Rychlostní zkouška deváté etapy měřila 287 km a její profil umožňoval jet na plný plyn. „Ze začátku to byl docela fofr. Trať vedla kaňony, jel jsem skoro pořád na pětku. Do první tankovačky vše klapalo, ale na nějakém 180 kilometru najednou čtyřkolka přestala spolupracovat. Normálně by mi displej řekl, v čem je problém, jenže nyní nic nehlásil. Když jsem sundal nádrž, měl jsem naštěstí hned jasno. Upadlo mi sání. Asi to bylo těmi otřesy. Musel jsem ale vše rozebrat a čtyřkolku znovu smontovat. Zdržel jsem se asi dvacet minut,“ popsal českokrumlovský rodák.

Jeho bojovný výkon tentokrát stačil na sedmé místo, v průběžné klasifikaci je nadále pátý. V náročném závodě pokračuje už jen deset čtyřkolek. „Je to vlastně polovina závodníků, kteří do letošního Dakaru odstartovali. Pro čtyřkolky je ten závod hodně těžký, technická závada člověka může zastavit kdykoliv. Občas je také potřeba jet trochu rozumněji a netlačit moc na pilu. Motor si někdy potřebuje trochu ulevit a není dobré ho příliš přepínat,“ dodal Tůma.

Čtyřkolky – výsledky 9. etapy

Etapa 9/12: 1. Copetti (USA/Yamaha) 3:18:58, … 7. Tůma (ČR/Yamaha) -57:19.

Průběžné pořadí: 1. Giroud (Fr./Yamaha) 38:06:16, … 5. Tůma -7:06:29.

Autor: Jiří Uhlíř, redakčně doplněno, zdroj: BARTH Racing

Prakticky denně ho deptaly prasklé pneumatiky, musel měnit motor, brzdily ho problémy se spojkou a převodovkou. Tůma se ale nevzdal a bojoval dál. Odměnou je mu nyní životní jízda, na kterou nikdy nezapomene. „Druhé místo mi vyhrála navigace. Foukal hrozný vítr a rozvířený písek zhoršoval viditelnost. Na jednom bodě začali všichni bloudit a nedokázali vybrat tu správnou cestu. Já ji našel nejrychleji,“ nastínil českokrumlovský rodák.

Pomohla mu k tomu i vtipná příhoda. „Potřeboval jsem už hrozně moc na záchod. Držel jsem se skupinky motorkářů, ale pak jsem už prostě nutně musel udělat zastávku a nechal si je radši ujet. Poté jsem se soustředil na přístroje a nenechal se nikým ovlivnit. Přesně jsem věděl, kde se nacházím a jel úplně podle sebe. Naopak ostatní se vždycky drželi toho prvního, který je vedl pokaždé špatně. Všichni kromě mě tam proto bloudili,“ vyprávěl Tůma.

Maratonskou etapu poznamenal silný vítr. Z plánovaných 534 měřených kilometrů se jich nakonec odjelo jen 223. „Organizátoři tu druhou část raději zkrátili. Chvílemi jsme jeli v písečné bouři. Cítil jsem velké tlaky, až to skoro tahalo nudle z nosu. Jakmile foukalo z boku, nebo proti, tak to bylo hrozný. Ale myslím, že by šlo i pokračovat. Jenže pár motorkářů mělo problémy a pořadatelé pochopitelně chtěli uchránit zdraví závodníků,“ řekl člen týmu BARTH Racing.

I tak měli ve středu někteří jezdci (včetně slavného Fernanda Alonsa) při přejezdech dun velké problémy, dva dokonce skončili s poraněnými zády v nemocnici. „Člověk tady nesmí riskovat. Je potřebovat dodržovat některá pravidla. Když nevím, co je za hranou duny a nevidím za horizont, je prostě nutné přibrzdit. Musí se jet hlavou a myslet na to, že může jít i o život,“ dodal Tůma, který před posledními dvěma etapami ztrácí na vysněné desáté místo něco málo přes půl hodiny.

Zdeněk Tůma na Rallye Dakar 2020

10. etapa: 2. místo (-0:00:48)
Celkově: 11. místo (-14:54:51)

Autor: Uhlíř Jiří, zdroj a foto: BARTH Racing

V pátek se trať Dakaru výrazně změnila. Celá totiž vedla výhradně pískem. Tůmovi se přes duny jelo na prvních úsecích skvěle. Ovšem jen do chvíle, než přišel defekt. To by v letošním ročníku nebylo nějak výjimečné, vždyť českému jezdci už pětkrát praskla guma a musel dokonce vyměnit motor. Tentokrát byl však problém ještě vážnější. „Od začátku se mi tahle etapa tolik líbila, v dunách se mi dařilo a pak to takhle vybouchlo,“ prohlásil Tůma.

„Po dunách se mi jezdilo fakt velmi hezky, užíval jsem si to. Říkal jsem si, že ten den dopadne dobře a pak bum. Důležitý ale je, že jsem dojel cílem,“ uvedl závodník týmu BARTH Racing, který se z průběžného desátého místa výrazně propadl pořadím. „Na to vysněné umístění v první desítce už to nebude. Dojel jsem asi šest hodin za vítězem, ale hlavně že můžu pokračovat. Opravíme to a pojedeme dál,“ dodal Tůma.

Autor: Uhlíř Jiří, zdroj a foto: BARTH Racing

V úterý velké množství prachu, ve středu pak záludné kamenné pole. Zdeněk Tůma i nadále překonává překážky prémiového ročníku Rallye Dakar v Saúdské Arábii. Nezastavily ho ani děravé zadní pneumatiky, které byly obě propíchnuté o ostrý drát. I s defektem se dokázal jezdec týmu BARTH Racing dostat do cíle čtvrté etapy. „Závěrečných dvacet kilometrů jsme drncali jenom na kamenech. Modlil jsem se, ať už to skončí. Viděl jsem, jak několik motorkářů spadlo,“ prohlásil Tůma, který zajel 12. nejrychlejší čas a v celkovém pořadí se posunul na deváté místo.

Šotolinové cesty, vyschlá koryta řek a pole plná ostrých kamenů. Tak vypadala středeční etapa. Zhruba v její polovině zaznamenal Tůma podivné zvuky ve svém závodním stroji Yamaha RR 700. „Byly dost zvláštní. Motor vyhazoval chladící vodu i olej. Musel jsem trochu zvolnit. Po dojezdu do cíle jsem usoudil, že bude nutná jeho výměna,“ rozhodl se Tůma. „Zátah měl pořád dobrý, ale převodovka a spojka už byly načaté. Chceme dojet do cíle a tohle je nezbytný krok.“

Výměna motoru na jeho čtyřkolce zabere zhruba tři hodiny, na Tůmu pak ale bude čekat podle pravidel patnáctiminutová penalizace. „Namontujeme sériový motor, který sice nebude mít takový výkon, ale spoléhám na jeho výdrž,“ vysvětloval Tůma, který se na Rallye Dakar k takovému kroku rozhodl vůbec poprvé. Zároveň byl velmi rád, že se vůbec dostal do bivaku.

Drát mu roztrhl gumy

Asi pět kilometrů před cílem se mu do pneumatik namotal ostrý drát a obě zadní kola prorazil. „Jednu pneumatiku šlo zalepit, druhou bohužel ne. Mám na defekty velkou smůlu. Musel jsem jet hodně opatrně a volil jsem co nejlepší stopu, abych se vůbec zvládl dostat do cíle,“ popisoval další potíže závodník z týmu BARTH Racing. „Množství kamenů, které jsme museli překonat, bylo suverénně největší. Zahnali nás do šíleného kamenného pole, které měřilo asi dvacet kilometrů. Doufám, že v následujících dnech už bude více písku a dun.“

Zdeněk Tůma na Rallye Dakar

4. etapa: 12. místo (-0:36:48)
Celkově: 9. místo (-4:34:07)

Autor: Uhlíř Jiří, zdroj a foto: BARTH Racing

Premiérový ročník nejtěžší pouštní soutěže v Saúdské Arábii pro něho nezačal dobře. V první etapě měl Zdeněk Tůma defekt a dostal ještě penalizaci za neprojetí jednoho bodu. V pondělí se však jedinému zástupci týmu BARTH Racing dařilo. Přitom začátek se neobešel bez komplikací. „Po startu jsem řešil problém s odvzdušněním nádrže. Naštěstí se podařilo vše opravit, ale nabral jsem ztrátu. Nebylo pak lehké předjet všechny zpátky, musel jsem se prodírat obrovským prachem. Ten tu představuje asi druhý největší problém,“ popisoval nástrahy jezdec na čtyřkolce.

Trasa v prvních dnech vede podél moře, a tak není nouze o vyschlá řečiště a skály. „Čtyřkolka schytala opravdu hodně ran od kamení, dost to drncalo. Dokonce se mi ztratily šrouby od výfuku, divil jsme se, že nakonec nespadl,“ dodal Tůma, který Rallye Dakar absolvuje potřetí. Koncem etapy si ještě musel poradit s navigátorskou komplikací. „Když jsem mířil do cíle, několik kamionů a aut zabloudilo, piloti netrefili správný směr. Závěrečný bod byl hodně schovaný, musel jsem se pro něho vrátit. Jsem rád, že jsem druhou etapu přestál bez penalizace.“

Čtyřkolkář Tůma také ví, jaké to je se strojem v Saúdské Arábii spadnout. Nepříjemná chvíle se mu přihodila těsně před cílem. „Zajel jsem na feš-fešový kopec. Zaryl jsem se do něho a spadl na bok. Naštěstí to bylo do měkčího písku, pochroumala se jen trochu maska,“ popisoval Tůma, který si všiml trochu větší divácké účasti. „Lidí na trati bylo více než včera. Místní rádi vyjedou do pouště s terénním autem, pak se dívají. Atmosféra rozhodně není stejná jako v Jižní Americe, ale jsem rád za každého diváka.“

Rallye Dakar – 2. etapa: Vadž–Naúm

(401 km celkově/367 km rychlostní zkouška):
Čtyřkolky: 1. Casale (Chile/Yamaha) 4:46:07, … 8. Tůma (ČR/Yamaha) -55:57, 21. Kubiena (ČR/Ibos) -4:26:27.

Průběžné pořadí: 1. Casale 9:03:44, … 11. Tůma -3:21:41, 19. Kubiena -4:48:22.

Autor: Uhlíř Jiří, zdroj a foto: BARTH Racing

Zpátky na scéně nejnáročnější motoristické soutěže světa. Pardubický tým BARTH Racing se po roční odmlce znovu zúčastní slavné Rallye Dakar, která se premiérově pojede v Saúdské Arábii. Naděje tentokrát vkládá do jediného závodníka – čtyřkolkáře Zdeňka Tůmy. „Naše šance jsou vysoké. Zdeněk při obou startech Dakar dokončil, neustále se zlepšoval. Už má zkušenosti a v dunách je navíc velmi silný. Věřím, že se může dostat i k první pětce,“ sdělil šéf stáje Michal Burkoň.

Po jedenácti ročnících v Jižní Americe se legendární Dakar poprvé koná na Středním východě. Arabské dobrodružství vypukne 5. ledna 2020 v rudomořském přístavu Džidda a po dvanácti etapách vyvrcholí v nově budovaném zábavním centru Kiddija. U toho BARTH Racing nechtěl chybět. „Když pořadatel oznámil, že závod přesunuje do Saúdské Arábie, tak jsme se rozhodli, že to zkusíme. Zatím moc nevíme, co od tamního prostředí očekávat. Těch informací je hrozně málo. Oproti Jižní Americe je to ale z několika pohledů lepší destinace. Nachází se o dost blíž, není tam tak velký časový posun a zdravotní péče je zajištěná na té nejkvalitnější úrovni,“ prohlásil Michal Burkoň.

Do saúdskoarabského království míří český tým v čele se zkušeným čtyřkolkářem Zdeňkem Tůmou. Ten se v roce 2017 na Dakaru zaskvěl dvanáctým místem, o rok později skončil patnáctý. Letos chce s vyladěnou Yamahou Raptor 700 do top deset.

Zdeněk Tůma, BARTH racing

I on toho zatím o třinácté největší zemi světa nestihl moc zjistit. Ale trať vedoucí přes obrovskou poušť Rub al-Chálí, kde jsou až 250 metrů vysoké duny, by mu měla vyhovovat. „Trasa má být dlouhá šest tisíc kilometrů, s přejezdy až devět tisíc kilometrů. Start bude na březích Rudého moře, pak nás čekají hory, kamenité cesty a šotoliny. Předpokládám, že to bude něco podobného jako v Maroku. Ta druhá polovina, až se dostaneme k Rijádu, povede prakticky stále v písku. To by mi mělo sedět,“ věří si Tůma, jediné želízko týmu BARTH Racing.

Pardubická stáj nikoho dalšího neoslovovala. „Zcela záměrně. Přesně nevíme, do čeho jdeme, je tam spousta otazníků a neznámých. Celkově nás jede šest. V minulých letech nás bylo i čtyřiadvacet, což už bylo poměrně náročné na logistiku,“ vysvětlil Michal Burkoň.

Dobrodružství s touaregem

Duny Saúdské Arábie tak ochutná jen Tůmova čtyřkolka a dvě doprovodná auta. V asistenčním vozidle pojedou mechanici, kteří se budou starat jen o závodníka, aby měl po technické stránce vše co nejlépe připraveno. BARTH Racing doplní další vůz, Volkswagen Touareg, který bude řídit moderátor Vlasta Korec. „Stejně jako v minulosti budou pro Českou televizi přinášet zákulisní informace a přibližovat krásy Saúdské Arábie,“ nastínil majitel Autocentra BARTH, který se bezpečnostních rizik v muslimské zemi příliš neobává. A to ani po zářijových raketových útocích dronů na tamní rafinerie „Respekt z toho samozřejmě mám. Ale myslím si, že si tam nedovolí nic podcenit. Určitě udělají vše, aby tam bylo bezpečno.“

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

V letošním ročníku Dakarské rallye se za BARTH Racing zúčastnili Dakarské rallye dva motorkáři, dva jezdci na čtyřkolce a jedna automobilová závodní posádka. Nejlepší umístění si připsal legendární Josef Macháček, který do cíle dojel na 12. místě. Do 41. ročníku soutěže nikdo v barvách pardubického závodního týmu nenastoupí. „Jednoduše se nám nechtělo vynaložit velké úsilí pro to, abychom se na pár dní svezli po dunách v Peru. Tato země není pro nás a naše sponzory dostatečnou motivací,“ prohlásil Michal Burkoň.

Šéf týmu BARTH Racing zároveň naznačil, že uvažuje o Dakarské rallye v roce 2020. „Počkáme si, co pořadatelé vymyslí. Doufám, že představí daleko atraktivnější trasu, která povede přes zajímavější země,“ řekl Burkoň, který přemýšlel také o účasti na konkurenčním podniku Africa Eco Race. „Vyhodnocovali jsme veškeré možnosti, ale nakonec převáželo to, že si chceme odpočinout. A věnovat se tomu, co mě baví a živí, tedy obchodní skupině BARTH.“

Macháček: „Dakar 2019 bude nejhorší v historii.“

Původně měl do Africa Eco Race odstartovat také Josef Macháček. Z důvodu, že by byl pětinásobný dakarský vítěz mezi čtyřkolkami jako jediný, se však nakonec odhlásil. „Nechtěl jsem si kazit jméno. Navíc to přece není vůbec žádná výzva, soupeřil bych akorát s velbloudy,“ dodal Macháček, který by za jistých okolností odstartoval také do lednové Dakarské rallye. „Kdyby se jelo v Ekvádoru a v Chile, asi bych se nechal přemluvit. Postavil bych se do kategorie hobby s bugynou.“

Podle Macháčka bude Dakar 2019 patrně nejhorší v historii, a to zejména kvůli nejmenšímu počtu ostrých kilometrů. „Celkově se pojede pět tisíc kilometrů, v rámci závodních tras maximálně tři tisíce. No, co to je? K tomu organizátoři zdražili startovné. Opravdu nehodlám jezdit někde po písečku ve smyčkách kolem do kola,“ odvětil Josef Macháček.

To posádka Boris Vaculík a Martin Plechatý na nadcházející ročník Dakarské rallye trénovali, dokonce se v dubnu zúčastnili přípravného závodu v Maroku. „Nakonec jsme to kvůli našemu pracovnímu vytížení ve svých firmách vzdali. Rozhodli jsme se soustředit na ročník 2020,“ vysvětloval Vaculík, který v letošním roce odstoupil na Dakaru kvůli havárii v osmé etapě. Nová trasa se bývalému autokrosaři rovněž nelíbí. „Celý závod se odjede na malém území v Peru. V písku bude strašná spousta stop a trasa se bude mnohdy křížit,“ dodal Vaculík.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Vaculík s Plechatým v letošním roce premiérově absolvovali Dakarskou rallye. Nejnáročnější pouštní soutěž ale nedokončili, po srážce se soupeřem museli odstoupit. Jejich druhé vystoupení bylo na Marocco Desert Challenge, které o víkendu skončilo. „Pojali jsme to jako test, potřeboval jsem se zlepšit zejména v jízdě po dunách. Když jsme se však probojovali během soutěže do první trojice, výsledek jsme chtěli udržet,“ prohlásil Boris Vaculík, který se 15 let věnoval autokrosu.

V cíli neskrýval, že ho konečné druhé místo překvapilo. „Je to můj největší úspěch v cross-country soutěžích. Velice mě to potěšilo,“ konstatoval Vaculík, který v letošní Dakarské rallye odstoupil z 22. místa. Také v Maroku měl potíže, naštěstí pouze v prologu. „Hned v úvodu nás zbrzdil defekt, poté už jsme se jen posouvali dopředu. Zhruba od šesté etapy jsme zabrali druhé místo, které se nám podařilo udržet až do cíle.“

O tom, co se mu dařilo nejvíce, má závodník z týmu 3RCZ.com jasno: „Provedli jsme drobné úpravy na Fordu F150 EVO a hlavně jsme bravurně zvládli průjezd dunovými poli. V tomhle terénu jsem si nebyl během Dakarské rallye moc jistý, teď jsme v písku smazávali náskok soupeřů a několik z nich jsme předjeli,“ dodal spokojeně Vaculík, kterému v porovnání s letošním ročníkem Dakaru scházela jedna podstatná věc – obytný vůz HymerCar. „V něm to bylo velice komfortní, v náročných podmínkách mi vyhovoval. Ale slyšel jsem, že si lze našeho Fandu vypůjčit v rámci BARTH Caravan. Tak toho z nostalgických důvodů možná využiju.“

Pro Vaculíka stále zůstává hlavním závodním cílem příští ročník Dakarské rallye. Ještě předtím by si rád vyzkoušel jinou pouštní soutěž. „Účast jsem ale doposud nepotvrdil, nemám ještě nic zajištěné finančně. Velice mě ale láká jízda v těch největších dunách. Po úspěchu v Maroku bych si na ně už věřil,“ dodal Vaculík.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Poslední etapu mají před sebou účastníci letošní Dakarské rallye. V té včerejší se dařilo jezdcům z týmu BARTH Racing. Josef Macháček zajel sedmý nejrychlejší čas a v celkovém pořadí je dvanáctý. Jako týmový kolega Zdeněk Tůma dojel na 13. místě a v průběžném pořadí je patnáctý. Motocyklista David Pabiška se dostal po skoro tisíci kilometrech do cíle na 41. příčce. Dnes závodníky čeká 120 kilometrů dlouhá zkouška. „To je na rozbití huby pořád hodně,“ varoval Macháček.

Předlouhý den včera absolvovali jezdci BARTH Racing. Nejčastěji se brodili pískem v okolí San Juanu. „Začátek byl hrozný. Dalo se to srovnat s tím, jako kdybyste jeli 100 kilometrů kolem Máchova jezera v tom písku. Cesta byla široká dva nebo čtyři metry,“ připodobnil trasu David Pabiška, v současné době 42. motocyklista průběžného pořadí.

To Josef Macháček si jízdu ve 13. etapě naopak pochvaloval. „Etapa byla dlouhá, ale pořadatel připravil trať pro čtyřkolkáře. Asi si nás chtěl udobřit. Jezdilo se v měkčím písku, což bylo nádherné. Jelo se rychle, odsýpalo to. Mohli jsme tam dělat smyky, drifty,“ popisoval s nadšením pětinásobný vítěz Dakarské rallye. Stinnou stránkou ale bylo, že včera seděl skoro 14 hodin na svém stroji. „Divím se, jak se mé tělo dává přes noc dohromady a vše ještě zvládá. Dokonce vstávám před budíkem, nemám se čtyřmi nebo pěti hodinami spánku žádný problém,“ dodal 60 letý jezdec.

Zděněk Tůma dojel do argentinského města Córdoba až v pozdních hodinách. „Když jsem projel feš-fešem, musel jsem čistit filtr sání vzduchu, a to asi dvakrát. V cíli jsem měl pak velký hlad,“ popisoval Tůma, který v dnešní poslední etapě nebude tolik riskovat. „Pojedu v pohodě. Ve výsledcích jsou velké rozdíly, nemá smysl to nějak hnát dopředu.“

Na závodníky čeká nejdříve písečná smyčka u města Córdoba a poté cílová rampa s oslavy! Konec Dakaru už se blíží… „Také dnes to očekávám náročné. Na 120 kilometrech se dá pořád rozbít huba, může se stát spoustu věcí,“ doplnil Josef Macháček.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

První etapa v Argentině byla pro závodníky z týmu BARTH Racing náročnou jízdou ve vyschlých řečištích a pískových planinách s nepříjemnou velbloudí trávou. Nejlépe si s desátou etapou Dakarské rallye poradil Zdeněk Tůma, který dojel desátý. V celkovém hodnocení drží čtyřkolař 11. místo. O příčku hůře skončil v cíli jeho týmový kolega Josef Macháček. Několik desítek minut ztratil motocyklista David Pabiška, když pomáhal na trati Janu Brabcovi, kterému došlo palivo. „Šlo o kamaráda, musel jsem ho dostat do cíle,“ tvrdil Pabiška, který v průběžném pořadí drží 47. příčku.

Zrádný je terén v Argentině. Peruánské duny a bahno ve vysokých nadmořských výškách v Bolívii vystřídaly drsné argentinské řečiště. Pořadatelé účastníkům jubilejního 40. ročníku Dakarské rallye znepříjemnili etapu také náročnou navigací.

Záchranná akce Pabišky

Právě David Pabiška z týmu BARTH Racing se musel vracet několik kilometrů pro jeden vynechaný průjezdný bod. Nebyl však sám… „Bylo tam hodně jezdců a zmatek. Sedm kilometrů před cílem jsem narazil na Jana Brabce, dalšího závodníka. Stál tam bez benzínu, koukal smutně. Musel jsem mu pomoct, jsme přece kamarádi,“ popisoval Pabiška, který českého jezdce nejdříve zkoušel dostat do cíle na laně. „To se nám ale v tom řečišti nedařilo. Jednou dokonce spadl. Už jsme se připravovali na to, že budeme muset palivo z mé motorky přehazovat do jeho stroje pusou. Pak jsem ale u sebe našel PET lahev. To byla obrovská klika.“

Podobnou proceduru absolvovali oba ještě padesát metrů před tankovacím bodem. „Brabcovi opět došlo palivo. Nabral jsem ztrátu asi dvacet minut, ale musel jsem to udělat. Druhou částí rychlostí zkoušky jsem už projel rychle. Dal jsem do toho veškerou bolest ramen, jel na plný plyn,“ tvrdil Pabiška, který do cíle dorazil na 45. pozici.

Tůma musel opravovat

Na trase do Belénu měl problémy také Zdeněk Tůma. Dosud nejlepší český jezdec na čtyřkolce na letošní Dakarské rallye musel během desáté etapy zastavit a opravovat svůj stroj. „Odešlo sání a nejelo to. Oprava byla naštěstí vcelku jednoduchá. Bohužel mě předjely čtyřkolky, na které jsem měl náskok,“ dodal Tůma, jehož cílem je dostat se do top 10 této kategorie. Zatím je na jedenácté příčce. „Určitě o to budu ještě bojovat,“ vyhlásil Tůma.

Náročné pisty překvapily Josefa Macháčka, který etapu dokončil na 11. místě. „V této oblasti v Argentině jsem už dlouho nebyl, na předešlých ročnících jsem totiž vždycky vypadl. Kdybych tušil, co mě tady čeká, tak bych na Dakarskou rallye snad ani nejel. Na takhle těžké etapy jsem se letos nepřipravil,“ hlásil Macháček, pětinásobný vítěz nejtěžší motoristické soutěže. „Čekaly nás nepříjemné výjezdy, kde je měkký písek prorostlý trávou. V takové míře to nikde jinde nenajdete.“

Jízda po takovém terénu je podle Macháčka ubíjející. „Nedá se tam jet rychle, neustále nás to nakopává ze sedačky, na ruce je to fyzicky velice náročné. Velbloudí tráva nás prostě naklepává jako řízky,“ doplnil 60letý závodník. V dnešní etapě čeká na dakarskou kolonu proslulý písek u Fiambaly. Stejně jako v roce 2016, bude startovní pořadí určeno časem z rychlostní zkoušky z předchozího dne a prvních 25 závodníků bude namícháno napříč všemi kategoriemi. Závodníky v kategorii motorek a čtyřkolek čeká druhá maratónská etapa, takže stráví večer v odděleném bivaku.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Stovky kilometrů po bahnitých cestách, v loužích, za deště a zimy. Takové podmínky čekaly na závodní konvoj Dakarské rallye při maratonských etapách. V sobotu večer byli jezdci ubytováni v kasárnách bez servisního týmu v bolívijském městě Uyuni. Z něho se pak v neděli přesunuli do Tupizi, která však byla kvůli dešti pod vodou. Bivakovalo se tak před vjezdem do města. „Po více než 800 ostrých kilometrech jsem přijel do bivaku a zjistil, že budu spát na silnici. Ať žije Bolívie…,“ glosoval situaci Josef Macháček, pětinásobný vítěz nejtěžší soutěže.

Šedesátiletý jezdec na čtyřkolce během etapy také havaroval. „Naštěstí jen při nižší rychlosti jsem otočil stroj vzhůru nohama. Valily se na mě nepříjemnosti, vzal jsem si dvě levé rukavice a pak zabloudil,“ vyprávěl Macháček z týmu BARTH Racing. Problémy také nadělávala ostrá velbloudí tráva. „V neděli jí bylo naštěstí méně, ale odešel mi tlumič. Když jsem tedy přejel přes hrbol, tak mě to vykopávalo. Naštěstí jsem to ustál,“ tvrdil Zdeněk Tůma, kterému zase vadily louže. „Snažil jsem se jim vyhnout, hlavně toho bláta. Ale to pak není skoro žádné závodění.“

Závodníci se dostávali v Bolívii do výšky přes 4000 metrů nad mořem. Přetěžké podmínky se projevovaly v momentě, když někdo havaroval. „Spadnete, a když zvedáte motorku z velbloudí trávy, neskutečně vám pumpuje organismus. V ten moment jsem si myslel, že omdlím nebo umřu. Nestačil jsem dodýchat,“ popisoval David Pabiška, jezdec na motorce. „V těchto výškách se tempo musí upravit, aby to organismus mohl vydržet. Kyslíku je tam málo. Připravoval jsem se na to, je to ale při pádech náročné.“

V pondělí se závodit nebude

Účastníci museli dvě etapy zvládnout bez náročnějších oprav v rámci asistence. Víkend v Bolívii byl tak velice krušný. „Ještě jsem nezažil takovou maratonskou etapu. Najet 450 kilometrů a 490 kilometrů na jedny pneumatiky? To už je za hranou životnosti a nějakého průseru,“ doplnil Pabiška, kterému stále pobolívá rameno kvůli naražené klíční kosti z úvodní etapy. I proto je rád, že si v pondělí odpočine.

„Že zítra nepojedeme ostrou etapu? Asi bych to odjel, byl jsem připravený. Na druhou stranu mě stále bolí rameno. Využiju toho, že se dám dohromady,“ potvrdil Pabiška. To Macháček by rád závodil. „Potřebuji nahnat minuty, každý den se mi hodí. Navíc si nemyslím, že to bude úleva, přejezd do Argentiny bude i tak v těch povodních náročný.“

Závodníci odpočívali v bivaku na silnici, ze kterého se musí v pondělí ráno přesunout. „Bivak je provizorně na silnici, která je hlavní tepnou do Argentiny. V pondělí v 9:00 ráno ji chtějí otevřít, aby po ní mohli projet také místní obyvatele. Bivakujeme tu v příkopě, všichni jsou naštvaní.“ Na trase Tupiza – Salta jsou záplavy, byl stržen jeden z hlavních mostů. Dnešní 9. etapa do argentinské Salty je zrušena. Organizátoři navrhli novou objízdnou trasu.

TZ Barth Racing Dakar 2018

Cílem Borise Vaculíka, který úspěšně závodil v autokrosu, bylo hlavně překonat peruánské duny. Když se však dostal do Bolívie, v rámci maratonské etapy narazil na jedné z rychlých pist do soupeře. „Vůbec nevím, o koho se jednalo. Byl tam velký prach. Pilot jen vystoupil, pofackoval si zadek auta a odjel,“ popisoval Vaculík, který musel vůz společně s navigátorem opravovat. „To se nám povedlo po více než dvanácti hodinách. Kolem desáté hodiny večerní jsme vyrazili na trať s tím, že to půjdeme zkusit. Etapa už byla hodně rozbitá a náročná.“

Od pořadatelů Dakarské rallye poté však obdržel Vaculík špatnou zprávu – do provizorního bivaku v Tupizu se musel dostat do osmé hodiny ráno. „To bychom však nestihli, ani kdybychom se rozkrájeli. Rozhodli jsme se tak po zralé úvaze ukončit účinkování v Dakarské rallye. Z tratě jsme se vrátili a vyjeli až v následujícím dnu,“ vysvětloval Vaculík, který neskrýval obrovské zklamání. „Hodně mě to mrzí. Po nejhorších etapách v Peru, které jsme přežili, nás vyřadí jeden idiot. Teď už s tím nic neuděláme.“

O tom, zda se Dakarské rallye zúčastní v příštím roce, nechtěl mluvit. „Nevím, co teď bude. Jsem rád za těch osm dní. Nabral jsem hodně zkušeností, viděl jsem úplně jiný seriál, než na jaký jsem byl zvyklý,“ dodal Vaculík, bývalý autokrosový závodník, který se na Dakaru pohyboval v první padesátce automobilové kategorie. V Bolívii dokázal zajíždět časy kolem dvacátého místa (v 7. etapě byl 22. a v 6. etapě 21.) Ve druhé etapě v dunách závodní ford dokonce převrátil a do cíle dojel bez předního skla. „To byl ale jediný větší krizový moment, který jsme v dunách zažili. Jinak jsme z dun na rozdíl od ostatních vyvázli bez většího škrábance,“ bilancoval navigátor Martin Plechatý.

Nejistěji se Vaculík cítil v Bolívii, kde se jezdilo převážně po bahnitých úsecích. „Tam se jako bývalý autokrosař cítil dobře. Na to, že se jednalo o jeho první rok za volantem závodního vozu, si počínal skvěle,“ hodnotil Plechatý. Vaculíka také mrzí, že mohl usilovat o vítězství mezi nováčky v kategorii automobilů. „Vedli jsme tam o parník, mohli jsme předvést dobrý výsledek,“ smutnil pilot.

TZ Barth Racing 2018

Byl jeden z mála, který si pochvaloval jízdu v peruánských dunách, kde probíhalo úvodních pět etap letošní Dakarské rallye. Naopak podmínky v Bolívii Josefa Macháčka vůbec netěší. „Když jsme z Peru překročili hranice, vyskočilo na nás vyloženě hnusné počasí. Rychlostní zkouška se podobala závodu v Maďarsku, tedy mezi poli, kaluži a bonusový přídavek v podobě rašelinišť a bažinek,“ popisoval pětinásobný vítěz nejtěžší maratonské soutěže.

Největším problémem je všudypřítomné bahno a kamení na trati. „Čtyřkolka po Peru byla naprosto čistá, mohla jít klidně na výstavu. To po 200 kilometrové v jízdě v Bolívii ji mohu odstavit. V bivaku jsme všichni jak po zákopové válce – naprosto zabahnění. Na přístroje během jízdy nebylo vidět a v tom se má závodit,“ ptal se jezdec na čtyřkolce z týmu BARTH Racing, který ve včerejší etapě zajel 14. nejrychlejší čas. Z výsledku ale neměl radost… „Jel jsem v podstatě na doraz, na krev. Nevím, kde jsem mohl včera ještě zrychlit.“

Komplikace pro techniku dělala také vysoká nadmořská výška. Dakarská kolona se dostala nad 4000 metrů nad mořem. „Vyjel jsem do etapy a říkal si – sakra, proč to nejede? Horské prostředí se určitě projevuje. Navíc bojujeme s teplotním šokem. Byli jsme zvyklí na teplotu 25 až 30 stupňů, v Bolívii je nějakých 6 stupňů nad nulou,“ popisoval podmínky Zdeněk Tůma, dvacátý nejlepší jezdec na čtyřkolce. Podle Macháčka se není možné na takové podmínky v Evropě připravit. „To abych příště vzal čtyřkolku a řádil s ní po hoře Mont Blanc před Dakarskou rallye,“ doplnil se svým typickým sarkastickým vtipem.

Macháček: Buď jsem zestárl, nebo konkurence zrychlila

Zkušeného jezdce na čtyřkolce nepotěšily jeho dosavadní výsledky. Po komplikacích na tratích a penalizacích drží 22. místo se ztrátou sedmi hodin na prvního. „Myslel jsem si, že se během etap víckrát podívám do top 10. Ale buď jsem zestárl, nebo všichni zrychlili,“ dodal Macháček, který ale poté přišel s vysvětlením: „Když jsem se podíval na nejlepší letošní jezdce, tak jsem to pochopil – jeden má o padesát kilo méně než já, druhý o třicet… V takto vyrovnané technice je každé sebemenší zlepšení znát. Ono se to pak nasčítá. Kluci ale opravdu jedou hlava nehlava.“

Podle Tůmy je první patnáctka závodníků na čtyřkolce velice rychlá. „Jsou mladí a jedou velice rychle. Ale rád bych se ještě posunul. Uvidíme, jestli mě v celkovém hodnocení překoná i Pepa Macháček.“ Prostředí v Bolívii se ani Tůmovi nezamlouvá: „V dunách jsme se pohybovali hodně hlavou, rozmýšleli si každý pohyb, v Bolívii se opíráme do rychlosti. Když prolítneme louže, jsme zacákaný vodou, a pak ještě prší… Fakt nic příjemného.“

Pabiška si bere prášky na bolest

Po odstoupení Rudolfa Lhotského má v tuto chvíli BARTH Racing jediného zástupce v kategorii motocyklů. David Pabiška drží sedmapadesáté místo v celkovém hodnocení. „Bolí mě sice pořád naražená klíční kost, ale Pepa Macháček mi pomohl tím, že mi dal prášek na bolest. V Bolívii se to hodilo, protože jsme jeli enduro hadr. Je hodně kaluží a bláta,“ doplnil Pabiška, který se zaměřuje na hodnocení v maratonské třídě, do které se počítají výsledky jezdců na sériových motocyklech. Tam je zatím na třetím místě. „Ve dnu volna se budu věnovat regeneraci a spánku.“

Na pořádný odpočinek čekala také posádka závodního fordu – Boris Vaculík a navigátor Martin Plechatý. Ti v etapě skončili na 21. místě a v celkovém součtu drží 25. příčku. „Paradoxně nám blátivé podmínky vyhovují, protože Boris je bývalý autokrosař. V písku se hodně trápil, teď je to lepší. V Bolívii jsou to spíše takové rallye závody WRC, a to ho baví,“ doplnil navigátor Plechatý. „Náš vůz je jeden z mála, který neutrpěl škrábanec, kromě prvního dne, když jsme vysklili přední sklo. Za to ale patří dík mechanikům, kteří spí méně než my a skvěle se o nás starají.“

Dakarská rallye se rozjede opět v sobotu.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Závodníci se včera loučili s peruánskými dunami. Opět se museli prát s vysokými kopci plnými rozbředlého písku. V průběžném pořadí je na čtyřkolce z českých závodníků nejvýše Zdeněk Tůma (21. místo). Motocyklista David Pabiška byl včera 56. jezdcem v cíli a celkově drží o jedno místo horší umístění. Rudolf Lhotský, kterého podporuje TOPFOREX, byl 93. V kategorii automobilů dojel Boris Vaculík s Martinem Plechatým včera do cíle na 39. příčce.

Sjezd z dun jak po skokanském můstku

„Nic horšího jsem snad v životě nejel. Písek byl ve středu tak rozsekaný a nakypřený, že se v tom nedalo závodit. Dostali jsme záhul, jako obvykle,“ popisoval náročné podmínky David Pabiška. „Nějaké kopce prostě nešly vyjet. Pak tam byl jeden nádherný sjezd, který měl snad půl kilometru. To jsem si myslel, že sjíždím po skokanském můstku dolů.“

Podle Pabišky byl největší problém v tom, že na některých částech trati vyráželi motorkáři až po kamionech a autech. „Tohle se třeba dřív tolik nestávalo. Pokud bychom do dun vyráželi jako první my, do výrazných potíží bychom se nedostávali. Po autech je ten písek tak rozsekaný, že se v tom topíme a některé kopce vyjíždíme nadvakrát. Plno motorkářů se dostalo do bivaku hodně pozdě večer.“

Část dnešní etapy se bude rušit!

Vyprahlé pouštní podmínky střídají andské hory. Dnešním cílem je dostat se do městečka La Paz, kde bude v pátek probíhat den volna. „Opět jedeme do zkur… Bolívie,“ dal Josef Macháček jasně najevo, že se netěší. „Už před startem čtvrteční etapy se dělají změny. Posouvá se čas, pořadatelé říkají, že bude na přejezdu hor mínus jeden stupeň. Nic hezkého nás tam nečeká,“ doplnil pětinásobný vítěz Dakarské rallye.

Podle aktuálních informací se dá dnes čekat prudký déšť. Pro motorky a čtyřkolky se zrušila první část etapy v Peru. „Slyšel jsem, že místy může i sněžit. Z vyprahlého pekla se tak stane mrazivé. V minulém ročníku jsem měl právě nejvíce havárií v Bolívii, když jsem padal v bahně a na kluzkém terénu,“ varoval čtyřkolkář Zdeněk Tůma.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Prokletí čtvrtých etap

Právě ve čtvrté etapě během loňské Dakarské rallye musel Josef Macháček odstoupit ze soutěže. Vykloubil si totiž rameno a poranil nohu. Nepříjemný pád prožil 60letý matador také včera. „Dva kilometry před cílem jsem to poslal takovým způsobem, že je čtyřkolka zmuchlaná. Není to tak strašné ale. Přistál jsem držkou v kamení. Mám jen naražené koule a nohu,“ popisoval Macháček svým obvyklým způsobem karambol.

To však nebyla jediná komplikace, která ho na trase v obrovských peruánských dunách potkala. Macháček musel vyměnit spojku. „Byla obrovská klika, že během etapy se přejížděla silnice a kousek od ní se nacházelo servisní místo. Tam jsme mohli spojku vyměnit. Jinak by to byla konečná,“ doplnil Macháček z týmu BARTH Racing, který má v současné době 6 hodinovou ztrátu na prvního a je na 27. příčce. „To vůbec neřeším. Hodina sem, deset hodin tam. Já si jedu Dakar dojet. Na vítězství se prosím ptejte někoho jiného.“

Nejlepším českým účastníkem v kategorii čtyřkolek je tak Zdeněk Tůma. Do cíle se dostal včera na 20. pozici, celkově je 22. jezdcem. „Hodně jezdců bloudilo, mě se naštěstí povedly všechny waintpointy chytit. Dostali jsme se do míst s největšími dunami, co jsem kdy viděl. Vyškrábat se na vrcholek je fakt náročné, stroj u toho často brečí.“

Vyzrát nad vysokou dunou je alchymie

Motocyklista David Pabiška ztratil v úterní etapě minimálně půl hodiny při hledání průjezdního bodu. Do toho si stěžoval na bolest v rameni. „Při jízdě pořád cítím klíční kost, kterou jsem si namohl ve druhém dnu. Chvílemi je to nesnesitelné. Rozhodně se na to ale nehodlám vymlouvat,“ přiznal zkušený závodník. Podle Pabišky televizní záběry z letošní Dakarské rallye zkreslují. „Vypadá to jako idylka, furt se něco děje. Jenže to neodpovídá realitě. Na místech, kam nemůže kamera, je to opravdu děsivé,“ vykresluje Pabiška, včera 64. nejlepší motocyklista, v průběžném pořadí pak 57.

Právě čtvrtý den pekelnou náročnost ukázal ve velkém. „Včera to byla nejtěžší etapa, co jsem kdy za svoji kariéru zažil. Písek byl odlišný od předchozích dní, byl více sypký. Je obrovsky náročné se dostat nahoru, když jsou duny rozježděné. Jednu dunu jsem musel vyjíždět na čtyřikrát,“ líčil Rudolf Lhotský, kterého podporuje společnost TOPFOREX. Ve čtvrté etapě byl na 86. místě, celkově je stý.

Duny v okolí v San Juanu de Marcony jsou hodně specifické a hlavně pro motorkáře se těžko zdolávají. „Jejich charakter rozhodně není africký. Tohle jsou písčité hory, občas to znepříjemňovalo kamení. Málokdo si umí představit, kde se jede,“ dodal Pabiška, podle kterého se nevyplácí zdolávat dunu rovným průjezdem. „Pak totiž spadnete do trychtýře, motorka se nedá jednoduše otočit, protože je zapadnutá v měkkém písku. Na špičce duny je lepší jet šikmo, aby šla motorka namířit případně někam jinam. Občas se stává, že málem přejedete zapadlého jezdce.“

Vaculík po dunách „surfuje“

Bez klimatizace brázdí po rozžhavených peruánských dunách posádka Boris Vaculík a Martin Plechatý. Asi patnáct kilometrů před cílem k tomu zapadli v dunách a museli závodní ford vyhrabávat. „Zabralo nám to asi tři čtvrtě hodiny. Bylo to strašné, zapadli jsme do břitkého feš-feše, byli jsme v něm po kolena,“ dodal Vaculík, který je na premiérové Dakarské rallye. Včera etapu dokončil na 42. místě, celkově je na 32. příčce. „Na trase se střídaly také řečiště a kameny. A opravdu tam byly písečné hory. Něco takového jsem v životě neviděl.“

Bývalý autokrosař si stále zvyká na písek. „Snažím se po dunách surfovat. Vyjedeme nahoru a auto pak překlopíme na druhou stranu. Je to neskutečný boj,“ doplnil Vaculík, který úskalí zdolávání dun dál přibližuje: „Jedete osmdesát metrů po stěně, která má šedesát stupňů. Pak se odbočí v náklonu do pravého úhlu. Kdybyste zastavili, auto se skutálí dolů.“

V dnešní etapě pojedou motorky a čtyřkolky jinou trasu než auta a kamiony. Etapa bude začínat již brzy ráno za východu slunce a povede dvěma rozličnými místy. Závodníci též okusí písky Tanaky, které obsahují například 30 kilometrů horských dun.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Třetí den ve vyprahlé peruánské poušti mají za sebou závodníci z týmu BARH Racing. Všichni dorazili do cíle bez penalizace. Nebezpečné momenty se jim však nevyhnuly. Čtyřkolkař Zdeněk Tůma ve třetí etapě havaroval a výrazně poničil čtyřkolku. Borisovi Vaculíkovi selhala klimatizace a v závodním fordu se společně s navigátorem málem upekli. Nejlépe dojel Josef Macháček na 16. místě. Po třech dnech mezi peruánskými dunami už dochází k únavě. „Myslím, že to pořadatel v některých případech přehnal,“ myslí si navigátor Martin Plechatý o jubilejním 40. ročníku Dakarské rallye.

Macháček: Už se začalo závodit

Pětinásobný vítěz nejtěžší pouštní soutěže smazává dvouhodinovou penalizaci z úvodní etapy. Včera Josef Macháček zajel 16. nejlepší čas a celkově se posunul na 24. pozici. „V dunách bylo vidět stále hodně havárií. Většina jezdců už začala závodit, tahat. Měl jsem také namále, když jsem zabloudil. Najednou jsem se ocitl na dvou dvoumetrových seskocích. Jsem rád, že to čtyřkolka ustála. Vyvázl jsem z toho,“ popisoval svoji nejdramatičtější chvíli ze včerejšího dne. Cesta do z Pisca do San Juanu de Marcony byla rychlejší než obvykle. „Trasu tvořily poměrně rychlé úseky, rovin bylo víc. Nicméně polední slunce neukazuje v dunách hrany, člověk musí být extrémně opatrný,“ dodal Macháček.

Právě na to doplatil jeho týmový kolega z BARTH Racing – Zdeněk Tůma. Zhruba na 150 kilometru jezdec na čtyřkolce neviděl nerovnost, která ho vykopla do vzduchu. „Přehlédl jsem ji, všechno se kvůli slunci slilo dohromady. Čtyřkolka byla hodně poničená, naštěstí se mi podařilo dojet i s polovinou přístrojů,“ popisoval těžkosti Tůma, který se v cíli objevil jako 33. závodník a celkově drží 29. čas. „Ty peruánské duny jsou zrádné. Viděl jsem motorkáře, který z ní skočil do menší díry a naprosto uvízl.“

Pabišku stále trápí klíční kost

Motocyklista David Pabiška se zranil po pádu ve druhé etapě, když si narazil klíční kost. Bolest cítil také v pondělí. „Dakar je ale tak dlouhý, že se stačíte uzdravit, když se vám stane něco drobného. Na písek jsem si už zvykl, je to parádní svezení, ale hodně zrádné,“ říkal jezdec, který včera dojel na 46. příčce a v celkovém pořadí je o místo hůře. Zkušený závodník dojel již 11 ročníků Dakarské rallye a o tom letošním prohlašuje: „Je to nejtěžší Dakar za posledních deset let. Tolik písku a těžké navigace v historii na Jižní Americe nebylo. Povedlo se jim, co hlásili dopředu. Jsem zvědavý, co přinesou další dny.“

S tím souhlasí i Rudolf Lhostký, další motocyklový závodník z týmu BARTH Racing. „Je to nejtěžší závod, kterého jsem se účastnil. Lidi se trápí. Pokud tohle překleneme, budeme vítězové. Ty špičaté peruánské duny jsou obrovsky vyčerpávající,“ doplnil Lhotský, který včera dojel na 109. místě. V pondělí na trati jen občas zabloudil při hledání průjezdních bodů. „Naštěstí mi vyšlo palivo, což se vůbec nemuselo povést. Posledních dvacet kilometrů jsem jel na rozsvícenou rezervu. Čekal jsem, jestli zastavím. Vyšlo to těsně.“

Vaculík jel v dunách bez klimatizace

Boris Vaculík se na Dakarské rallye stále spíše zaučuje. V závodním fordu ho naviguje Martin Plechatý. I přes všechny nástrahy se pokaždé dostali do cíle. Včerejší den jim znepříjemnila porouchaná klimatizace. „Ztráceli jsme výkon a najednou jsme byli bez klimatizace. V autě jsme měli tak sedmdesát stupňů. Aby toho nebylo málo, tak mi odešla tyčka od vody. V těch největších dunách jsem se nemohl ani napít. Mám toho plné zuby,“ říkal v cíli Vaculík, který zajel 38. nejrychlejší čas.

Podle navigátora Plechatého, který si minulé ročníky zkusil i na čtyřkolce, je letošní ročník extrémní. „Zase jsme viděli hodně karambolů, už se asi projevuje únava. Myslím, že to organizátor v některých věcech přepísknul,“ doplnil Plechatý, podle kterého jsou velice nebezpečné hlavně přejezdy vysokých dun. „Na ně najíždíme třeba v rychlosti 160 km/h. Přitom nikdy nevíte, co za horizontem je, jestli na někoho nespadnete. Jednou jsme letěli vzduchem hodně daleko a málem se převrátili přes střechu. Pro nováčky je to extra-náročné. Proto se snažím Borisovi pomoci.“

Patrně nejtěžší etapa čeká na účastníky Dakarské rallye dnes. Půjde totiž o jednu z nejdelších písečných etap v celé historii. Měřený úsek bude mít přes 300 kilometrů v dunách všech velikostí.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Macháček si duny pochvaloval

Jako skvělé svezení hodnotil Josef Macháček, pětinásobný vítěz Dakarské rallye, jízdu po peruánských dunách. „Nedělení etapa byla fantastická, pravá africká. Rychlé pískové úseky, dlouhé pláně a pak masakr, kdy člověk musí překonávat sjezd z dun, které jsou opravdu velké. Pro čtyřkolku je to úplné potěšení,“ byl nadšený 60letý jezdec, který hodil za hlavu dvouhodinovou penalizaci z úvodního dne. „Pořadatel uznal chybu, když nám dal špatné informace o průjezdných bodech. V tuto chvíli neodpovídám na otázky o mém umístění. Mým cílem je dojet každý den co nejlépe,“ doplnil Macháček z týmu BARTH Racing.

Jeho stájový kolega Zdeněk Tůma dojel v neděli na 29. místě a v celkovém hodnocení je na šestadvacáté příčce. „V těch peruánských dunách se musí dávat pozor, aby člověk neudělal kotrmelec. Nikdy nevíte, co je za ní. Hodně nám to usnadnily auta, která startovala před námi. Měl jsem jeden kritický moment, objížděl jsem auta, která nemohla vyjet nahoru. Jinak to bylo celkem v pohodě,“ popisoval Tůma.

Pabiška havaroval a došel mu benzin

Komplikovaně zdolával 267 kilometrů v dunách David Pabiška. V nedělní etapě spadl a poranil si rameno. „Bohužel jsem si narazil klíční kost a holeň. Snad to nebude nic vážného. Musím se teď dát dohromady, abych byl v následujících dnech absolutně ready,“ dodal Pabiška, který v neděli dojel na 62. místě a celkově je na 58. příčce. Nebyl to pro něj však jediný kritický moment: „K tomu mi tři kilometry před tankovacím bodem došel benzín, takže jsem musel motorku delší dobu tlačit. Pořadatel mě naštěstí viděl a asi sto metrů před cílem mi pomohl, když popoběhl s kanystrem. Ale strašně moc jsem se vymáčknul fyzicky.“

Také Rudolf Lhotský hodil dvouhodinovou penalizaci za hlavu. Trasu v nekonečném písku si pochvaloval. „Překonával jsem hodně dun, které jsem snad nikdy neviděl. Jelo se mi hodně dobře. Projel jsem všemi body, což je důležité,“ zdůraznil Lhotský, jehož hlavním partnerem je firma TOPORCER. V neděli dojel na 89. příčce. Na trati si však nejen on všiml hodně popadaných motocyklistů. „Tohle je konečně Dakar! Pořadatel nám nic nedaruje. Viděl jsem hodně havárií, mezi motorkáři určitě,“ popisoval Pabiška.

Vaculík dojel bez předního skla

Nejkritičtější chvíle si prožil Boris Vaculík s navigátorem Martinem Plechatým. Na dvacátém kilometru se převrátili se závodním Fordem a rozbili přední čelní sklo. „Auto jsme naštěstí vyhrabali a pokračovali dál. Jeli jsme přes 200 kilometrů bez čelního skla, což byl problém hlavně ve chvíli, když nás předjel jiný vůz nebo motorka. V autě bylo hodně prachu,“ popisoval Vaculík, bývalý jezdec autokrosu. „Připadal jsem si jako v bugině a spolujezdec zase zavzpomínal na angažmá na čtyřkolce. Důležité je, že jsme v cíli.“

Nakonec dojeli na 41. místě a v celkovém hodnocení jsou sedmatřicátí. Posádka týmu BARTH Racing však nebyla jediná, která měla potíže. „Viděli jsme po cestě mnoho nehod, které byly fatální. Auta se sypala v kotrmelcích po dunách, byly fakt rozbité. Plno lidí muselo skončit,“ popisoval navigátor Plechatý. „Míjeli jsme aspoň šest nehod, které byly fatální. Úmrtnost je poměrně velká.“

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Macháček měl smolný den, Tůma bloudil

Už před startem do úvodní etapy měl zkušený čtyřkolkař stres, když přijel pozdě na slavnostní startovní pódium. Josef Macháček se totiž potýkal s vybitou baterkou na vypínači. „Měl jsem určité nervy. Na stopadesátém kilometru mě ještě píchla vosa, takže nic příjemného,“ popisoval startovní těžkosti Macháček z týmu BARTH Racing. Smůla se mu však nevyhnula ani v měřeném úseku – Macháček totiž neprojel jedním z kontrolních bodů. Nejprve si myslel, že dostane dvacetiminutovou penalizaci. Podle roadbooku bylo totiž napsáno, že za neprojetí waypointu 7 na patnáctém kilometru je dvacet minut na víc. Skutečnost však byla jiná…

„Pořadatelé udělali chybu v roadbooku, vytiskli čísla průjezdních bodů o jeden špatně. Takže jsem nakonec minul 8 waypoint, za jehož neprojetí dostane závodník dvě hodiny. Kdybych to věděl dřív, tak ihned nasednu na čtyřkolku a jedu ten bod do pouště ještě hledat. Dozvěděli jsme se to ale pozdě,“ popisoval těžkosti Macháček, který byl z rozhodnutí pořadatelů velice rozladěn.

Náročnost navigace v dunách se potvrdila také u Zdeňka Tůmy. Jezdec na čtyřkolce dlouhou dobu bloudil a do cíle dojel na 33. místě. „Zazmatkoval jsem. Myslel jsem, že jsem neprojel jedním měřeným bodem, dlouho jsem ho hledal. Jenže já už ho měl. Šlo o chybu. Jediná výhoda je, že mám podle GPS všechny body.“

Lhotský viděl zraněného jezdce

Motorkáři z týmu BARTH Racing si jízdu v peruánském písku naopak pochvalovali. „Na povrchu jsou duny tvrdší, písek je hodně jiný od toho afrického. Zdá se mi, že se tolik neboří,“ popisoval podmínky Rudolf Lhotský, jehož hlavním partnerem je firma TOPFOREX. „Peruánský písek znám, nejsou s ním velké problémy. Když motorka jede a člověk je aspoň trochu technicky vybavený, tak si může dovolit riskantnější jízdu v dunách,“ doplnil ho David Pabiška, který dojel do cíle na 37. místě a bez větších problémů.

„Mám ze všeho dobrý pocit. Neriskoval jsem, není kam spěchat. Motorka jela skvěle, pomohla mi v některých momentech, mohl jsem se opřít o její výkon,“ dodal Pabiška. Naopak Lhotský stejně jako Macháček dostal dvouhodinovou penalizaci za neprojetí jednoho z bodů a v cíli je klasifikován na 111. místě. „Vůbec nevím, kde jsem udělal chybu. Na trati byla asi nějaká kulišárna,“ prohlásil Lhotský, který je na své třetí Dakarské rallye.

V sobotním přejezdu se mu ještě naskytl nepříjemný pohled – Lhotský viděl nehodu motorkáře s nákladním autem. „Jezdec na motorce měl bohužel zlomenou ruku. Je to smutné, že někdo tak brzo skončí, ještě s takovým zraněním. Na každém kilometru se může stát cokoliv.“

Vaculík musel Ford vyhrabávat

Premiéru má za sebou Boris Vaculík, pilot závodního fordu. Bývalý autokrosař přiznal, že byl před startem nervózní. Společně s navigátorem Martinem Plechatým projeli první etapu bez navigační chyby a bez penalizace. Kritickému momentu se však nevyhnuli. „Zapadli jsme do duny a museli vůz vyhrabávat. Jinak to šlo celkem dobře, auto fungovalo. Největší dík patří Martinovi, který mě skvěle vedl.“

Automobilová posádka týmu BARTH Racing dojela v první etapě na solidním 49. místě s jedenáctiminutovým odstupem. Nejvíce si stěžovala na vyjetý písek. „Byl hodně měkký, rozbitý. Je to způsobené tím, že před námi jeli motorkáři a čtyřkolkáři. I když jsme nejeli úplnou hranu, tak jsem předvedl jeden velký skok. Snad se divákům líbil,“ usmál se Vaculík, kterého navigátor chválil. „Je důležité, že jsme etapu projeli čistě bez penalizace, což se mnohým nepovedlo. Většina účastníků je první den natěšená a dopouští se chyb. My raději ubereme rychlost než dostat hodiny na víc,“ specifikoval strategii Plechatý.

V neděli čeká účastníky Rallye Dakar velmi náročná etapa se startem i cílem v Piscu. Okružní zkouška bude mít celkem 267 měřených kilometrů. „Myslím, že budou vznikat velké rozdíly mezi jezdci. Peruánský písek je podobný štěrku. Když se rozjezdí, bude to velice nepříjemné,“ dodal Michal Burkoň, šéf týmu BARTH Racing.

Čtyřkolky

Josef Macháček 40. místo (penalizace 2 hodiny)

Zdeněk Tůma 33. místo

Motorky

David Pabiška 37. místo

Rudolf Lhotský 111. místo (penalizace 2 hodiny)

Automobily

Vaculík/Plechatý 49. místo

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Každý z pěti závodníků má cíl nastavený individuálně. Například Josef Macháček, velezkušený jezdec na čtyřkolce, obdrží Škodu Kodiaq nebo VW Passat v případě, že se umístí do třetí příčky v celkovém hodnocení. Octavii nebo golfa mu zase zaručí pořadí do pátého místa. „Já tam jedu hlavně kvůli tomu, abych dojel do cíle. Beru to ale jako příjemný bonus, třeba pro moji manželku,“ zasmál se 60letý Macháček. Odměny za umístění se líbí také jeho stájovému kolegovi Zdeňku Tůmovi. „Je to tvrdá výzva, ale budu se snažit uspět,“ dodává závodník na čtyřkolce.

To motocyklista Rudolf Lhotský musí skončit do dvacátého místa, aby poté přijel domů v novém kodiaqu. V minulém ročníku dojel na 82. místě „Musel bych předvést výrazný posun, na Dakaru se však může stát ledacos. Rozhodně je to skvělá motivace,“ chválil Lhotský, kterého podporuje firma TOPFOREX, rozhodnutí týmového šéfa. Nové auto čeká i na nováčka Borise Vaculíka, a to tehdy, když skončí do 15. místa v kategorii automobilů. O ceny se postará sponzor BARTH Operák a půjde vždy o vůz na operativní leasing na dobu jednoho roku, včetně pojištění.

Peruánské duny budou na Dakaru nevyzpytatelné

Ve čtvrtek došlo na závěrečné technické přejímky. Matador Josef Macháček si pochvaloval, že probíhaly velice rychle. „Bylo to bez problémů. Dokonce jsem od pořadatelů dostal VIP cedulku s označením legenda. Mysleli, že si to u mě vylepší, ale ani to jim nepomůže,“ dodal s úsměvem Macháček, který vyjede do své patnácté Dakarské rallye. Stejně jako ostatní se zajímal o peruánské duny, kterými povede prvních pět etap. „Slyšel jsem, že se s nimi automobiloví jezdci hodně prali. Já se však nebojím. Když je neprojedu já, tak je nezdolá ani dalších dvacet soupeřů,“ doplnil Macháček.

Podle pilota Borise Vaculíka se zdejších dun hodně pilotů obává. „Někteří závodníci si zkusili v Peru zkušební okruh. Prý byl velice nevyzpytatelný, pojede se na měkkém písku. Navíc se tam nacházelo hodně trychtýřů, do kterých je možné snadno zapadnout. Zatím se však nestresujeme,“ doplnil Vaculík, který vyrazí do svého prvního Dakaru v závodním Fordu.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

1. Navigace v dunách

Organizátoři naplánovali hned na úvod jubilejního 40. ročníku pořádné zpestření. Prvních pět dní totiž povede trasa ryze pouštními podmínkami. „Peru bude nejzajímavější. Písek a duny rozřadí startovní pole,“ předvídá pětinásobný šampion kategorie čtyřkolek Josef Macháček. Kromě rizika zapadnutí se závodníci v dunách budou muset vypořádat s mimořádně náročnou navigací. „Tady vám stopy nepomůžou. Rozhodnutí musíte provést bez uklidňujícího prvku, spoléháte pouze na vlastní orientaci,“ přibližuje náročnost zkušený motocyklista BARTH Racing týmu David Pabiška. Právě z dun má největší obavy i Boris Vaculík, pilot závodního fordu. „S pískem mám totiž nejmenší zkušenost,“ přiznává někdejší úspěšný autokrosař.

2. Jemný písek feš-feš

Hrozba druhé části Dakarské rallye se jmenuje feš-feš. Tento jemný písek se vyskytuje převážně v Argentině, například v okolí San Juanu. Svým charakterem připomíná vápno nebo cement. Jeho zrádnost spočívá v tom, že zakrývá kamenité podloží. „Když do něj motorkáři zabřednou, může je shodit ze sedla. Je potřeba se naučit, jak tento specifický písek vypadá, odhadnout ho předem,“ popisuje David Pabiška a dodává: „Pokusíte-li se ho přejet, drobné kamínky se dostanou mezi rozetu a může dojít k přetržení řetězu. To je jeden z největších strašáků pro motorkáře.“ Na feš-feš nadává i Josef Macháček. „Ti, co po něm jedou jako první, mají obrovskou výhodu – není totiž tak vyjetý. To hodně ovlivní zejména výsledky v zadních řadách,“ doplňuje šedesátiletý nestor soutěže.

3. Deštivá Bolívie

Nepříjemné a proklínané území. Do Bolívie se účastníci podívají v 6. etapě, kdy rozžhavené duny vystřídají jezera a hory. Například v bolívijském Altiplanu se bude závodit ve výšce 2500 metrů nad mořem. „No, závoděním bych to nenazýval. Je to past na výkon motoru. Vždycky spíše koukáme, jakou rychlost nám v těchto výškách dovolí,“ konstatuje čtyřkolkář Macháček. Závodníky v horách zkouší ještě déšť. „Cesty v Bolívii kloužou, jsou blátivé. V minulém roce jsem tam měl největší počet pádů, pneumatiky na tomto povrchu prakticky vůbec nedrží,“ mluví o hrozbách motorkář Rudolf Lhotský, jehož hlavním partnerem je firma TOPFOREX. „Když se namočíte, jedete v tom celý den. Máme jedny brýle a mokré rukavice vám nepomohou. Je to fakt složité,“ přidává se jeho týmový kolega, quadista Zdeněk Tůma.

4. Prach a vyschlá řečiště

V minulosti do vyprahlého kamenitého řečiště zapadl třeba legendární Carlos Sainz, jinak dvojnásobný mistr světa v klasické rallye. Bylo skryté za keřem a španělský pilot nadával, že nezabočil doleva. „Ten záběr si dodnes pamatuji. Straší mě to. Vím, že si na to musím dát pozor,“ říká Boris Vaculík, který se závodním fordem vyjede do Dakarské rallye poprvé. Ještě horší je však kombinace vyschlých řečišť a zvířeného prachu. „Prach je v Argentině zvláštní. Když jsem tam jel poprvé, těšil jsem se. Brzy jsem však pochopil, že se tam práší až moc, a byl z toho trochu otrávený,“ přibližuje podmínky Rudolf Lhotský, dvojnásobný mistr Evropy v mezinárodních dálkových závodech Baja.

5. Sucho a velbloudí tráva

Závodníky prověří velbloudí tráva hlavně ve druhé části Dakaru, tedy v Argentině. Jedná se o zvětralou horninu, na které jsou uschlé křoviny s nebezpečnými drny. „Je to velice zrádné. Když do toho vjedete, jen stěží pak vyjedete zpět na trať. Uschlé dřeviny jsou tvrdé jak kámen. Přitom si třeba řeknete, že to v pohodě přejedete, a pak se najednou válíte po zemi,“ popisuje David Pabiška. Právě vedro a vysoké teploty představují zejména v Argentině obrovské problémy. „Jde tam o život. Myslím, že v loňském roce tam někdo umřel na zástavu srdce z vedra. Každý to snáší jinak. Musí se pít hodně vody a v žádném případě to nelze podcenit,“ dodává motorkář Rudolf Lhotský.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

S největší dosavadní výbavou a se čtyřčlenným týmem vyráží na Dakarskou rallye uznávaný fotograf Marian Chytka. Sedmá účast na nejtěžší motoristické události bude pro něj unikátní – Chytka se totiž stal oficiálním členem továrního týmu Peugeot. „Stálo mě to hodně úsilí, než jsem si takovou pozici vybojoval. Peugeot mi dal dokonce přednost před francouzskými agenturami,“ popisuje český fotograf se zaměřením na motorsport, který si oproti loňskému ročníku pořídil dron a k dispozici bude mít v Jižní Americe také vlastní satelit.

Veškeré dění pozoruje přímo ze zákulisí. Marian Chytka je jako fotograf týmům velice nablízku. Na jubilejní 40. Dakarské rallye se zaměří na Peugeot, jehož členem je například slavný pilot Sébastien Loeb. „Už konečně ví, kdo jsem. Pro Peugeot jsem už dvakrát fotil Silk Way Rally a Marockou rallye, několikrát jsme se setkali během mistrovství světa v rallyecrossu. Během závodu v Maroku jsme spolu večeřeli a povídali si. Je hodně specifický, drží si od lidí odstup, což se dá v jeho postavení pochopit,“ říká český fotograf o devítinásobném mistru světa v rallye. Sám však ví, jak je náročné zachytit Loeba v emocích.

„Když se s někým fotí, tak pokaždé zvedne jeden koutek na rtech a dá palec nahoru, do foťáku se nedívá. Když se s ním ale bavím v zázemí, tak je přátelský a naprosto v pohodě,“ tvrdí Chytka, který se s továrním týmem Peugeot domluvil na užší spolupráci. A bere to velice vážně. „Jejich nároky jsou obrovské, cítím velkou zodpovědnost. Do Peugeotu jsem se snažil dostat už hodně dlouho, ale vždy to ztroskotalo na tom, že nejsem Francouz. Jsem rád, že kvalita zvítězila nad zajetými zvyklostmi.“

Chytka věří, že se spolupráce se Sébastienem Loebem a Peugeotem ještě více prohloubí. Český fotograf by totiž měl objezdit celý šampionát rallyecrossu v příštím roce a zaměřovat se bude na francouzskou stáj. „Byla dokonce šance absolvovat mistrovsví světa WRC pro Citroën, bohužel jsme se nestihli domluvit na podmínkách, i když o mě hodně stáli. Alespoň máme něco společného se Sébastinem Ogierem, pro Citroën jsme moc drazí,“ dodal s úsměvem Chytka, který se během Dakarské rallye zaměří také na jiné týmy – Mini, Toyotu, Hondu a mnoho dalších, přičemž nevynechá české závodníky.

„Jako každý rok spolupracuji s BARTH Racing, Martinem Prokopem a také s Buggyrou. Je potěšující, že také v České republice se dokáže ohodnotit kvalitní fotografie.“ Chytka tentokrát vyrazí do Jižní Ameriky ve čtyřech členech. Společně s ním jeho bratr, ještě jeden fotograf a pak kolega, který bude přebývat v press caru českého týmu BARTH Racing.

Jubilejní ročník Rallye Dakar vypadá slibně

Letošní Dakarská rallye byla z pohledu českého fotografa nejhorší. Déšť, vedro, bahno, zkracování závodních etap, přehmaty organizátorů… Podmínky v Jižní Americe daly zabrat nejenom závodním posádkám. „Jubilejní ročník vypadá nadějně, hlavně první týden, kdy se pojede v dunách. Na Peru se těším nejvíce. Snad se zase nebude nic rušit,“ přeje si Chytka. Nejméně se těší do Bolívie, kde neustále prší a dakarskou kolonu čeká přejezd andských vrchů. „Na to všichni nadávají. Bolívie na Dakar není vůbec stavěná. V Argentině to už vypadá zase dobře.“

Denně odešle přes 120 fotek

Chytka na pouštní soutěži mnohé večery probdí, tedy přesněji nonstop propracuje odesíláním fotografií týmům. „Nejdříve chodíme spát kolem půlnoci, ráno vstáváme před čtvrtou hodinou. Pracujeme hlavně za chodu a za jízdy na přejezdech. Také kvůli tomu jsem si pořídil satelit,“ dodává Chytka, který během Dakarské rallye vytvoří kolem 35 tisíc fotografií. Drtivá většina z nich však není finálně zpracována. „Denně edituji 120 až 150 fotek. Proto pro nastávající ročník beru kvůli rozložení práce při editování do auta dalšího fotografa, aby se vše urychlilo,“ popsal Chytka.

Aby toho nebylo málo, český fotograf se také zaměří na točení videí ze zákulisí své práce. Osloven byl zahraničním webem, za kterým stojí slavná moderátorská trojice Clarkson, May a Hammond. „Vzhledem k jiným povinnostem a připojení to asi bohužel denně nebude, ale taková nabídka se nedala odmítnout. Jejich bývalý pořad Top Gear miluji,“ dodal Chytka, který odlétá do Jižní Ameriky hned 1. ledna v šest hodin ráno.

Marian Chytka

Narozen: 10. srpna 1989 ve Vsetíně

Zaměření: fotograf a právo

Jak se dostal k fotografování: Jeho bratr závodil na Dakarské rallye.

Zdroj: Tisková zpráva, foto: MCHphoto.cz (Marian Chytka)

Svých zatím nejlepších dakarských umístění dosáhli oba závodníci letos v lednu. Lhotský si splnil sen a při svém druhém startu (poprvé kvůli zdravotním potížím nedokončil) dorazil v kategorii motocyklů do cíle na 82. příčce. Tůma pak při své premiéře za řídítky quadu překvapil skvělým 12. místem. Do jubilejního 40. ročníku Rallye Dakar, který povede přes Peru, Bolívii a Argentinu, odstartuje Rudolf Lhotský na stroji KTM 450 Rally Replica a Zdeněk Tůma usedne na speciál Yamaha RR 700.

Tůma se chce „proveslovat“ do Top 10

Kategorie čtyřkolek je letos hlavní zbraní BARTH Racingu. Ve dvojici Josef Macháček a Zdeněk Tůma totiž veze do Jižní Ameriky hned dva adepty na Top 10. „Pokud budeme mít závodnické štěstí, které k tomu samozřejmě patří, pak je takový výsledek reálný,“ souhlasí pětačtyřicetiletý Tůma. Výhodou je podle něj i to, že jsou s pětinásobným šampionem Macháčkem přátelé a dovedou si pomoci. „To z nás dělá silnou dvojku, i když stylem závodění jsme trošku odlišní. Pepa je dravec, já naopak dávám pozor hlavně na navigaci. Dojet oba v první desítce, to by byla každopádně bomba.“

Podobně jako další týmový parťák David Pabiška zařadil i Zdeněk Tůma do přípravy originální prvek: sílu nabírá na veslařském trenažéru. „Člověk si řekne, že když se jede na čtyřkolce, tak se pořád sedí. To je ale omyl, naopak se hodně stojí a ruce se zády dostávají pořádně zabrat. Veslování proto vidím jako skvělou možnost zpevnit nejnamáhanější partie,“ vysvětluje s tím, že samozřejmě nezapomíná ani na klasickou posilovnu, a v případě rozumného počasí vyráží do terénu na čtyřkolce. „Čekají nás celkem čtyři maratonské etapy, týden v poušti a hory. Tělo dostane dost zabrat, během samotného závodu se navíc člověk moc nevyspí. Proto nechci nic podcenit.“

Jeho strategie pro nadcházející dakarskou pouť je jednoduchá. „První týden v dunách to bude těžké na navigaci – kdo bude míň bloudit, míň ztratí. Zároveň bude třeba udržet nějaké tempo a jet přitom s rozumem. Jakmile se vyjede z písku a začnou kamenité cesty, tak se začne i víc závodit.“ Za svého největšího soupeře považuje Tůma posledního šampiona, Rusa Sergeje Karjakina. „Favoritem bude i letos. Vloni doslova letěl a všem nám ujel,“ přiznává a s úsměvem zakončuje: „V soutěži čtyřkolek jsme čtyři Češi. Takže když už nic, alespoň bych mezi nimi nerad skončil poslední…“

Lhotský by rád ukázal, že na to má

Dvojnásobný mistr Evropy v BAJA vytrvalostních soutěžích z let 2014 a 2015 Rudolf Lhotský, který do bojů o Dakar 2018 vyráží s podporou společnosti TopForex, získal cenné zkušenosti při říjnové El Chott Rallye v Tunisku, kde v dunách dominoval kategorii motocyklů. „Určitě mi to pomohlo. Dělali jsme nějaké úpravy na motorce. Pracovali jsme hlavně s tlumiči, malinko je snížili a charakteristika stroje se změnila k lepšímu. Pro mě jako člověka, který přes rok normálně pracuje, byl El Chott velmi užitečnou přípravou. Ty stovky kilometrů pískem se budou hlavně v Peru hodit,“ říká.

Rudolf Lhotský – BARTH Racing

Právě první týden příštího jihoamerického dobrodružství bude podle Lhotského stěžejní. „První tři pouštní etapy bude potřeba dojíždět ve slušných časech. Pojede se v dunách a pistách, takže musím zvolit rozumné tempo, jet hlavou, pohlídat si navigaci a dostat se bezpečně do La Pazu.“ V Bolívii se naopak očekávají deště, bláto, zima a vysoké nadmořské výšky. A také extrémně dlouhé maratonské etapy. „Nic pro nevyzrálého člověka, který zbytečně riskuje a neumí si rozložit síly. Je důležité vědět, co si můžu dovolit a co už je za hranou.“

I přes víceméně „amatérský“ status se Rudolf Lhotský na Dakar 2018 poctivě připravil. Po práci tvrdě makal v posilovně, terénem proháněl motorku i čtyřkolku. „Cítím se dobře a věřím, že bych znovu mohl posunout své hranice. Navíc je možné, že to bude poslední dakarský start na motorce, tak bych se rád rozloučil slušnými výkony,“ naznačuje s tím, že do budoucnosti čím dál intenzivněji přemýšlí o přechodu mezi quadisty. „Obě kolena mám operovaná a znamenalo by to pro ně menší námahu. A navíc by se přede mnou otevřela nová výzva – dokončit Rallye Dakar ve dvou různých kategoriích,“ zakončuje dvaačtyřicetiletý sympaťák.

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

V letošním roce zkušený závodník na čtyřkolce triumfoval v Hungarian Baja i v Sahara Rallye El Chott. V Tunisu absolvoval 2000 kilometrů na tvrdých cestách a písečných dunách. „Bolelo mě celé tělo snad jen kromě operovaného ramena. Takže jsem připraven,“ připomíná Josef Macháček zranění z letošního ročníku Dakaru. Navíc, aby bylo vše „pojištěno“, dal Macháček své čtyřkolce od Yamahy osvědčené jméno Legenda. „Došel jsem k závěru, že když ji nazvu novým jménem, tak si toho neváží. Vrátil jsem se tak k Legendě, se kterou jsem slavil vítězství v roce 2007,“ vysvětluje.

O tom, že se jedná o poslední ročník, se rozhodl na jaře. „Když jsem se dal dohromady po operaci rameny, říkal jsem si, že bych to mohl ještě jednou zkusit. Čtyřkolka navíc vůbec nebyla poničená, tak proč toho nevyužít,“ popisuje Macháček, jenž ročník 2018 pojímá jako oslavu významného životního jubilea. Zároveň ho těší i velká účast v kategorii čtyřkolek. „Celkem je nás čtyřiapadesát. Když jsem začínal, jelo nás asi šest. Dakar tak budu končit při rekordní účasti,“ poznamenává.

Pořadatel ničí etapy pomocí limitů

V současné době se Macháček vyhýbá nebezpečným sportům a činnostem, u kterých se může zranit. Prohlíží si startovní listinu a trať v Jižní Americe. „Trasu tak ze sedmdesáti procent znám, za patnáct ročníků mě nemůže nic překvapit. Všiml jsem si, že organizátoři víceméně okopírovali etapy z roku 2016. Každopádně na to, že se letos jede kulatý Dakar, jsem to čekal přece jenom těžší,“ přiznává s tím, že se nebojí ani náročného startu: úvodní etapy totiž začínají v peruánských dunách. „Ty jsou specifické svou velikostí. Stovky kilometrů strávíme pouze v písku, což bude náročné zejména na navigaci. Takové etapy ale budou vedle té úvodní pouze tři. Pak zase pojedeme do hor a do bláta, což mě moc nebaví.“

Zkušeného jezdce na čtyřkolce také čím dál víc štvou rychlostní limity na ostrých měřených úsecích. Dakarská kolona totiž často během nich vjíždí do vesnic a osad. „Tam se musíme plazit i třicítkou. Když ji porušíme, dostaneme penalizaci i peněžní pokutu – deset euro za každý kilometr. V rozpisu se sice dočtete o tom, že vás čeká pět set ostrých měřených kilometrů, ale z toho třeba devadesát jedete rychlostí babičky na kole,“ připodobňuje Macháček, který do peruánské Limy odlétá spolu s BARTH Racing týmem v úterý 2. ledna. První etapa pak odstartuje v sobotu 6. ledna.

TZ Barth Racing Jiří Uhlíř

Inspirací pro Davida Pabišku je hokejová legenda Jaromír Jágr. Šestačtyřicetiletý hráč NHL rovněž při tréninku používá několikakilové závaží. „Jsem z hokejové rodiny, bratranec Lukáš hraje za extraligový klub v Mladé Boleslavi, o Jágrovi se bavíme. Ne, že bych ho slepě kopíroval, ale zjistil jsem, že mi to pomáhá,“ upřesnil Pabiška, který jede bez přestávky 27. sezonu v disciplíně enduro a cross country.

Skoro každý den specialista na dálkové soutěže běhá po horách na Ještědu. Na sobě má desetikilovou vestu a na nohách ještě čtyřkilové závaží. Jeho resortem jsou nepřístupné cesty a kamenité kopce. „V zimě mi tuhle kratochvíli zkomplikoval sníh. Ale tím, že mi to pod nohama podkluzuje, provádím vlastně balanční cviky,“ dodal s úsměvem motocyklový jezdec, který po výběhu v kopcích pravidelně zamíří ještě na nekonečné schody skokanského můstku v Liberci.

Tam už si nasadí masku, ve které vypadá jako Darth Vader, záporná postava z filmu Hvězdné války, nebo jako komiksový hrdina Bane. „Maska mi omezuje přísun vzduchu do plic. Simuluje náročnější podmínky v horách, kam se s dakarskou kolonou rovněž podíváme,“ narážel Pabiška na trasu, která v nadcházejícím ročníku povede přes jihoamerické pohoří v Andách.

Hypoxický stan zlepší regeneraci

Vysokohorské prostředí simuluje také hypoxický stan. V něm zkušený motocyklista přespává. „Celou noc se zavřu ve stanu a připadám si, jako kdybych spal ve výšce 3000 metrů. Během dne si ještě na hodinku nasadím masku se systémem IHT, která nastaví podmínky jako ve výšce 12 tisíc metrů, což už je extrém. Na vysokohorské podmínky je nutné si zvykat postupně,“ popisoval závodník z týmu BARTH Racing.

Důvod využití hypoxického stanu je jednoduchý – Pabiška si tím zvyšuje procenta kyslíku v krevním oběhu. „Má to přidanou hodnotu v normálních podmínkách, můj výkon jde rapidně nahoru. Když se mi něco stane, regenerace rapidně vzroste, organismus si zvykne vyrábět intenzivněji hemoglobin. Připadám si pak jako nezničitelný,“ vysvětloval s úsměvem Pabiška.

Ví, jak moc je tento pocit důležitý. Dakarská rallye prověří celé tělo. „V sedle neustále stojíte, jste v křeči. V poušti je ale rozhodující psychika, dělá minimálně sedmdesát procent celého výkonu,“ tvrdil Pabiška, který má z nadcházejícího 40. ročníku slavné maratonské soutěže velký respekt. „Bude to masakr! Na jubilejních ročnících se chtějí organizátoři pořádně vytáhnout. Obávám se, že v některých případech to bude přitažené za vlasy. Hrozí zkracování tratí.“

Závodní pole odstartuje v Limě a první etapy povedou kolem Pacifického oceánu, od kterého se bude vzdalovat na okružní cesty do peruánských dun. Úvod bude rozhodující. „Já spíše preferuji šotolinu, duny moc ne. Navigace je v nich strašně složitá,“ popsal Pabiška, jehož cíl je jasný – se závodním motocyklem KTM se držet vpředu. „V celkovém pořadí bych rád skončil do patnáctého místa. Ale uvidíme po třetí etapě, jak na tom budu.“

Zdroj: BARTH Racing, foto: BARTH Racing

Zatímco pro Martina Plechatého bude nadcházející účast čtvrtou dakarskou zkušeností (jednou jel s Josefem Macháčkem v bugině a dvakrát na čtyřkolce), Boris Vaculík vyráží do Jižní Ameriky poprvé. „Těším se, ale zároveň je tam cítit trocha napětí. Už aby to začalo,“ usmívá se znojemský pilot, který v roce 2015 vybojoval titul českého mistra v královské autokrosové kategorii SuperBuggy a do světa cross country a dálkových soutěží premiérově nahlédl teprve vloni v Maďarsku.

Boris Vaculík a Martin Plechatý u svého dakarského speciálu Ford F150 EVO

Nastal čas posunout se dál

Proč se vlastně Vaculík rozhodl změnit motoristickou disciplínu, ve které byl navíc velmi úspěšný? „Autokros je úžasný, ale bylo třeba posunout se dál. Vždycky mě lákaly dálkové soutěže. Dakar jsem sledoval už jako dítě, fandil tatrovkám a liazkám, obdivoval Karla Lopraise i další české závodníky,“ vysvětluje jezdec, který se v autokrosu vypracoval od okresních závodů, český a rakouský šampionát až k titulu mistra republiky a pravidelným účastem v podnicích mistrovství Evropy.

Se svým novým partnerem Martinem Plechatým letos nastoupil už ve třech soutěžích. Nejvýraznější stopu zanechali v Polsku, kde dojeli na 4. místě. „Poprvé jsem měl k dispozici auto, se kterým v lednu pojedu Dakar. Plán byl získat zkušenosti, posbírat co nejvíce dat a sehrát se s Martinem. Myslím, že se nám v rámci možností podařilo zajet i výborný výsledek,“ konstatuje Boris Vaculík, jemuž polská Baja ukázala ještě jedno: „To, že chceme-li být úspěšní, musíme ještě hodně přidat.“

Malé vítězství? Přejet přes duny

Poslední týdny před startem Dakaru 2018 se proto Vaculík naplno věnuje fyzické i taktické přípravě v rámci tréninků s borci z Fitness Clinic Znojmo. „I když nejsem závodník profesionál a mám normální civilní zaměstnání, nechci nic ponechat na náhodě,“ přiznává otevřeně. „Čeká nás čtrnáct těžkých měřených úseků, první týden navíc prakticky celý v písku, se kterým mám zatím málo zkušeností. Proto ode mě neuslyšíte žádné konkrétní plány na umístění. Malé vítězství pro nás bude už to, když se bezpečně dostaneme přes duny do Bolívie. No a pak by se vidělo.“

Navigátor Martin Plechatý je ohledně výsledkových ambicí přece jen konkrétnější. „Základ je dobře zvládnout prolog a vytvořit si dobrou startovní pozici do dun. V nich neudělat žádnou chybu, hlavně navigační. Od druhého týdne rallye pak začnou povrchy, na kterých to Boris umí z autokrosu. Kdyby se vše sešlo a vydržela technika, pak věřím, že bychom mohli dojet až do cíle. Pozice v první třicítce mezi automobily by byla super,“ analyzuje šance bílomodrého fordu BARTH Racingu.

Šéf týmu: Kluci to zvládnou se ctí

A jak vidí premiérovou účast závodního vozu v barvách BARTH Racing na Dakaru týmový šéf Michal Burkoň? „Boris i Martin jsou zkušení závodníci se zdravou porcí sebevědomí i respektu. Osobně budu spokojený, když se dokáží dostat až do cíle a budou zajíždět solidní časy v rámci těch etap, které by jim měly profilem sednout. Držím klukům palce a jsem přesvědčen, že to zvládnou se ctí.“

Posádka Boris Vaculík – Martin Plechatý vyráží do Jižní Ameriky v úterý 2. ledna. Rallye Dakar 2018 startuje v sobotu 6. ledna v peruánském hlavním městě Lima, cílovou destinací je v sobotu 20. ledna argentinská Córdoba. Výhru v kategorii osobních automobilů obhajuje živoucí legenda této soutěže, Francouz Stéphane Peterhansel. Mezi další favority patří devítinásobný světový šampion v klasické rallye a Peterhanselův krajan Sébastien Loeb, Španělé Carlos Sainz a Nani Roma, Fin Mikko Hirvonen, Katařan Násir al-Attíja, Jihoafričan Giniel de Villiers či Čech Martin Prokop.

Zdroj: BARTH Racing, foto: Milan Spurný