikující vody při průjezdu člunů kategorie FR1000

Startovní listina a vítězové

Startovní listinu tvořilo 47 jezdců napříč všemi 4 kategoriemi. Jezdecké obsazení bylo z pohledu počtu zúčastněných zemí velmi pestré a početné.

V kategorii F350 se o titul mistra světa jelo v jednorázovém závodě, kde se neztratil David Loukotka, reprezentant brněnského týmu Delfín, který dokázal vybojovat světový bronz, což je pro něj velkým úspěchem. Mistrem světa se Ital Claudio Fanzini.

Bronzový v letošním šampionátu F350 – #98 David Loukotka, CZE

Jedovnický závod v nejatraktivnější prestižní královské kategorii F500 letos vyhrál sedminásobný mistr světa Marián Jung ze Slovenka. Vítězstvím v tomto finálovém závodu si Marián Jung vybojoval titul vicemistra v letošním šampionátu kategorie F500.

Bojující sedminásobný šampion královské kategorie F500 #86 Marian Jung, SVK

A závod z pohledu fotografa?

Jako fotograf jsem se závodu tohoto typu zúčastnil poprvé a první dojmy z rychlosti a akčnosti těchto člunů jsou neuvěřitelné. Rychlost a obratnost člunů je tak nějak neuvěřitelná, zvláště u kategorií F500 a FR1000, které úplně popírají fyzikální zákony. Čluny těchto kategorií se kolem bójí otočily v extrémně malém poloměru. Extrémní gejzíry vody dodávají fotografiím zajímavou akční atmosféru.

Karburátory 4valcového motoru katamaranu královské kategorie F500

Takže můj závěr:
„Závody motorových člunů to je adrenalin pro závodníky, atraktivní podívaná pro diváky a SUPER záběry pro fotografy!“

Text: Milan Spurný, foto: Milan Spurný, zdroj: jedovniceracing.cz, youtube.com

Letošní Rallye Weiz byl již jedenáctým ročníkem, ale poprvé měl čest hostit podnik zařazený do seriálu FIA EHSRC. Na dvoudenní rallye bylo k vidění spoustu krásných automobilů a navštívilo ho tisíce fanoušků, kteří měli možnost sledovat tyto báječná auta ze zlaté éry rallye. A že šlo na co koukat, je možno vidět v krátkém videu.

Text: Milan Spurný, foto: Milan Spurný, zdroj: youtube.com

Neselže-li technika nebo jezdec, je v Trentu už úspěchem dojet do cíle. Krásy této italské trati je vidět na videu v podání Jaroslava Mikeše a jeho Škody 130 RS.

Autor: Milan Spurný, video: Car Speedy Tv – youtube.com

Organizátoři byli nuceni připravit letošní Dakar pouze v Peru. Rally proto ve srovnání s předchozími lety zkrátili co do počtu ujetých kilometrů i závodních dnů, přesto většina účastníků mluví o dlouhém Dakaru. Pořadatelům se totiž povedlo postavit trať, která až na dřeň prověřila fyzickou i psychickou kondici lidí a také techniku. V průběhu deseti etap řešili nějaké problémy úplně všichni. Z 41 kamionů, které do soutěže 6. ledna v Limě odstartovaly, se jich o jedenáct dní později do peruánské metropole vrátila pouze třetina.

„Pro mě to byl asi nejtěžší Dakar, když nepočítám ty, na nichž jsme havarovali. Co do náročnosti a výkonu byl tohle jeden z nejtěžších ročníků. Je to takový návrat k dřívějšímu charakteru maratonského závodění. Myslím si, že právě toto by nám do budoucna mohlo svědčit,“ míní Aleš Loprais.

Před závěrečnou etapou Aleš s Ferranem a Petrem slíbili, že se ještě pokusí atakovat průběžně čtvrtého Federica Villagru. Na relativně krátké rychlostní zkoušce, která měřila 112 kilometrů, byli druzí nejrychlejší, ale na úplné smazání deficitu to už nestačilo. V cíli dělilo Královnu, jak Aleš Loprais své Tatře přezdívá, od Argentincova Iveca necelých 11 minut.

„Moc jsme chtěli, ale potřebovali bychom, aby byl tento Dakar ještě trošičku delší. Osud tomu tak chtěl a my musíme být rádi za to, kde jsme. Jsme malý soukromý rodinný tým bez tovární podpory a uspěli jsme mezi těmi továrními,“připomíná frenštátský závodník fakt, že zbylých devět míst v první desítce konečné klasifikace patřilo právě fabrickým posádkám.

„Je to prostě radost a hlavně bych chtěl poděkovat klukům, celému týmu, rodině, fanouškům, partnerům, protože bez nich by to nešlo. I když jsme prožili jen dvě úplně bezproblémové etapy, tak právě ony stály za to a naplnily nás do budoucna nadějí. Pokoušet se porážet tovární týmy je veliká výzva a já věřím, že v tom budeme pokračovat,“ uzavírá Loprais.

Muchas gracias, Perú! Adiós!

Výsledky Rally Dakar 2019 – kamiony:

1. Nikolajev / Jakovlev / Rybakov (Kamaz) 41:01:35 hod.
2. Sotnikov / Nikitin / Mustafin (Kamaz)    +25:36 min.
3. De Rooy / Rodewald / Terrallardona (Iveco) +1:34:44 hod.
4. Villagra / Yacopini / Torlaschi (Iveco) +5:49:08 hod.
5. Loprais / Marco Alcayna / Pokora (Tatra) +5:59:51 hod.
6. Vjazovič / Haranin / Žigulin (Maz) + 6:39:29 hod.

Zdroj: InstaForex Loprais Team

K nešťastnému incidentu došlo na 279. kilometru rychlostní zkoušky páteční etapy. Kamaz #518 zranil jihoamerického diváka, který sledoval závod na nebezpečném místě mimo doporučenou diváckou zónu. To ale není na Dakaru díky charakteru podniku nic neobvyklého.

Ruská posádka nezastavila a pokračovala dál. Proto byla za neposkytnutí pomoci komisaři podniku vyloučena ze závodu.

Zdroj: youtube.com

Zdroj: Libor Podmol, foto: archiv Podmol

Pětadvacetiletý Kornfeil po životní kvalifikaci startoval z druhého místa a úvod se mu vydařil. Druhou pozici si nejen udržel, ale dokonce i chvíli vedl a zajel rekord okruhu, který byl ale následně překonán.

Postupně se pole závodníků sjelo a Kornfeil se v asi desetičlenné skupině zařadil na pátou pozici. V jeden moment kyjovský rodák vyjel z trati, a protože se ji tím zkrátil, udělili mu komisaři penalizaci 1,3 sekundy ke konečnému času.

Další dramatický moment absolvoval Kornfeil v závěru závodu. Těsně před ním spadl Ital Enea Bastianini a český jezdec neměl jinou možnost než jeho motocykl tak nějak přeskočit. Dopadl poté mimo trať a bravurně tuto motokrosovou vložku zvládl a pokračoval v závodě.

Kornfeil dojel bezpečně šestý a o nejlepší výsledek od druhého místa v Malajsii 2016 ho tak nemohla připravit ani penalizace. V průběžném pořadí MS zůstal český jezdec devátý, navzdory dnešní nule na kontě je stále v čele jeho týmový kolega Bezzecchi.

Výsledky – GP Francie, závod MS silničních motocyklů v Le Mans

Moto3: 1. Arenas (Šp./KTM) 37:40,056, 2. Migno (It./KTM) -0,160, 3. Ramírez (Šp./KTM) -0,709, 4. Di Giannantonio -1,811, 5. Antonelli (oba It./Honda)-2,305, 6. Kornfeil (ČR/KTM) -5,487.

Zdroj: motogp.com, foto: Jakub Kornfeil – flickr.com

Poslední etapu mají před sebou účastníci letošní Dakarské rallye. V té včerejší se dařilo jezdcům z týmu BARTH Racing. Josef Macháček zajel sedmý nejrychlejší čas a v celkovém pořadí je dvanáctý. Jako týmový kolega Zdeněk Tůma dojel na 13. místě a v průběžném pořadí je patnáctý. Motocyklista David Pabiška se dostal po skoro tisíci kilometrech do cíle na 41. příčce. Dnes závodníky čeká 120 kilometrů dlouhá zkouška. „To je na rozbití huby pořád hodně,“ varoval Macháček.

Předlouhý den včera absolvovali jezdci BARTH Racing. Nejčastěji se brodili pískem v okolí San Juanu. „Začátek byl hrozný. Dalo se to srovnat s tím, jako kdybyste jeli 100 kilometrů kolem Máchova jezera v tom písku. Cesta byla široká dva nebo čtyři metry,“ připodobnil trasu David Pabiška, v současné době 42. motocyklista průběžného pořadí.

To Josef Macháček si jízdu ve 13. etapě naopak pochvaloval. „Etapa byla dlouhá, ale pořadatel připravil trať pro čtyřkolkáře. Asi si nás chtěl udobřit. Jezdilo se v měkčím písku, což bylo nádherné. Jelo se rychle, odsýpalo to. Mohli jsme tam dělat smyky, drifty,“ popisoval s nadšením pětinásobný vítěz Dakarské rallye. Stinnou stránkou ale bylo, že včera seděl skoro 14 hodin na svém stroji. „Divím se, jak se mé tělo dává přes noc dohromady a vše ještě zvládá. Dokonce vstávám před budíkem, nemám se čtyřmi nebo pěti hodinami spánku žádný problém,“ dodal 60 letý jezdec.

Zděněk Tůma dojel do argentinského města Córdoba až v pozdních hodinách. „Když jsem projel feš-fešem, musel jsem čistit filtr sání vzduchu, a to asi dvakrát. V cíli jsem měl pak velký hlad,“ popisoval Tůma, který v dnešní poslední etapě nebude tolik riskovat. „Pojedu v pohodě. Ve výsledcích jsou velké rozdíly, nemá smysl to nějak hnát dopředu.“

Na závodníky čeká nejdříve písečná smyčka u města Córdoba a poté cílová rampa s oslavy! Konec Dakaru už se blíží… „Také dnes to očekávám náročné. Na 120 kilometrech se dá pořád rozbít huba, může se stát spoustu věcí,“ doplnil Josef Macháček.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

První etapa v Argentině byla pro závodníky z týmu BARTH Racing náročnou jízdou ve vyschlých řečištích a pískových planinách s nepříjemnou velbloudí trávou. Nejlépe si s desátou etapou Dakarské rallye poradil Zdeněk Tůma, který dojel desátý. V celkovém hodnocení drží čtyřkolař 11. místo. O příčku hůře skončil v cíli jeho týmový kolega Josef Macháček. Několik desítek minut ztratil motocyklista David Pabiška, když pomáhal na trati Janu Brabcovi, kterému došlo palivo. „Šlo o kamaráda, musel jsem ho dostat do cíle,“ tvrdil Pabiška, který v průběžném pořadí drží 47. příčku.

Zrádný je terén v Argentině. Peruánské duny a bahno ve vysokých nadmořských výškách v Bolívii vystřídaly drsné argentinské řečiště. Pořadatelé účastníkům jubilejního 40. ročníku Dakarské rallye znepříjemnili etapu také náročnou navigací.

Záchranná akce Pabišky

Právě David Pabiška z týmu BARTH Racing se musel vracet několik kilometrů pro jeden vynechaný průjezdný bod. Nebyl však sám… „Bylo tam hodně jezdců a zmatek. Sedm kilometrů před cílem jsem narazil na Jana Brabce, dalšího závodníka. Stál tam bez benzínu, koukal smutně. Musel jsem mu pomoct, jsme přece kamarádi,“ popisoval Pabiška, který českého jezdce nejdříve zkoušel dostat do cíle na laně. „To se nám ale v tom řečišti nedařilo. Jednou dokonce spadl. Už jsme se připravovali na to, že budeme muset palivo z mé motorky přehazovat do jeho stroje pusou. Pak jsem ale u sebe našel PET lahev. To byla obrovská klika.“

Podobnou proceduru absolvovali oba ještě padesát metrů před tankovacím bodem. „Brabcovi opět došlo palivo. Nabral jsem ztrátu asi dvacet minut, ale musel jsem to udělat. Druhou částí rychlostí zkoušky jsem už projel rychle. Dal jsem do toho veškerou bolest ramen, jel na plný plyn,“ tvrdil Pabiška, který do cíle dorazil na 45. pozici.

Tůma musel opravovat

Na trase do Belénu měl problémy také Zdeněk Tůma. Dosud nejlepší český jezdec na čtyřkolce na letošní Dakarské rallye musel během desáté etapy zastavit a opravovat svůj stroj. „Odešlo sání a nejelo to. Oprava byla naštěstí vcelku jednoduchá. Bohužel mě předjely čtyřkolky, na které jsem měl náskok,“ dodal Tůma, jehož cílem je dostat se do top 10 této kategorie. Zatím je na jedenácté příčce. „Určitě o to budu ještě bojovat,“ vyhlásil Tůma.

Náročné pisty překvapily Josefa Macháčka, který etapu dokončil na 11. místě. „V této oblasti v Argentině jsem už dlouho nebyl, na předešlých ročnících jsem totiž vždycky vypadl. Kdybych tušil, co mě tady čeká, tak bych na Dakarskou rallye snad ani nejel. Na takhle těžké etapy jsem se letos nepřipravil,“ hlásil Macháček, pětinásobný vítěz nejtěžší motoristické soutěže. „Čekaly nás nepříjemné výjezdy, kde je měkký písek prorostlý trávou. V takové míře to nikde jinde nenajdete.“

Jízda po takovém terénu je podle Macháčka ubíjející. „Nedá se tam jet rychle, neustále nás to nakopává ze sedačky, na ruce je to fyzicky velice náročné. Velbloudí tráva nás prostě naklepává jako řízky,“ doplnil 60letý závodník. V dnešní etapě čeká na dakarskou kolonu proslulý písek u Fiambaly. Stejně jako v roce 2016, bude startovní pořadí určeno časem z rychlostní zkoušky z předchozího dne a prvních 25 závodníků bude namícháno napříč všemi kategoriemi. Závodníky v kategorii motorek a čtyřkolek čeká druhá maratónská etapa, takže stráví večer v odděleném bivaku.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Stovky kilometrů po bahnitých cestách, v loužích, za deště a zimy. Takové podmínky čekaly na závodní konvoj Dakarské rallye při maratonských etapách. V sobotu večer byli jezdci ubytováni v kasárnách bez servisního týmu v bolívijském městě Uyuni. Z něho se pak v neděli přesunuli do Tupizi, která však byla kvůli dešti pod vodou. Bivakovalo se tak před vjezdem do města. „Po více než 800 ostrých kilometrech jsem přijel do bivaku a zjistil, že budu spát na silnici. Ať žije Bolívie…,“ glosoval situaci Josef Macháček, pětinásobný vítěz nejtěžší soutěže.

Šedesátiletý jezdec na čtyřkolce během etapy také havaroval. „Naštěstí jen při nižší rychlosti jsem otočil stroj vzhůru nohama. Valily se na mě nepříjemnosti, vzal jsem si dvě levé rukavice a pak zabloudil,“ vyprávěl Macháček z týmu BARTH Racing. Problémy také nadělávala ostrá velbloudí tráva. „V neděli jí bylo naštěstí méně, ale odešel mi tlumič. Když jsem tedy přejel přes hrbol, tak mě to vykopávalo. Naštěstí jsem to ustál,“ tvrdil Zdeněk Tůma, kterému zase vadily louže. „Snažil jsem se jim vyhnout, hlavně toho bláta. Ale to pak není skoro žádné závodění.“

Závodníci se dostávali v Bolívii do výšky přes 4000 metrů nad mořem. Přetěžké podmínky se projevovaly v momentě, když někdo havaroval. „Spadnete, a když zvedáte motorku z velbloudí trávy, neskutečně vám pumpuje organismus. V ten moment jsem si myslel, že omdlím nebo umřu. Nestačil jsem dodýchat,“ popisoval David Pabiška, jezdec na motorce. „V těchto výškách se tempo musí upravit, aby to organismus mohl vydržet. Kyslíku je tam málo. Připravoval jsem se na to, je to ale při pádech náročné.“

V pondělí se závodit nebude

Účastníci museli dvě etapy zvládnout bez náročnějších oprav v rámci asistence. Víkend v Bolívii byl tak velice krušný. „Ještě jsem nezažil takovou maratonskou etapu. Najet 450 kilometrů a 490 kilometrů na jedny pneumatiky? To už je za hranou životnosti a nějakého průseru,“ doplnil Pabiška, kterému stále pobolívá rameno kvůli naražené klíční kosti z úvodní etapy. I proto je rád, že si v pondělí odpočine.

„Že zítra nepojedeme ostrou etapu? Asi bych to odjel, byl jsem připravený. Na druhou stranu mě stále bolí rameno. Využiju toho, že se dám dohromady,“ potvrdil Pabiška. To Macháček by rád závodil. „Potřebuji nahnat minuty, každý den se mi hodí. Navíc si nemyslím, že to bude úleva, přejezd do Argentiny bude i tak v těch povodních náročný.“

Závodníci odpočívali v bivaku na silnici, ze kterého se musí v pondělí ráno přesunout. „Bivak je provizorně na silnici, která je hlavní tepnou do Argentiny. V pondělí v 9:00 ráno ji chtějí otevřít, aby po ní mohli projet také místní obyvatele. Bivakujeme tu v příkopě, všichni jsou naštvaní.“ Na trase Tupiza – Salta jsou záplavy, byl stržen jeden z hlavních mostů. Dnešní 9. etapa do argentinské Salty je zrušena. Organizátoři navrhli novou objízdnou trasu.

TZ Barth Racing Dakar 2018

Cílem Borise Vaculíka, který úspěšně závodil v autokrosu, bylo hlavně překonat peruánské duny. Když se však dostal do Bolívie, v rámci maratonské etapy narazil na jedné z rychlých pist do soupeře. „Vůbec nevím, o koho se jednalo. Byl tam velký prach. Pilot jen vystoupil, pofackoval si zadek auta a odjel,“ popisoval Vaculík, který musel vůz společně s navigátorem opravovat. „To se nám povedlo po více než dvanácti hodinách. Kolem desáté hodiny večerní jsme vyrazili na trať s tím, že to půjdeme zkusit. Etapa už byla hodně rozbitá a náročná.“

Od pořadatelů Dakarské rallye poté však obdržel Vaculík špatnou zprávu – do provizorního bivaku v Tupizu se musel dostat do osmé hodiny ráno. „To bychom však nestihli, ani kdybychom se rozkrájeli. Rozhodli jsme se tak po zralé úvaze ukončit účinkování v Dakarské rallye. Z tratě jsme se vrátili a vyjeli až v následujícím dnu,“ vysvětloval Vaculík, který neskrýval obrovské zklamání. „Hodně mě to mrzí. Po nejhorších etapách v Peru, které jsme přežili, nás vyřadí jeden idiot. Teď už s tím nic neuděláme.“

O tom, zda se Dakarské rallye zúčastní v příštím roce, nechtěl mluvit. „Nevím, co teď bude. Jsem rád za těch osm dní. Nabral jsem hodně zkušeností, viděl jsem úplně jiný seriál, než na jaký jsem byl zvyklý,“ dodal Vaculík, bývalý autokrosový závodník, který se na Dakaru pohyboval v první padesátce automobilové kategorie. V Bolívii dokázal zajíždět časy kolem dvacátého místa (v 7. etapě byl 22. a v 6. etapě 21.) Ve druhé etapě v dunách závodní ford dokonce převrátil a do cíle dojel bez předního skla. „To byl ale jediný větší krizový moment, který jsme v dunách zažili. Jinak jsme z dun na rozdíl od ostatních vyvázli bez většího škrábance,“ bilancoval navigátor Martin Plechatý.

Nejistěji se Vaculík cítil v Bolívii, kde se jezdilo převážně po bahnitých úsecích. „Tam se jako bývalý autokrosař cítil dobře. Na to, že se jednalo o jeho první rok za volantem závodního vozu, si počínal skvěle,“ hodnotil Plechatý. Vaculíka také mrzí, že mohl usilovat o vítězství mezi nováčky v kategorii automobilů. „Vedli jsme tam o parník, mohli jsme předvést dobrý výsledek,“ smutnil pilot.

TZ Barth Racing 2018

Závodníci se včera loučili s peruánskými dunami. Opět se museli prát s vysokými kopci plnými rozbředlého písku. V průběžném pořadí je na čtyřkolce z českých závodníků nejvýše Zdeněk Tůma (21. místo). Motocyklista David Pabiška byl včera 56. jezdcem v cíli a celkově drží o jedno místo horší umístění. Rudolf Lhotský, kterého podporuje TOPFOREX, byl 93. V kategorii automobilů dojel Boris Vaculík s Martinem Plechatým včera do cíle na 39. příčce.

Sjezd z dun jak po skokanském můstku

„Nic horšího jsem snad v životě nejel. Písek byl ve středu tak rozsekaný a nakypřený, že se v tom nedalo závodit. Dostali jsme záhul, jako obvykle,“ popisoval náročné podmínky David Pabiška. „Nějaké kopce prostě nešly vyjet. Pak tam byl jeden nádherný sjezd, který měl snad půl kilometru. To jsem si myslel, že sjíždím po skokanském můstku dolů.“

Podle Pabišky byl největší problém v tom, že na některých částech trati vyráželi motorkáři až po kamionech a autech. „Tohle se třeba dřív tolik nestávalo. Pokud bychom do dun vyráželi jako první my, do výrazných potíží bychom se nedostávali. Po autech je ten písek tak rozsekaný, že se v tom topíme a některé kopce vyjíždíme nadvakrát. Plno motorkářů se dostalo do bivaku hodně pozdě večer.“

Část dnešní etapy se bude rušit!

Vyprahlé pouštní podmínky střídají andské hory. Dnešním cílem je dostat se do městečka La Paz, kde bude v pátek probíhat den volna. „Opět jedeme do zkur… Bolívie,“ dal Josef Macháček jasně najevo, že se netěší. „Už před startem čtvrteční etapy se dělají změny. Posouvá se čas, pořadatelé říkají, že bude na přejezdu hor mínus jeden stupeň. Nic hezkého nás tam nečeká,“ doplnil pětinásobný vítěz Dakarské rallye.

Podle aktuálních informací se dá dnes čekat prudký déšť. Pro motorky a čtyřkolky se zrušila první část etapy v Peru. „Slyšel jsem, že místy může i sněžit. Z vyprahlého pekla se tak stane mrazivé. V minulém ročníku jsem měl právě nejvíce havárií v Bolívii, když jsem padal v bahně a na kluzkém terénu,“ varoval čtyřkolkář Zdeněk Tůma.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Prokletí čtvrtých etap

Právě ve čtvrté etapě během loňské Dakarské rallye musel Josef Macháček odstoupit ze soutěže. Vykloubil si totiž rameno a poranil nohu. Nepříjemný pád prožil 60letý matador také včera. „Dva kilometry před cílem jsem to poslal takovým způsobem, že je čtyřkolka zmuchlaná. Není to tak strašné ale. Přistál jsem držkou v kamení. Mám jen naražené koule a nohu,“ popisoval Macháček svým obvyklým způsobem karambol.

To však nebyla jediná komplikace, která ho na trase v obrovských peruánských dunách potkala. Macháček musel vyměnit spojku. „Byla obrovská klika, že během etapy se přejížděla silnice a kousek od ní se nacházelo servisní místo. Tam jsme mohli spojku vyměnit. Jinak by to byla konečná,“ doplnil Macháček z týmu BARTH Racing, který má v současné době 6 hodinovou ztrátu na prvního a je na 27. příčce. „To vůbec neřeším. Hodina sem, deset hodin tam. Já si jedu Dakar dojet. Na vítězství se prosím ptejte někoho jiného.“

Nejlepším českým účastníkem v kategorii čtyřkolek je tak Zdeněk Tůma. Do cíle se dostal včera na 20. pozici, celkově je 22. jezdcem. „Hodně jezdců bloudilo, mě se naštěstí povedly všechny waintpointy chytit. Dostali jsme se do míst s největšími dunami, co jsem kdy viděl. Vyškrábat se na vrcholek je fakt náročné, stroj u toho často brečí.“

Vyzrát nad vysokou dunou je alchymie

Motocyklista David Pabiška ztratil v úterní etapě minimálně půl hodiny při hledání průjezdního bodu. Do toho si stěžoval na bolest v rameni. „Při jízdě pořád cítím klíční kost, kterou jsem si namohl ve druhém dnu. Chvílemi je to nesnesitelné. Rozhodně se na to ale nehodlám vymlouvat,“ přiznal zkušený závodník. Podle Pabišky televizní záběry z letošní Dakarské rallye zkreslují. „Vypadá to jako idylka, furt se něco děje. Jenže to neodpovídá realitě. Na místech, kam nemůže kamera, je to opravdu děsivé,“ vykresluje Pabiška, včera 64. nejlepší motocyklista, v průběžném pořadí pak 57.

Právě čtvrtý den pekelnou náročnost ukázal ve velkém. „Včera to byla nejtěžší etapa, co jsem kdy za svoji kariéru zažil. Písek byl odlišný od předchozích dní, byl více sypký. Je obrovsky náročné se dostat nahoru, když jsou duny rozježděné. Jednu dunu jsem musel vyjíždět na čtyřikrát,“ líčil Rudolf Lhotský, kterého podporuje společnost TOPFOREX. Ve čtvrté etapě byl na 86. místě, celkově je stý.

Duny v okolí v San Juanu de Marcony jsou hodně specifické a hlavně pro motorkáře se těžko zdolávají. „Jejich charakter rozhodně není africký. Tohle jsou písčité hory, občas to znepříjemňovalo kamení. Málokdo si umí představit, kde se jede,“ dodal Pabiška, podle kterého se nevyplácí zdolávat dunu rovným průjezdem. „Pak totiž spadnete do trychtýře, motorka se nedá jednoduše otočit, protože je zapadnutá v měkkém písku. Na špičce duny je lepší jet šikmo, aby šla motorka namířit případně někam jinam. Občas se stává, že málem přejedete zapadlého jezdce.“

Vaculík po dunách „surfuje“

Bez klimatizace brázdí po rozžhavených peruánských dunách posádka Boris Vaculík a Martin Plechatý. Asi patnáct kilometrů před cílem k tomu zapadli v dunách a museli závodní ford vyhrabávat. „Zabralo nám to asi tři čtvrtě hodiny. Bylo to strašné, zapadli jsme do břitkého feš-feše, byli jsme v něm po kolena,“ dodal Vaculík, který je na premiérové Dakarské rallye. Včera etapu dokončil na 42. místě, celkově je na 32. příčce. „Na trase se střídaly také řečiště a kameny. A opravdu tam byly písečné hory. Něco takového jsem v životě neviděl.“

Bývalý autokrosař si stále zvyká na písek. „Snažím se po dunách surfovat. Vyjedeme nahoru a auto pak překlopíme na druhou stranu. Je to neskutečný boj,“ doplnil Vaculík, který úskalí zdolávání dun dál přibližuje: „Jedete osmdesát metrů po stěně, která má šedesát stupňů. Pak se odbočí v náklonu do pravého úhlu. Kdybyste zastavili, auto se skutálí dolů.“

V dnešní etapě pojedou motorky a čtyřkolky jinou trasu než auta a kamiony. Etapa bude začínat již brzy ráno za východu slunce a povede dvěma rozličnými místy. Závodníci též okusí písky Tanaky, které obsahují například 30 kilometrů horských dun.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Macháček si duny pochvaloval

Jako skvělé svezení hodnotil Josef Macháček, pětinásobný vítěz Dakarské rallye, jízdu po peruánských dunách. „Nedělení etapa byla fantastická, pravá africká. Rychlé pískové úseky, dlouhé pláně a pak masakr, kdy člověk musí překonávat sjezd z dun, které jsou opravdu velké. Pro čtyřkolku je to úplné potěšení,“ byl nadšený 60letý jezdec, který hodil za hlavu dvouhodinovou penalizaci z úvodního dne. „Pořadatel uznal chybu, když nám dal špatné informace o průjezdných bodech. V tuto chvíli neodpovídám na otázky o mém umístění. Mým cílem je dojet každý den co nejlépe,“ doplnil Macháček z týmu BARTH Racing.

Jeho stájový kolega Zdeněk Tůma dojel v neděli na 29. místě a v celkovém hodnocení je na šestadvacáté příčce. „V těch peruánských dunách se musí dávat pozor, aby člověk neudělal kotrmelec. Nikdy nevíte, co je za ní. Hodně nám to usnadnily auta, která startovala před námi. Měl jsem jeden kritický moment, objížděl jsem auta, která nemohla vyjet nahoru. Jinak to bylo celkem v pohodě,“ popisoval Tůma.

Pabiška havaroval a došel mu benzin

Komplikovaně zdolával 267 kilometrů v dunách David Pabiška. V nedělní etapě spadl a poranil si rameno. „Bohužel jsem si narazil klíční kost a holeň. Snad to nebude nic vážného. Musím se teď dát dohromady, abych byl v následujících dnech absolutně ready,“ dodal Pabiška, který v neděli dojel na 62. místě a celkově je na 58. příčce. Nebyl to pro něj však jediný kritický moment: „K tomu mi tři kilometry před tankovacím bodem došel benzín, takže jsem musel motorku delší dobu tlačit. Pořadatel mě naštěstí viděl a asi sto metrů před cílem mi pomohl, když popoběhl s kanystrem. Ale strašně moc jsem se vymáčknul fyzicky.“

Také Rudolf Lhotský hodil dvouhodinovou penalizaci za hlavu. Trasu v nekonečném písku si pochvaloval. „Překonával jsem hodně dun, které jsem snad nikdy neviděl. Jelo se mi hodně dobře. Projel jsem všemi body, což je důležité,“ zdůraznil Lhotský, jehož hlavním partnerem je firma TOPORCER. V neděli dojel na 89. příčce. Na trati si však nejen on všiml hodně popadaných motocyklistů. „Tohle je konečně Dakar! Pořadatel nám nic nedaruje. Viděl jsem hodně havárií, mezi motorkáři určitě,“ popisoval Pabiška.

Vaculík dojel bez předního skla

Nejkritičtější chvíle si prožil Boris Vaculík s navigátorem Martinem Plechatým. Na dvacátém kilometru se převrátili se závodním Fordem a rozbili přední čelní sklo. „Auto jsme naštěstí vyhrabali a pokračovali dál. Jeli jsme přes 200 kilometrů bez čelního skla, což byl problém hlavně ve chvíli, když nás předjel jiný vůz nebo motorka. V autě bylo hodně prachu,“ popisoval Vaculík, bývalý jezdec autokrosu. „Připadal jsem si jako v bugině a spolujezdec zase zavzpomínal na angažmá na čtyřkolce. Důležité je, že jsme v cíli.“

Nakonec dojeli na 41. místě a v celkovém hodnocení jsou sedmatřicátí. Posádka týmu BARTH Racing však nebyla jediná, která měla potíže. „Viděli jsme po cestě mnoho nehod, které byly fatální. Auta se sypala v kotrmelcích po dunách, byly fakt rozbité. Plno lidí muselo skončit,“ popisoval navigátor Plechatý. „Míjeli jsme aspoň šest nehod, které byly fatální. Úmrtnost je poměrně velká.“

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Macháček měl smolný den, Tůma bloudil

Už před startem do úvodní etapy měl zkušený čtyřkolkař stres, když přijel pozdě na slavnostní startovní pódium. Josef Macháček se totiž potýkal s vybitou baterkou na vypínači. „Měl jsem určité nervy. Na stopadesátém kilometru mě ještě píchla vosa, takže nic příjemného,“ popisoval startovní těžkosti Macháček z týmu BARTH Racing. Smůla se mu však nevyhnula ani v měřeném úseku – Macháček totiž neprojel jedním z kontrolních bodů. Nejprve si myslel, že dostane dvacetiminutovou penalizaci. Podle roadbooku bylo totiž napsáno, že za neprojetí waypointu 7 na patnáctém kilometru je dvacet minut na víc. Skutečnost však byla jiná…

„Pořadatelé udělali chybu v roadbooku, vytiskli čísla průjezdních bodů o jeden špatně. Takže jsem nakonec minul 8 waypoint, za jehož neprojetí dostane závodník dvě hodiny. Kdybych to věděl dřív, tak ihned nasednu na čtyřkolku a jedu ten bod do pouště ještě hledat. Dozvěděli jsme se to ale pozdě,“ popisoval těžkosti Macháček, který byl z rozhodnutí pořadatelů velice rozladěn.

Náročnost navigace v dunách se potvrdila také u Zdeňka Tůmy. Jezdec na čtyřkolce dlouhou dobu bloudil a do cíle dojel na 33. místě. „Zazmatkoval jsem. Myslel jsem, že jsem neprojel jedním měřeným bodem, dlouho jsem ho hledal. Jenže já už ho měl. Šlo o chybu. Jediná výhoda je, že mám podle GPS všechny body.“

Lhotský viděl zraněného jezdce

Motorkáři z týmu BARTH Racing si jízdu v peruánském písku naopak pochvalovali. „Na povrchu jsou duny tvrdší, písek je hodně jiný od toho afrického. Zdá se mi, že se tolik neboří,“ popisoval podmínky Rudolf Lhotský, jehož hlavním partnerem je firma TOPFOREX. „Peruánský písek znám, nejsou s ním velké problémy. Když motorka jede a člověk je aspoň trochu technicky vybavený, tak si může dovolit riskantnější jízdu v dunách,“ doplnil ho David Pabiška, který dojel do cíle na 37. místě a bez větších problémů.

„Mám ze všeho dobrý pocit. Neriskoval jsem, není kam spěchat. Motorka jela skvěle, pomohla mi v některých momentech, mohl jsem se opřít o její výkon,“ dodal Pabiška. Naopak Lhotský stejně jako Macháček dostal dvouhodinovou penalizaci za neprojetí jednoho z bodů a v cíli je klasifikován na 111. místě. „Vůbec nevím, kde jsem udělal chybu. Na trati byla asi nějaká kulišárna,“ prohlásil Lhotský, který je na své třetí Dakarské rallye.

V sobotním přejezdu se mu ještě naskytl nepříjemný pohled – Lhotský viděl nehodu motorkáře s nákladním autem. „Jezdec na motorce měl bohužel zlomenou ruku. Je to smutné, že někdo tak brzo skončí, ještě s takovým zraněním. Na každém kilometru se může stát cokoliv.“

Vaculík musel Ford vyhrabávat

Premiéru má za sebou Boris Vaculík, pilot závodního fordu. Bývalý autokrosař přiznal, že byl před startem nervózní. Společně s navigátorem Martinem Plechatým projeli první etapu bez navigační chyby a bez penalizace. Kritickému momentu se však nevyhnuli. „Zapadli jsme do duny a museli vůz vyhrabávat. Jinak to šlo celkem dobře, auto fungovalo. Největší dík patří Martinovi, který mě skvěle vedl.“

Automobilová posádka týmu BARTH Racing dojela v první etapě na solidním 49. místě s jedenáctiminutovým odstupem. Nejvíce si stěžovala na vyjetý písek. „Byl hodně měkký, rozbitý. Je to způsobené tím, že před námi jeli motorkáři a čtyřkolkáři. I když jsme nejeli úplnou hranu, tak jsem předvedl jeden velký skok. Snad se divákům líbil,“ usmál se Vaculík, kterého navigátor chválil. „Je důležité, že jsme etapu projeli čistě bez penalizace, což se mnohým nepovedlo. Většina účastníků je první den natěšená a dopouští se chyb. My raději ubereme rychlost než dostat hodiny na víc,“ specifikoval strategii Plechatý.

V neděli čeká účastníky Rallye Dakar velmi náročná etapa se startem i cílem v Piscu. Okružní zkouška bude mít celkem 267 měřených kilometrů. „Myslím, že budou vznikat velké rozdíly mezi jezdci. Peruánský písek je podobný štěrku. Když se rozjezdí, bude to velice nepříjemné,“ dodal Michal Burkoň, šéf týmu BARTH Racing.

Čtyřkolky

Josef Macháček 40. místo (penalizace 2 hodiny)

Zdeněk Tůma 33. místo

Motorky

David Pabiška 37. místo

Rudolf Lhotský 111. místo (penalizace 2 hodiny)

Automobily

Vaculík/Plechatý 49. místo

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Nahlédnutí do duše člověka, jehož zaměstnáním je létat vzduchem na motorce. Chytlavě a hlavně autenticky je napsaný Deník Libora Podmola. Sám autor ho ani nechtěl profesionálně upravit, pouze se zkontrolovala gramatika. „Jsem zvyklý si věci dělat sám,“ dodal profesionální freestyle motokrosař, jenž tím všechny překvapil. „Vůbec nevím, kde se v něm takové spisovatelské nadání vzalo. Mimochodem je to první kniha o motorkách, kterou přečetla moje žena až do konce,“ prohlásil například legendární jezdec Petr Kuchař.

Právě reakce fanoušků jsou hlavním důvodem, proč Libor Podmol rozepsal pokračování. „Ohlasy jsou naprosto senzační. Zprávy od čtenářů mi dodávají energii na další psaní. Druhý díl bude navazovat na první, něco jako Deník Bridget Jonesové,“ doplnil s úsměvem Podmol, který plánuje novinku – druhou knihu chce propojit s mobilní aplikací Podmol. Jak to bude fungovat? „Když budete číst třebas kapitolu o mém speciálním cvičení, stačí vzít telefon do ruky a spustit moji aplikaci, kterou lze volně stáhnout. V ní pak najdete video a můžete si se mnou zacvičit,“ popsal freestyle motokrosař svůj úmysl.

V připravovaném deníku se čtenáři dozvědí více o závodě mistrovství světa v Číně, kde Podmol skončil dvakrát na stupních vítězů. „Po dočtení si pak v mobilu mohou pustit můj vlog z Číny. Půjde o takovou interaktivní knihu, moc se na to těším,“ doplnil dvojnásobný vítěz prestižních X-Games. Druhý díl Deníku Libora Podmola vyjde příštím roce. Posledních pár stovek kusů prvního dílu ještě zbývá. „Myslím, že do Vánoc bude kniha rozprodaná,“ varoval Podmol.

Podmol počítal medaile

Ještě jedna výhoda je při psaní deníků… Kvůli vizitce a fotografii si Podmol musel spočítat své medaile. Od roku 2006 jich získal v mistrovství světa již devět. Ta poslední měla stříbrnou barvu a celkem jich má za druhé místo v šampionátu Night of the JUMPS šest. Také díky tomu je v mistrovství světa nejúspěšnější jezdec historie, posbíral celkem 1694 bodů. Na druhém místě je s 1602 body Francouz Remi Bizouard. „Takže cíl na příští rok je jasný – vybojovat desátou medaili z MS,“ dodal Podmol, který letos ještě získal titul z mistroství Evropy a třetí místo na X-Games. Z olympiády extrémních sportů má sedm cenných kovů.

Libor Podmol počítá medaile (foto Ondřej Horálek)

Libor Podmol v číslech

Medaile z mistrovství světa

1x zlato
6x stříbro
2x bronz

Medaile z X-Games

2x zlato
3x stříbro
2x bronz

Zdroj: Libor Podmol, foto: Ondřej Horálek

Pětinásobný vítěz Macháček: „Letos jedu naposledy“

Při čtvrté dakarské účasti vypravuje BARTH Racing do Jižní Ameriky vůbec nejpočetnější výpravu ve své historii. Hlavní hvězdou sestavy je pětinásobný šampion dakarské soutěže v kategorii čtyřkolek, nestárnoucí Josef Macháček, pro kterého bude jubilejní Dakar 2018 i opětovnou oslavou šedesátých narozenin. Mimochodem, vůbec poprvé se nestor závodních quadů vydal na trať Dakaru v roce 1999 a příští ročník je už jeho patnáctou účastí. Na první výhru v roce 2000 dokázal navázat ještě v letech 2001, 2003, 2007 a 2009.

Josef Macháček na čtyřkolce Yamaha

Ač se spekulovalo, že po letošní vážné havárii ve 4. etapě a nepříjemném zranění pověsí populární „Machus“ závodění definitivně na hřebík, opět nechybí na startu. „Operované rameno drží a soutěž pro mě pořád představuje obrovskou výzvu. Na jednu stranu bych to rád pojal hlavně jako oslavu svých kulatin, tentokrát povedenější než letos v lednu. Ale na druhou stranu – od roku 2009, kdy jsem Dakar vyhrál naposledy, mám dlouhou řadu nedokončených soutěží. A tohle bych rád změnil, takže mým hlavním plánem pro Dakar 2018 je jednoznačně opět spatřit cíl,“ říká Josef Macháček.

Přestup od autokrosu mezi duny

V barvách BARTH Racing se v nadcházejícím ročníku Rallye Dakar vůbec poprvé objeví ostrý závodní automobil. Půjde o speciál Ford F150 Evo – za jeho volant usedne zkušený autokrosový jezdec Boris Vaculík, kterého bude navigovat snad ještě zkušenější Martin Plechatý. Pro Vaculíka to přitom bude dakarská premiéra. Co od ní čeká? „Zůstávám nohama pevně na zemi. Zkušeností s nezpevněným povrchem mám sice spoustu, ale třeba duny jsou pro mě naprostá novinka. Za velký úspěch tudíž budu považovat, když se spolu s Martinem dostaneme bezpečně až do cíle.“

Boris Vaculík a Martin Plechatý u svého dakarského speciálu Ford F150 EVO

Své schopnosti otestovala posádka Vaculík-Plechatý na nedávné dálkové soutěži v Tunisu. „Příprava se povedla tak napůl. Třetí den závodu jsme totiž museli po technických problémech odstoupit. Po opravě auta jsme ale pokračovali alespoň tréninkem v dunách, kde jsme za několik dní najezdili pár stovek kilometrů, což mi v důsledku může před Dakarem jen a jen pomoci,“ popisuje Martin Vaculík a jedním dechem dodává: „Do Jižní Ameriky už se vážně moc těším. Sice si moc nedovedu představit, jak náročné to bude a co mě tam vlastně opravdu čeká, ale mám rád výzvy a jdu do toho!“

Pabiška nedá svým soupeřům nic zadarmo

Zatímco plánem Macháčka a posádky Vaculík-Hlavatý je hlavně dokončení soutěže, má motocyklista David Pabiška mnohem odvážnější cíle. „Za poslední tři sezony se cítím zdravotně i jezdecky nejlépe a půjdu do toho naplno. Žádné konkrétní odhady výsledku po mně nechtějte, ale mohu říct, že svým soupeřům nedám nic zadarmo,“ prohlašuje odhodlaně závodník, jenž se chystá na svůj jedenáctý Dakar, pokaždé dojel až do cíle a jeho maximem je 18. příčka mezi motorkáři.

David Pabiška u svého motocyklu

Do karet by mu mohla hrát náročnost tratě. „Jsem vytrvalostní typ, takže čím delší etapy budou, tím lépe. Organizátoři Dakaru 2018 připravili opravdu hodně těžkou trať. Týden v dunách, pak bolivijský déšť a bláto, a nakonec hory v Argentině. Vypadá to opravdu brutálně a domnívám se, že více než polovina startovního pole bude mít co dělat, aby vůbec dojela do cíle,“ dodává Pabiška.

Šéf týmu věří, že se kluci neztratí

Sestavu závodního týmu BARTH Racing doplňují motocyklista Rudolf Lhotský, který do Jižní Ameriky vyráží potřetí, a čtyřkolkář Zdeněk Tůma, jenž na Dakaru 2017 obsadil při své premiéře mezi quadisty skvělé 12. místo. „Věřím, že se naši kluci ve startovním poli neztratí. David Pabiška i Pepa Macháček podle mě mohou jet klidně i o přední příčky. A hlavně si přeji, aby to všichni zvládli, dojeli až do cíle a nikomu se nic nestalo,“ uzavírá Michal Burkoň, šéf BARTH Racingu a duchovní otec myšlenky účasti velkého českého týmu na legendární dálkové rallye.

Zdeněk Tůma u čtyřkolky Yamaha

Nejslavnější dálková soutěž zavítá podesáté na jihoamerický kontinent, který kvůli vyšší míře bezpečí nahradil původní lokalitu závodu v politicky méně stabilní Africe. Úvodní etapa Rallye Dakar 2018 startuje v sobotu 6. ledna v peruánském hlavním městě Limě, cíl je po 14 měřených vložkách (sedm z nich se pojede ze 100 % v dunách) a bezmála 9000 km v sobotu 20. ledna v argentinské Córdobě. Výhry z ročníku 2017 obhajují Francouz Stéphane Peterhansel (automobily), Rus Edouard Nikolajev (kamiony), jeho krajan Sergej Karjakin (čtyřkolky) a Brit Sam Sunderland (motocykly).

Představení BART Racing týmu v rámci laserové show

Zdroj: BARTH Racing, foto a video: Milan Spurný

Náročné triky v současné době nacvičují doma na své zahradě s dopadem do ohrady naplněné molitanem. Aby mohli pořádně trénovat, potřebují bratři Podmolové přívětivé podmínky. „Po nedělním větru jsme byli rádi, že nám všechen molitan neodletěl z foam pitu. Čekáme na lepší počasí, ještě bych potřeboval alespoň den testovat,“ doplnil Podmol, který front flip před zaplněnou O2 arénou předvede zcela poprvé.

Pro větší jistotu se do pražské arény nainstaluje speciální nafukovací dopad. Ten má změkčit možný pád, zároveň z něho jezdec běžně odjede. „Jsme sice blázni, ale ne takoví. Je to pro naši bezpečnost. O dalším víkendu nás čeká další závod mistrovství světa v Číně. V něm chci zaútočit na titul,“ doplnil Podmol, který ve světovém šampionátu ztrácí dvanáct bodů na Španěla Maikela Melera. V letošním roce navíc získal bronzovou medaili z X-Games.

Divákům v Praze plánuje Podmol ukázat své nejlepší triky, například bodyvarialový Volt, při kterém se v letu na sedadle otočí kolem své osy. Poprvé však bude kombinovat salta vzad a vpřed. „Je to úplně jiná fyzika. Při front flipu musí jezdec před koncem rampy ubrat plyn a naklonit se správně dopředu. Je to naprosto nepřirozené,“ podotkl Podmol o triku, který v současné době předvádí tak pět jezdců na světě. „Myslím, že letošní ročník FMX Gladiator Games se hodně povede, bude to zase ono.“

Dvojité salto? Nápor na psychiku

Vrcholem večera sedmnáctého ročníku tradiční adrenalinové akce bude dvojité salto. To pravidelně trénuje Filip Podmol. Bájný trik zapojuje do svého repertoáru pravidelněji Novozélanďan Levi Sherwood. Dokonce trojité salto ze speciální rampy dal už před dvěma lety Australan Josh Sheehan. Dvojité však doposud žádný český freestyle motokrosař skočit nedokázal. „Je to nápor na psychiku. Hodně nebezpečné. Člověk se musí dostat do větší výšky a pak se z ní nechce rozplácnout do molitanu, natož na hlínu,“ hovořil Filip Podmol o tréninku dvojitého salta.

Společně s bratry Podmolovými se v O2 areně představí i Petr Pilát, Martin Koreň, Daniel Bodin, Jason Cesco, Jamie Squibb, Brice Izzo nebo Julien Mannon. Po 17 letech se do Prahy vrátí i Edgar Torronteras, který byl v roce 2000 u zrodu akce. FMX Gladitor Games startují od 17:30, od 14:30 bude aréna otevřená a diváci se mohou podívat do zákulisí.

Zdroj: Podmol, foto: archiv Podmol

„S Khalidem jsme v minulosti mnohokrát při testech v Dubaji hovořili o jeho možném angažmá v našem soutěžním kamionu.  Nejblíže jsme společné premiéře byli v roce 2012 na Dakaru. Nicméně až teď jsme dovršili oboustrannou výzvu to společně vyzkoušet na nejnáročnější soutěži současného maratonského rally světa. Khalid má 14ti leté zkušenosti v cross country rally. V posledních letech vedl slavného katarského šejka v továrním Peugeotu na Dakaru a také v seriálu WRC.  Navíc se defacto narodil v poušti. Jak sám říká, kamion je pro něj veliká výzva!…“ podotkl Aleš Loprais.

Milan Holáň je naopak známým tatrováckým účastníkem, který slavil svou soutěžní premiéru právě s Alešem, kdy si v dakarské sérii v roce 2008 vyjeli bronzovou příčku v Maďarsku. Následně společně dovršili 1x třetí a 1x první místo na Silk Way Rallye a několik vyhraných etap na Dakaru.

Aleš: „Společně s Milanem se nám podařilo Queen potáhnout o kus dopředu. Jak moc se nám “ to povedlo “ odpoví následujících několik dní plných adrenalinu napříč Ruskem, Kazachstánem a Čínou.“

Tým se nyní na 2 frontách (letecky, lodí a následně po vlastní ose) přemísťuje do místa startu v Moskvě.

Zdroj: TZ InstaForex Loprais Team, youtube.com, silkwayrally.com

Na start slavné soutěže se postaví Aleš Loprais pod křídly InstaForexu, který na hedvábné stezce již získal 2x čtvrté, 1x třetí a 1x vítězství v nejtěžší váhové kategorii kamionů. InstaForex Loprais Team odstartuje s novou evolucí kamionu TATRA Queen 69 ReBorn.

„Naše soutěžní raketa dostala zásadní prvky oproti původní verzi. Zapracovali jsme na novém tlumení, brzdách a chlazení nového agregátu Gyrtech. Úpravou prošla i kabina vycházející z typu Jamal a osvědčených komponentů z prvotní verze, která při svém debutu na Dakaru 2014 získala 2 etapová vítězství. Zajímavostí je aplikace sofistikované telemetrie, která nám pomůže lépe analyzovat co se s Královnou děje a vyhodnotit tak konkrétní data podobně jako u vozidel kategorie WRC. Jsme si plně vědomi, že nás s novým vozidlem čeká náročná cesta při téměř 10 000 km dlouhém soutěžním testu z Moskvy přes Astanu až do čínského Xianu. Avizované teploty přes 50 °C v gigantické poušti Gobi a světová konkurence, která letos na Silk Way vyrazí slibuje opravdu velikou výzvu pro všechny účastníky…,“ podotkl Aleš Loprais.

Mapa Silk Way Rally 2017

Mapa Silk Way Rally 2017

V následujících dnech tým dokončuje finální práce na soutěžním kamionu, který se představí během měsíce června na interním testování na Slovensku s cílem najet maximální možný počet kilometrů před odjezdem na ostrou misi pod názvem Silk Way Rally 2017.

Video – trasa soutěže

Zdroj: InstaForex Loprais Team, youtube.com, silkwayrally.com