Johann Zemsauer na svém vlastním stroji s motorem Rotax o objemu 125 ccm v roce 1973 (foto: Artur Fenzlau)

Johann Zemsauer na svém vlastním stroji s motorem Rotax o objemu 125 ccm v roce 1973 (foto: Artur Fenzlau)

Moto / Motorsport

Rotax slaví 100 let – značka spjatá se závoděním

Rakouská firma Rotax a motocyklový sport jsou od sebe neoddělitelné, neboť tato značka dokázala generovat v průběhu posledních sto let nové nápady a technické provedení.

Vývoj a jeho aplikace v technických inovacích zajišťovaly závodní úspěchy v různých oblastech, zejména ale v motocyklovém a motokárovém závodění, kde se rakouská firma proslavila díky svým pohonným jednotkám Rotax.

První závod na otevřených cestách

Po válce se začaly výrobky strojírenského průmyslu v Německu a Rakousku pomalu vracet na silnice. Rotax byl pořád pod správou USA a zahájil výrobu průmyslových motorů. Brzy se začala zvyšovat mobilita obyvatel a tak začal „tlak“ na výrobu motorů pro vozidla. Tato vlna postupovala postupně z Itálie na sever. Rychlosti byly zpočátku „skromné“, ale byly to první kroky pro přímé srovnávání. Závody se často konaly jako porovnávání hnacích jednotek na veřejných komunikacích, které neměly jednotný povrch. Mimo firmu Puch se v Rakousku nikdo nezabýval produkcí motorů, proto motory Rotax byly volbou pro všechny ostatní (mimo KTM a Lohner) jasnou volbou jako pohonné jednotky. Jednoduchý dvoutaktní motor s použitou předválečnou technologií postupně ovládl scénu.

Nástup moderní technologie pro více síly

V roce 1963 se Ing. Heinz Lippitsch, který do té doby pracoval pro Puch, připojil ke skupině vídeňských studentů, kteří se stejně jako on zabývali motocyklovými závody. Společnost Rotax jim již poskytovala podporu s náhradními díly. Budoucí doktorandský student zavádí moderní technologie jako je hliníkový válec, s nímž je dosaženo vyššího výkonu. Spolu s Heinzem Kriwankem řídí závody v Rakousku a Německu. S působivými 20 koňmi z 125ccm motoru je Lippitsch často rychlejší než jezdci vyšších tříd, a to zejména v horských závodech.

V roce 1966 závod v Schauinslandu poblíž Freiburgu známý švýcarský motoristický novinář potvrdil, že byl „záludný“. V tuto chvíli si Lippitsch a Kriwanek uvědomili důležitost mentálních postojů v závodech a vyvinuli metodu, pomocí které si mohou zapamatovat 170 zatáček závodní trati. Díky tomu se Lippitsch stal rakouským mistrem v letech 1966, 1967 a 1968. Úspěchy motivovaly tehdejšího generálního ředitele Rotaxu Helmuta Rotheho, aby týmu poskytl další podporu ve formě továrních motorů. Technologie sání řízené rotačními šoupátky a pětistupňová převodovka dále ještě více posílila tým, který funguje jako „Rotax Renngemeinschaft Austria“.

První mezinárodní start

Následovaly mezinárodní závody, zejména Heinz Kriwanek dosáhl pozoruhodných úspěchů v mistrovství světa. Proti všem japonským značkám skončil v roce 1969 na pátém místě, mimo jiné na druhém místě na Sachsenringu. Werner Schmied a Gerd Klimek vyhráli rakouské mistrovství v letech 1969 a 1970. Postgraduální technický inženýr Heinz Lippitsch ukončil svou závodní kariéru a nastoupil do Rotaxu v roce 1970 jako vedoucí vývoje. Poté co společnost Rotax začne dodávat kanadské společnosti Bombardier také vodou chlazené motory do sněžných skútrů o objemu 500 ccm, jsou tyto motory také vhodné pro instalaci do závodních motocyklů. Dvouválcový šoupátkový motor nabízá dostatečný výkon, je umístěn na konzole a připojen k pětistupňové převodovce suchou spojkou.

Konkurenceschopnost v závodech světového šampionátu je však omezená, protože s dvouválcovými motory musíte soutěžit se čtyřválci. Přesto Rotax dokáže vybojovat úspěchy, například Alois Maxwald v roce 1973 získal sedmé místo v Grand Prix NDR a stal se i rakouským šampionem ve třídě 500 ccm.

Vstup Rotaxu do čtvrtlitrové třídy

Rotax vstoupil do objemové třídy 250 ccm díky dvojnásobnému mistrovi světa Švédovi Kentu Anderssonovi. Jeho návrh postavit „tandemový“ motor s válci uspořádanými za sebou ze dvou motorů typu 124 je realizován společností Rotax. Je vytvořen motor typ 256 s výkonem přibližně 78 koní při 12 000 ot./min. Jeffrey Sayle se na Armstrong-Rotaxu v roce 1982 objevoval na předních místech světového šampionátu. Manfred Herweh ztratil titul mistra světa v roce 1984 v důsledku nešťastného pádu v posledním závodě a skončil celkově druhý na Real-Rotaxu. Od roku 1985 začala s úspěchem používat Aprilia motory Rotax a dosáhla také díky pilotovi Loris Reggianimu některých svých nejlepších výsledků. Tento projekt inicioval Reggiani a jeho manažer Michele Verrini. Aprilia jen poskytla svoje jméno.

Také tituly mistra Evropy 250 ccm v roce 1983 a 1986 (Rakušan Hans Lindner), ale i následně v letech 1987 a 1989 vybojovali jezdci s motory Rotax.

Rotax s novým jednoválcovým motorem

Od roku 1987 FIM schválila pouze jednoválcové motory pro mistrovství světa motocyklů třídy 125 ccm. Rotax se rozhodl postavit pro tuto objemovou třídu nekompromisní závodní motor – typ 128. Motor je samozřejmě chlazený vodou, má patentovanou pneumatickou regulaci výfukového kanálu, sání je osvědčeným rotačním šoupákem a má šestistupňovou kazetovou převodovku. Výkon je přibližně 37 koná při 12 000 ot./min. O motor se zajímají známí výrobci rámů jako Gazzaniga, Waddon a Bakker. Také Aprilia začíná v roce 1984 testovací jízdy s Lorisem Reggianim. Ve startovních listinách mistrovství světa se motor objevil poprvé v roce 1988, když ho používali Gazzaniga a Aprilia. Průlom ale nastal v roce 1989 se španělskou společností JJ Cobas, Álex Crivillé se s ním stal mistrem světa, první s motorem Rotax v objemové třídě 125 ccm, ve které dominovala japonská Honda.

Rotax vícenásobný šampion třídy 250 ccm

Na návrh závodního ředitele Aprilia Jana Wittenveena navrhl Rotax nový závodní motor o objemu 250 ccm – typ 258.

Tandemový princip je zachován, ale válce jsou nyní podle Witteveenových plánů nově uspořádány do „V“. Posupné vyladění motoru, další vývoj a zvyšování výkonu převzal v roce 1994 závodní ředitel Aprilia Jan Witteveensi, aby dokázali bojovat se silnou japonskou konkurencí. Od roku 1994 se legendární Ital Max Biaggi stal třikrát mistrem světa třídy 250 ccm s motorem původně vyrobeným Rotaxem, následovali jej později krajané Loris Capirossi a Valentino Rossi. Také ve třídě 125 ccm jsou získávány úspěchy díky motoru modelu Rotax-129. Alessandro Gramigni vybojoval titul v mistrovství světa v roce 1992, další titul mistra světa pro Aprilii vyjel v Assenu Valentino Rossi (1997) a v roce 1998 Japonec Kazuto Sakata přidal další světový titul.

Andreas Preining, rakouský závodník třídy 250 ccm, dosáhl úžasných výsledků v mistrovství světa. Nejlepším výsledkem v GP je 5. místo v Assenu 1990. I další Rakušané, Bertl Neumayr a Hans Lindner, dosáhli mezinárodního respektu díky motorům společnosti Rotax.

Rotax šampion ve všech třídách

Čtyřtaktní motor typ 504 a jeho další vývoj – zejména motor s dvojitou vačkou – umožnil mnoho dalším jezdců soutěžit o nejvyšší příčky v závodech. Třída se nazývá „Sound of Singles (SoS)“. Obzvláště aktivní v této třídě je tým UNO.

Thomas Körner vyhrává v roce 1995 nejdůležitější závod jednoválcových. strojů v Daytoně (USA) a také evropský pohár. Následuje nespočet výher v národních šampionátech v Evropě a USA – například díky Kentu Anderssonovi ve Švédsku. Per Olov Ogeborn se stal v roce 1999 mistrem Evropy ve třídě přejmenované na „Supermono“ (k přejmenování došlo v r. 1996). Rotax 654 bez problémů pak sbíral úspěchy. Dave Morris také v letech 1997 až 1999 vyhrává Tourist Trophy ve třídě „Singles“.

Po 143 vítězstvích nahrazuje čtyřtaktní motor dvoutaktní

Ve třídě 250 ccm v mistrovství světa Aprilia pokračuje ve vítězném tažení se šampiony Marco Melandrim, Manuelem Poggialim a Jorge Lorenzem. V roce 2010 byla tato dvoudobá třída nahrazena čtyřtaktní třídou Moto2, čímž byla ukončena angažovanost společnosti Rotax, protože společnost Honda začala dodávat standardní motory CBR RR o objemu 600 ccm. Aprilia dosáhla celkem 143 vítězství v závodech Grand Prix.

Éra dvoutaktních motorů končí také v objemové třídě 125 ccm. Aprilia však zůstává beze změn u motoru Rotax typ 129. Světový titul získal ještě Roberto Locatelli, Arnaud Vincent, Alvaro Bautista, Gabor Talmasci a Julián Simón.

Čtyřtaktní scéna je pevně v rukách Rotaxu

Rotax typ 654 vstoupil do čtyřtaktní scény. Mistrovství Evropy ve třídě Supermono je pevně v rukou Rotaxu a neustále se rozšiřuje. Steve Marlow, Benny Jerzenbeck, Mark Lawes a Manfred Kehrmann vyhrávají tituly v letech 2001 a 2003 až 2009. Díky svým vlastnostem se dvouválcový motor typu 990, který byl vyvinutý pro Aprilii a zařazený do sériové výroby v roce 1995, používá také v mistrovství světa superbiků. Po několika vítězstvích proti dominantním značkám Ducati a Honda skončil Australan Troy Corser v letech 2000 a 2001 celkově na 3. a 4. místě s šampionátu.

V průběhu let byly staré motory Rotax typ 604 nadále úspěšné v nejznámějších závodech do vrchu na světě – na Pikes Peak (USA). V roce 2007 Davey Durell znovu „vybalil“ motocykl z roku 1996 a vyhrál před mnoha moderními a modernizovanými stroji jiných výrobců. V roce 2007 uvedl Rotax pro Erica Buella motor typu 1125 – sportovní V2-čtyřtaktní motor. Ten dokázal vyhrát některé závody šampionátu AMA Pro American SB. Taylor Knapp a další jezdci si v krátké době používání motoru vybojovali respekt u soupeřů.

Rotax opouští mistrovství světa motocyklů

Od roku 2012 vypisují předpisy mistrovství světa silničních motocyklů třídu Moto3 s dvouválcovými čtyřtaktními motory o objemu 250 ccm místo dvoudobých motorů o objemu 125 ccm. Poslední titul ve staré třídě získal Španěl Nico Terol s Aprilií v roce 2011, kdy pro značku to bylo celkové 151. vítězství v GP. Maverick Viñales a Romano Fenati vyhráli na strojích Aprilia mistrovství Evropy 2010 a 2011. Zde také Rotax opouští mistrovství světa silničních motocyklů.


Text: Milan Spurný, zdroj a foto: www.rotax.com/de

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..